Vlákno názorů k článku Cesta k finanční nezávislosti: Neutrácíte více, než vyděláte? od Petr Bravenec - Seriál pokračuje slibně. Kdysi mi zde na měšci...

Seriál pokračuje slibně. Kdysi mi zde na měšci vyšel seriál o domácím podvojném účetnictví (konkrétně používám KMyMoney). Takovou mapou je právě účetnictví. Pokud chci zvládat své finance, je dobrý přehled základem.

Je zajímavé pozorovat na sobě i ve svém okolí, že ti, co s účetnictvím vydrželi, začínají od myšlenek "Tohle jsem kupovat nemusel" přecházet k myšlenkám "Za tohle jsem si měl říct více" a ovlivňují aktivně i svou příjmovou stranu.

Zdravím,
Váš seriál jsem sledoval. A do dneška domácí účetnictví (s občasnýma výpadkama) praktikuju. Velmi mi to pomohlo. A souhlasím s Vámi, že jakmile se člověk začne věnovat kontrole výdajů, začne přemýšlet i o příjmech a finance má mnohem víc pod kontrolou. Důležité je začít. Čím dříe tím lépe, já začal až v 36 letech a co se mi od té doby podařilo našetřit za 5 let se mi před tím nepodařilo za celý život. A to máme teď dvě malé děti a manželka byla ještě před rokem a půl na mateřské. Je velmi snadné říct: To nejde. Ale pokud člověk začne, tak už po několika měsících získá mnohem větší kontrolu nad financemi, Ale je potřeba začít a mít dost sebekázně a disciplíny. Odměna opravdu stojí za to.

Asi tak. Na mě se taky začaly hrnout peníze až v době, kdy jsem si opatřil ženu a děti a hlavně jsem se rozhodnul, že "zbohatnu". Jsem zdravý, chytrý, mladý a mám i trochu nezbytného štěstí, ale to jsem měl před dvaceti lety taky, jenom žádné bohatství nebylo. Pro zbohatnutí potřebuji především změnit sebe, své myšlení. Mám možnost zbohatnout, dokázala to spousta lidí přede mnou. Byla by škoda nezbohatnout a místo toho život jen profňukat.

Souhlasím s Vámi, že to spočívá v té změně myšlení. A to už nejsem zas tak mladý, chytrý jen natolik, kolik mi jakž takž životaschopných mozkových buněk zbývá. Snad jen to štěstí mám a na zdraví si nestěžuju :-)

Odhaduji, že jsem starší, než vy. Přečtěte si "Myšlením k bohatství" - nepříliš sympatická kniha, ale autor tam píše, že muži často začínají svou kariéru po čtyřicítce. A to vyrůstal Napoleon Hill v dobách bez antibiotik, pořádné zdravotní diagnostiky... dnes mám před sebou s trochou štěstí dalších třicet let aktivního života - to je pořád spousta času na sobě pracovat (prostě jsem mladý). Chytrý... no nemůžu si přece o sobě myslet, že jsem hloupý. Jak známo, hloupí to nikam nedotáhnou. Nemůžu sám sebe deklasovat tím, že se budu mít za hloupého.

Kolem sebe vidím spoustu schopnějších, mladších, chytřejších a vzdělanějších lidí - a většina z nich si stěžuje. Mají spoustu možností, ale oni jen ukazují, kdo jim kdy udělal bebínko. A mezitím je svým tempem bez zbytečných řečí předbíhají chromí a kulhaví - a to doslova. Myslím, že to byl právě Napoleon Hill, kdo poukázal na fakt, že mezi úspěšnými, bohatými lidmi je nápadné množství outsiderů, lidí nějakým způsobem postižených, lidí, kteří měli už od začátku horší startovní podmínky, než ostatní.

A co je vlastně bohatství ? Kdy už clověk je bohatý? Není na kždeho trochu jiné meřitko ? Neni to pravé bohatství probudit se rano zdráv , bez bolesti s chuti k jídlu. ?

