Názory k článku Bankovnictví za socialismu: Vrcholem techniky byly diskety a magnetické pásky

Úroveň techniky a zpracování odpovídala době, ale rozhodně se nemohlo stát, že banku někdo přes noc vykrad nebo vytuneloval a pak, pro 25 letech "vyšetřování", dostal od prezidenta milost.......­.......

Trošku tendenční titulek, ne? To nemělo nic společného s komunismem, pokud už tedy přijmeme nesmyslnou zkratku, že socialismus je komunismus. Tehdy to tak fungovalo všude na světě a patřili jsme k tomu lepšímu. Vývoj v této oblasti eskaloval v 90. letech, ale to je věc technologická, nikoliv politická. Mimochodem v Německu jsme ještě v roce 1995 posílali diskety v obálkách a přenos dat mezi pobočkou a ústředím tak trval 3 dny, pokud se obálka neztratila, pak se posílala kopie a přenos trval déle než týden.

Vývoj eskaloval vlivem událostí ve společnosti. Vzpomínám si, jak začátkem 90 let musel Spořitelna obměňovat techniku, protože na pobočkách uměli transakci do 999 999.99 Kč :-) U nás probíhala (a vlastně stále probíhá), neustálá změna legislativy, to si vynucuje neustálou aktualizaci programů a tím i vybavení. Německo nic takového nepostihlo. Postupy a vybavení (programy), beze změn fungovaly léta.

Souhlasím, nadpis se mi také moc nelíbí, ale "není můj", vymysleli si ho redaktoři měšce.....

Díky za hezkou ukázku demagogie. Ano patřili jsme na světě k tomu lepšímu. Protože svět je velký a jeho většina zahrnovala rozvojový svět. Pokud bychom porovnávali IT infrastrukturu se západním světem, tak na tom bylo ČSSR tak o 10, spíše 20 let pozadu.
ČSSR prakticky minuly obří mainframové systémy psané v jazyce COBOL. Což tedy neplatilo pouze pro finanční sektor. To se ukázalo v 90. letech paradoxně jako velká výhoda, protože české banky začaly budovat svou IT architekturu na zelené louce a tak předběhly své západní sestřičky, které za sebou táhly tu historickou zátěž z 80., 70. (a někdy i 60.) let.

Jak jsem už psal, nešlo o modernizaci (ve smyslu staré nahrazeno novým), ale změnu (staré přestalo fungovat). Kdyby se podmínky nezměnily (jako tomu bylo na západě), klidně by ty původní, ověřené technologie mohly fungovat dále. Samotným procesům v bance je vcelku jedno, jsou li psány v Cobolu nebo v D :-)
Že by to byla nějaká výhoda, to se fakt říct nedá. Je to totiž náročné jak časově, tak finančně.

Se používá...
Používají to v podstatě ti, kdo v té době nežili a de facto nevědí o čem, je řeč.
Ale jinak jsou to vééélicí odborníci. Takovým já říkám "zkušení teoretici".

Děkuji za potvrzení mých slov. Kdybys měl protiargumenty tak je použiješ.
Pouze ale plácáš nesmysly.

Řekla bych, že Ramesse měl na mysli spíš to, že těžko mohli u nás za komunismu v bankovnictví používat například smartphony - nikoli proto, že by to komunisti nedovolili, ale protože tehdy ještě smartphony neexistovaly. Mě ten titulek taky praštil do očí - působí dojmem, jakoby se před rokem 1989 u nás nepoužívaly dnešní moderní technologie jenom kvůli tomu, že u nás byl komunismus, což je samozřejmě nesmysl. Ty technologie se tehdy nepoužívaly nikde, protože ještě nebyly vynalezeny.

Ale ty tehdejší technologie byly opravdu sto let za opicemi. Když jsem v 80. letech studoval, tak nám jeden profesor líčil, jaký měl problém si z pobytu v USA přivézt sem nějaká data. Magnetické pásky s tak nízkou hustotou záznamu, které byly tenktrát u nás to nejlepší, tam už neměli ani v muzeu, tak mu tam někde našli už desítky let nepoužívanou děrovačku štítků a on si to po večerech děroval.

