Přestože mzda či plat nemají přímou souvislost s „bohatstvím“, které vedle akumulovaných úspor ze mzdy obsahuje řadu dalších prvků typu dědictví a úspory z úspěšných daňových úniků, jsou jeho velmi podstatnou složkou. Proto není divu, že v naší zemi, kde více než polovina obyvatel pracuje za nižší než průměrnou mzdu (15 407 Kč), je jen 10 tisíc skutečně bohatých lidí.
Za bohaté v celosvětovém měřítku se považují lidé, jejichž majetek (bez nemovitostí) překročí magickou hranici jednoho milionu amerických dolarů (tj. cca 26 584 000 Kč – včerejší kurs USD dle ČNB).
V České republice se sousloví „horních deset tisíc“ ustálilo již před mnoha lety. Studie společností Cap Gemini Ernst & Young a Merrill Lynch „World Wealth Report 2002“ (volně přeloženo „Zpráva světového bohatství 2002“) tvrdí, že koncem minulého roku bylo u nás odhadem 10 tisíc lidí s majetkem přes 1 mil. USD.
Bohatých lidí každoročně přibývá. V loňském roce jejich počet vzrostl jen v Evropě o dalších 100 tisíc, tedy o 3,9 %, v našem státě však spíše stagnuje. Snad je to způsobeno populační křivkou, kdy bohatší lidé mívají statisticky méně dětí, a zbohatnout není v našem prostředí snadné.
Ani ve světě se bohatství příliš nedařilo. Nárůst bohatých byl nejmenší za posledních sedm let – jen 200 tisíc – a jejich počet usadil se na čísle blížícím se počtu obyvatel naší malé vlasti – na 7,3 milionech.
Počet „nejbohatších lidí světa“, kteří jsou definováni jako osoby s majetkem přesahujícím 30 mil. USD (cca 797,52 mil. Kč), v loňském roce stoupl o 2 %. Ke konci roku se vyšplhal na „pouhých“ 58 tisíc.
Kam investovat?
Zaměstnaneckým poměrem nikdo nezbohatne. Každý, kdo překonal metu jednoho milionu dolarů, měl buď úspěšný podnikatelský záměr nebo věděl, jak dobře investovat. Samozřejmě se najdou i výjimky, které měly štěstí ve hře nebo „bohatého strýčka“. Proto se vyplatí alespoň vyslechnout, kam směřovaly jejich investice.
Nejčastěji volili bohatí lidé opatrné investiční strategie a značnou část svého portfolia drželi v hotovosti či na likvidních běžných účtech, případně investicích s pevným příjmem (například termínovaný vklad či spořící účet).
Diversifikace portfolia byla též dominantním rysem investičních strategií bohatých. Mají ostatně lepší pozici pro rozložení aktiv – 1 mil. USD lze podstatně snáze rozdělit do více investičních akcí než 200 tis. Kč.
Co si z příkladu bohatých investorů může odnést drobný střadatel?
Při minimální inflaci, která v květnu dosáhla 0 % po několikaměsíční deflaci, úrokových sazbách termínovaných vkladů kolem 2 % maximálně a čistém výnosu podílových fondů kolem 2 – 6 % (podle typu, po odečtení poplatků) činí maximální rozdíl v úrokovém výnosu 4 %.
Při uložené tisícikoruně znamenají 4 % rozdíl 40 Kč za rok a při uložených 100 tisíc Kč „pouhé“ 4 000 Kč za nejistého výnosu (akciové fondy v minulém roce převážně tratily desítky procent, dluhopisové rostly, ale očekává se obrat v letošním roce, a fondy peněžního trhu mají nejnižší, zato stabilní výnos).
Nejvýhodnější tak zůstávají státem podporované varianty spoření s pevným či zaručeným výnosem.