Ještě bych Vás chtěl poprosit, zda neznáte nějakou aplikaci pro Android, která umí o, co KMyMoney. Důvodem je, že pokud něco nezapíšu hned, tak se potom zvyšuje pravděpodobnost, že to neudělám vůbec :-) Děkuji

Zkuste Financisto...

Děkuji Vám, určitě vyzkouším

Prominte, ale jak si mam jako zamestnanec, jehoz vyplata je dana tabulkami, rikat "za tohohle jsem si mel rici vice" ?? To jako mám jít za šéfem a říct mu: Poslyšte pane šéf, na měšci.cz jsem četl, že můžu být finančně nezávislý, tak mi dejte víc peněz, nebo jdu ? Už slyším jeho reakci: OK, támhle jsou dveře. :o)) Mozna jako zivnostnik bych takto mohl uvazovat - ale OSVC zase neni zamestnanec, ze ? :o)
Kazdopadne neuskodi si aspon pripomenout, ze hospodarit se musi umet. Ja si podvojne ucetnictvi delam od svych 20 let, kdy jsem zacal pracovat. A ma to neco do sebe.

Uznávám, že jít si požádat o vyšší plat nemusí být vůbec jednoduché. Na druhou stranu, zkuste se zamyslet, komu slouží ten strach, který vám brání jít požádat o víc - chrání ten strach vás nebo vašeho zaměstnavatele? Když vám maminka řekla: "Buď tiše, nebo tě vyhodím za dveře na mráz", došlo vám, že strach, do kterého vás vmanipulovala, sloužil výhradně jí? Totéž ve škole, když vám hrozila učitelka za všetečné dotazy? Člověk se ovládá pomocí strachu docela dobře - vyvolat strach a pochyby je účinná manipulační technika a každý člověk je jí vystaven už od mala. Strach je nepříjemný, takže v pozdějším věku se člověk naučí, jak se strachu vyhýbat - dělá, co od něj ostatní očekávají. Existenci strachu si vůbec neuvědomuje, protože ten je zavřený v okované truhle s nápisem "Neotevírat" a uklizený do vlhkého sklepa, aby vůbec nechodil člověku na oči.

Ale zkuste ten rezavý zámek urazit, truhlu otevřít, a vypustit strach do svého světa! Když jsem se rozhodl změnit svůj finanční život, strachy jsem několik měsíců nespal - ale rozhodl jsem se ten strach ignorovat, protože jsem byl od začátku přesvědčený, že můj strach slouží jiným lidem a pracuje proti mně. Až podobnou akci zkusím příště, zase se strachy podělám, ale snad už to nebude takové peklo - jízda na horské dráze podruhé už člověka tolik nevyděsí ;-)

Ale ono ani nemusí být potřeba jít hned žádat o zvýšení platu. Vezměte do ruky housle a jděte hrát na svatby, nebo do ruky fotoaparát a fotit svatby, psát články do novin, dělat firmám účetnictví, školit rodiny o účetnictví... způsobů, jak se nabídnout i jiným lidem, než jen tabulkovému zaměstnavateli, je nespočet. Ale i tam potřebujete překonat své pohodlí a strach a vědět, co chcete.

Svět je veliký a věřte, že se v něm uživí i mumlající podivíni prodávající léčivé magnetické náramky - proč byste se nemohl uživit zrovna vy? Navíc většina lidí jen pasivně čeká na úkoly, které se jim předloží - a když jim předložíte k řešení své zajímavé problémy, za pár peněz pro vás budou pracovat do roztrhání těla.