A zatímco ve světě mimo socialický blok už od roku 1973 běžel SWIFT, u nás se pořád používal kabelový přenos (páska s daty se vrazila do kabely a odnesla - ostatně tak je to popsané v článku).

"Když jsem v 80. letech studoval"
Zase jeden "zkušený teoretik", který zná všechno nejlépe. :-)

K tomu SWIFTu - právě proto, že běžel "mimo socialický blok" tak jsme se, z pochopitelných důvodů (tedy pochopitelných pro dospělé) do toho nehrnuli. Jinak si vzpomínám, že ještě při volbě G. Bushe mladšího se v JůEsEj používaly na zpracování váýsledků voleb děrné štítky.

A ještě jedna poznámka. Je vidět, že autor plácá o něčem co nezažil, co pořádně nezná. Státní banka československá se nepsala zkratkou SBČs, ale SBČS. Stejně jako se nepsalo ČsOB, ale ČSOB.

P.S. Pracoval jsem v SBČS, dokonce na ústředí takže samozřejmě vím o čem mluvím.

Tak to jsme byli kolegové ... Pedstav se a napiš, kde ve kterém oddělení jsi pracoval.

A proč se nejdřív nepředstavíš ty?

Ještě jedna věc. V SBČs se skončilo s děrnoštítkovou technologií při aktualizace softwaru v roce 1988. Sám jsem s děrnými štítky pracoval a přechod na možnost aktualizace přes obrazovku byl velký krok vpřed. Tejdy se z počítače EC1040 přešlo na EC1055 a EC 1057

A ty jsi co? Praktik, který ví úplné kulové?
Ano, IT technologie v Československu byly hodně pozadu za západem. Je celkem logické, že východní blok nebyl napojen na západní systém. Ale proč východní blok neměl vlastní podobný systém? Protože by do něj nebylo moc co zapojovat.

Při volbě Bushe mladšího se technicky opravdu používaly děrné štítky. Ale nikoliv v původním významu. Tedy ne jako primitivní počítačová paměť, ale ten volební lístek, kde volič proděraví svou volbu - tak jako ji v Česku zakroužkuje. Čili by se dalo říct, že tam kde v USA používali strojové vyhodnocování hlasů před 15 lety, tam my používáme lidské oko dodneška. Ta poznámka od děrných štítcích byla zcela zavádějící.

Pracovnik Statni banky za komunismu - takze jste byl clenem komunisticke strany, je to tak?
Vas prispevek

Nic Ti do toho ení, ale v KSČ jsem opravdu nebyl.......

I kdyby nakrásně byl - není to 30 let po pádu komunismu jedno?

Není. Členství v KSČ, ať už z jakéhokoliv důvodu a jakkoliv ospravedlňované, ukazuje na charakterovou vadu. A ta se s člověkem táhne celý život.

Takže tys byl v KSČ?:-)

Spousta lidí vstoupila do "rodné strany" nikoli z přesvědčení, ale jen proto, aby mohli dělat práci, kterou vystudovali. Taky nějaký komunismus nežrali a stavěli se k tomu hooodně vlažně. No, a pak byli lidi, co třeba nevystudovali, ale toužili po moci. Ti pak do rodné strany vstoupili z kariérismu, měli Lenina plnou hubu, ale ještě radši měli moc a plné peněženky. A tak tomu bylo za všech režimů, počínaje Rakouskem-Uherskem a (prozatím) konče tzv. demokratickým režimem pod taktovkou USA a NATO. Takže nic nového pod sluncem.

Znal jsem různé komunisty.

Jedna holka vstoupila do strany, protože po dvou letech práce na doktorské práci jí řekli, že buď vstoupí, nebo doktorát neudělá.

Znal jsem člověka tak naivního, že on byl opravdu přesvědčen, že jen jako komunista může dělat něco dobrého pro lidi a vstoupil dobrovolně.