Noo, je pravda, ze jsem Vas podcenil. Z jinych serveru jsem zvykly na to, ze by se na me spustila smecka lidi, co by mi zacali tvrdit, ze jsem lemra lina a mam si vzit druhou praci. :o) Vy na to jdete jinak - chytreji - i kdyz mi vlastne radite taky druhou praci. :o)

Jiste - i me nekolikrat napadlo, ze bych mohl mit nejaky potencial. A mohu Vam s klidnym svedomim rici,ze sem tam se vyskytne i nejaka penezita odmena. Ale to beru jako mile oceneni a jakoby zavazek do budoucna. Ale odmena - byt ve vysi cca 10% vyplaty mi financni nezavislost a la serial neprinese. Navic pozor - kdysi jsem cetl, ze lide pocitaji i tzv. časové bohatství = volný čas pro sebe. Nejméně ho mají Japonci /cca 40dni/ nejvice Belgicane /cca 165dni/. Byly doby, kdy jsem bral lepsi vyplaty. A co z toho ? Nemel jsem to ani kdy utratit ty penize. Ne nadarmo se v reklame rika: Volny cas je k nezaplaceni, na vse ostatni je tu MasterCard :oD

Ale napadl me priklad ze zivota - kamarad sazi po netu. Fotbal, tenis, poker. Vydelal si tim na auto a vlastne tak nejak vaham, jestli se to da povazovat za zamestnani - vzdyt ho to bavi. Vzdycky se smichem rikal, ze si jde na net vydelat par set dolaru na bohatych syncich, co neumi poker, ale maji prachy od papinku :oD

Mně teď většinu peněz vydělává "druhé zaměstnání". Prodávat svůj čas není zrovna prostředek ke zbohatnutí, ledaže bych svůj čas učinil extrémně drahým. To není jednoduché, takže se snažím svou práci přehodit i na jiné lidi. Získat peníze v pokeru může být taky docela prima nápad a věřím, že to dá taky velké množství práce - i když by to většina lidí jako práci nevnímala. Stejně tak, pokud se někdo snaží vydělat třeba na burze - obchodování komodit na margin 1:100 může být hodně výnosné (kde jinde vám půjčí stovky tisíc na podnikání za pár tisícovek), ale taky časově a psychicky mimořádně náročné.

S tím volným časem to chápu - většina lidí pracuje, aby se uživili, nedovedou si představit, že by to mohlo být jinak. Nechci je považovat za líné, jen by bylo fajn, kdyby si obchodníci se svým časem uvědomili, že pláčou na špatném hrobě - s průměrným platem co já vím 25 tisíc za 170 hodin měsíčně se mohou za dvojnásobek času dostat "jen" na 50 tisíc, než padnou únavou. Nebo si vyjednat za stejnou práci dvojnásobek a riskovat, že je nahradí někdo jiný. Tento způsob vydělávání peněz má prostě svůj strop. Kdo chce více, musí na to jít jinak. Mně nevadí, že je spousta lidí, kteří nechtějí pracovat, riskovat, zkoušet a hledat nové cesty - ale unavuje mě poslouchat jejich nářky. Je to demotivující.

Mě moje práce baví a je zajímavé sledovat své myšlenkové posuny spojené s podnikáním - více peněz mi umožňuje s menším úsilím udělat více práce jednoduše tak, že tu práci udělá někdo jiný.

Potkávám se s různými lidmi a nestačím někdy žasnout, jak se mohou různí lidé živit a na čem všem dokáží vydělat peníze. Znám i "finančně samostatné" lidi, ale kupodivu nikoho, kdo by kvůli tomu přestal pracovat. Ti bohatí a "nezaměstnaní" se mi vyhýbají, takže jsem se ještě žádného nemohl zeptat, jak to dělá - všichni bohatí v mém okolí pracují více, než ostatní. Ale věřte, že i já mám své sny, které nejsou s šestnácti hodinami práce denně slučitelné. Ale jak se znám, tak až se budu flákat pár dní někde na pláži, najdu si nějakou zábavnou činnost, za kterou mi budou ostatní nabízet peníze.

Asi ode mě bylo hloupé nabízet druhou práci (jo, na svatbách jsem taky hrál a fotil). Pro každého je cesta jiná - konkrétní rada je obtížná. Ale žasnu, že pokaždé, když se začnu něčemu věnovat, vynoří se odněkud někdo, kdo chce, abych mu řešil jeho problémy. U jiných lidí to přece musí fungovat taky!