Znal jsem člověka, který byl do strany vstoupen. Jako poslednímu nekomunistickému vedoucímu odboru na úřadě mu prostě jednoho dne řekli, že ho vítají mezi sebou a dali mu rudou knížku.

A znal jsem i kariérní podrazáky, kteří tam vstoupili opravdu jen proto, aby si vychutnali moc nad ostatními. Tito pak velmi halasně a veřejně pálili rudé knížky a dělali spoustu jiných věcí, kterými se snažili dát najevo, že s komunistami nemají nic společného. A o těchto lidech platí, že bývalý komunista je oxymoron jako bývalý černoch.

A taky jsem znal lidi, kteří když jim bylo naznačeno, že by měli do strany vstoupit, tak honem vstoupili do ČSL nebo ČSS, čímž ty komunistické hmyzáky natrvali odpudili.

Ach jo
Za komunismu? SBČS nebyla v izraelském kibucu. SBČS byla v SOCIALISTICKÉM Československu.
Bylo nás na oddělení celkem asi 20 pracovníků. Z toho bylo, co já vím asi 5 členů KSČ. Je vidět, že jsi zblbý současnou primitivní propagandou. Kdo něco uměl nemusel se cpát do KSČ.

Jako zcela obyčejný občan si nemohu vzpomenout, že bych před rokem 1989 někdy převáděl peníze z účtu na jiný účet. Za služby se státu platilo inkasem a pokud jsem něco platil - tak hotově. Stejně tehdy nebyl internet a tak jsem musel tak jako tak do "banky" (ČSTP), vystát si tam frontu, nakazit se chřipkou, pohádat se u přepážky, seznámit se ve frontě s instalatérem, zelinářem, řezníkem, prodejcem Žigulíků, hezkou blondýnou a vekslákem. Byla to jiná doba.....

To je pravda. Běžný člověk banku ani nepotřeboval. Všechny účty, které měly fyzické osoby, byly vedeny u České spořitelny. Prakticky všechny platby byly prováděny hotovostně. Pokud už byla někomu náhodou vystavena faktura, stejně ji platil hotově. Když se po r. 1989 uvolniĺa stavidla a objevili se první živnostníci, tak nikdo z nich neuměl zaplatit fakturu bezhotovostně z účtu, zoufale bloudili v hale banky, případně v účtárně dodavatele zboží, a snažili se pochopit, co to je variabilní symbol a jak tu fakturu mají vlastně zaplatit. Mezitím se objevily různé banky a s nimi směrový kód banky za lomítkem, s tím měli taky lidi problém, než pochopili, "wo co go". Já tehdy nějakou dobu dělala v účtárně jedné firmy a měli jsme stejné číslo účtu jako obecní úřad v Rokytnici v Orlických horách, lišilo se to právě jen číslem banky za lomítkem. Spousta našich faktur jim skončila na účtu, oni z toho byli zoufalí, protože nevěděli, co to je za platby, my zase marně dohledávali nezaplacené platby... Naštěstí nám ty prachy vcelku spolehlivě na požádání přeposílali. Dneska zná fakturu snad i prvňák.

ABO, automatizace bankovních operací, byla zavedena někdy v roce 1972,1973, tak nějak. Pracovala jsem v jednom n.p. v účtárně a byla jsem vyslána do Československé státní banky, do její pobočky, na školení. Z té doby je pojem variabilní symbol, konstantní symbol. Převodní příkazy jsme vystavovali na předepsaném formuláři, na psacím stroji. Běžní občané účty u banky neměli. Měli spořitelní knížku u Československé spořitelny. Když jsme od manželovy tety dostali peníze ze západního Německa, marky si převzala Živnostenská banka a nám poslala tuzexové poukázky. Když jsme stavěli dům, tak faktury za stavební materiál, který jsme platili z poskytnuté půjčky, jsme nosili do spořitelny a tam je z naší půjčky zaplatili. Po roce 1989, kdy začala spousta lidí podnikat. Např. řidič z povolání si otevřel taxislužbu. A tento člověk skutečně nevěděl, jak si účet otevřít, co je to variabilní symbol, nevěděl, jak z účtu platit. Většině z nich toto ale prováděly soukromé účetní firmy, které vznikly. "Dnes každý prvňák zná fakturu". To je celkem hloupost. Vyhláška o fakturaci z roku 1976 byla v roce 1990 zrušena. Podle daňových zákonů existují daňové doklady. Jedině v Novém občanském zákoníku se píše, že obchodní listiny jsou a je tam uvedeno slovo faktura. A co se týká techniky a bankovních operací. V roce 1983, kdy jsem byla navštívit manželovu tetu v Bavorsku, ona měla svůj účet u místní banky, platila běžně nájem a nějaké poplatky a na ten účet jí chodil příjem, který v Bavorsku pobírala. V roce 1982 u nás ještě nebyly PC - personals computers. A to proto, že jak známo, na dodávky počítačů do socialistických zemí bylo uvaleno embargo, které se zrušilo až v roce 1986 poté, co v Reykjavíku byla podepsána dohoda o ukončení studené války. U počítačů jsem pracovala v roce 1984, byly velkokapacitní počítače - z SSSR, EC1021, EC1024 a JZD Slušovice vymyslelo TNS stánky - Ten Náš Systém. Z nich se data ukládala na magnetické pružné diskety 5,25 palce. Na TNS jsme pořizovali data na diskety a na dálnopise na třistopou pásku, pak jsme ještě měli nějaké zařízení - to už nevím jaké - na pětistopou pásku. Takže skutečně jsme data přenášli na papírových páskách a na pružné disketě. Začátkem roku 1987 jsem odešla na mateřskou a po svém návratu, na podzim v roce 1989, už byly na pracovišti personals computers, zatím na pořizování dat, později na zpracování všech dat podniku.

Věro, to je zajímavý příspěvek-díky.
Jenom ho chci doplnit o to, že konverze poboček SBČS na systém ABO byla zahájena někdy v roce 1975 (bez záruky...….), poslední pobočka byla převedena v roce 1980. Před tím fungovala tzv .úloha č.1 pro korunové transakce a úloha č.2 pro platby v cizích měnách. Velká změna spočívala i ve struktuře číslaúčtu - dříve v něm byly uvedeny syntetický a skupinový účet, což v ABO byly nahrazeno označení pobočky, číslem matriky rámci dané pobočky, kódem typu klienta - a předčíslím (nepoužívalo se vždy), které označovalo typ účtu. Vše bylo kontrolováno na tzv.modulo 11 (zvlášť předčíslí a zvlášť základní číslo účtu). Tato kontrola + délka účtu platí dodnes. Jenom se několikrát změnila povinnost pořizovat pomlčku mezi předčíslím a vlastním číslem účtu. Se vznikem clearingového centra bylo ovšem do čísla účtu doplněno označení banky.
Mějte se prima

Ano, ona zřejmě Věra (a asi i Kalabis) chápe pojem "účet" ne jako účet, ale jako "komunikační rozhraní", v dnešním "standardu". Nejen spořitelní knížku, sporožiro, SIPO, ale třebas i ten úvěr na stavbu, co sama uvádí.

Ostatně jaká je definice? Třeba tohle: "Bankovní účet je finanční účet v bance, který zaznamenává finanční transakce mezi klientem a bankou a sleduje tak finanční situaci účtu."
To by se ti dva měli zamyslet, jak by banka mohla dát úvěr na stavbu a proplácet faktury, bez účtu?
Oba je asi mate, že ten úvěr mohla "ovládat" jen osobní návštěvou na pobočce... a ne třeba... z mobilu.

Pro SIPO není třeba účet. A účet v bance, tedy sporožiro, opravdu moc lidí ještě v 80.letech nemělo. Ostatně taky na co? Výplatu dostávali v hotovosti, a to 2x měsíčně. 20. dne měsíce byly zálohy, ccy 10.dne následujícího měsíce byly doplatky. Pamatuju, jak účetní z podniku + ozbrojená ochranka dojeli do banky, kde dostali kufr peněz, přivezli to do podniku, účtárnu zamkli a ženské podle výčetek rozdělovaly peníze do výplatních sáčků. Ono taky v socialismu rozdělovat přes 2 mega, to byly nějaké peníze! I důchody chodily důchodcům v hotovosti, pošťačka ráno nafasovala do tašky peníze a šla po obvodu. Taky to občas zlákalo nekalé živly, tu a tam bývaly pošťačky přepadené a okradené právě o důchody, což ustalo po zavedení složenek, kdy si důchodci museli pro peníze sami dojít na poštu. Peníze ve výplatě v hotovosti byly běžné ještě v r. 1995. V tom roce jsem totiž měnila práci a u nového zaměstnavatele jsme se dohodli, že všichni budou dostávat peníze na účet, což v té době ještě nebylo běžné. A taky jsem se dohodli, že zaměstnavatel pošle výplatu a nebude za zaměstnance nic hradit. Protože v té době bylo ještě běžné, že z výplaty zaměstnavatel hradil např. půjčky nebo i nájemné. Holt pak dotyčný dostal výplatní pásku s vyčíslením, kolik za něj zaměstnavatel zaplatil, přičemž dotyčný dostal o to menší výplatu. S postupným zaváděním výplat na účet tato praktika postupně zmizela.
Já jsem končila studia na VŠ v r.1981. Už tehdy jsem měla sporožiro, protože jsem brigádně jezdila jako průvodce Čedoku a nemohla jsem si peníze vyzvednout ve výplatní den na pokladně. Peníze jsem teda dostávala na účet. Ke sporožiru jsem měla šekovou knížku, protože platba kartou nebyla možná, stejně jako výběr peněz. Ty peníze jsem si ale mohla vyzvednout pouze na pobočce, kde jsem měla účet veden, na jiné pobočce to nešlo. Takže když jsem potřebovala peníze, protože jsem nebyla doma, ale zrovna ve Vyšných Vlkodlacích, tak jsem měla smůlu. Mohla jsem si sice koupit pohovku, na to jsem právě měla ty šeky, ale nemohla jsem si koupit dva rohlíky a 10 dkg salámu, protože tamní sámoška šeky nebrala. Řešila jsem to teda cestovní vkladní knížkou. Ty vedla pošta. Takže jsem si potřebné peníze mohla vybrat na poště, jen jsem musela zohlednit, že na všech vesnicích pošta není a že ani pošta nepracuje o víkendech, obvykle zavřela v sobotu kolem 11.hodiny.

Je to perfektní článek, popisující odbornou problematiku. Pročetl jsem si zdejší diskusi a jsem opravdu zhnusen, kolik dementů si zde léčí svoje mindráky z toho, že neví, o čem se v článku píše.

Aco takhle si vzpomenout ,že se pravidelně mohly připisovat k účtu na knížce
ůroky kde šly vklady nahoru a ne jeko dnes všude do mínusu.
Že by to bylo tou novou technikou ……… Ahoj děda

Před 89tým šly vklady na knížkách nahoru, protože nebylo peníze za něco rozumného utratit. Vzpomínám na vtip:
- Kam letos na dovolenou?
- Na Maltu
-???
- Ano, budeme betonovat dvorek.....

"...protože nebylo peníze za něco rozumného utratit"
Zase nesmysly. Samozřejmě, že bylo. Já jsem s rodinou jezdil každým rokem na dovolenou k moři. Pamatuji si na hlášení rozhlasu vždy v létě, že silnice na na jih do Bulharska, Rumunska a Jugoslávie jsou přecpané.
V obchodech toho samozřejmě tolik nebylo, ale kdo co potřeboval tak to sehnal. I to bydlení. A levnější jako dnes.
Ale jako stát jsme nežili na dluh a neživili jsme cizí prodejce jako dnes.
Slovo exekuce jsme neznali.

To byl jeden ze zázraků socialismu:
- Přestože nikde nic není k sehnání, všichni všechno mají.

Vzpomněl jsem si ještě na fóry:
My jsme se tvářili, že pracujeme a Husák se tvářil, že nás platí.
Co děláš? Nic. A v kterým podniku?
Člověče, já jsem šťastný, že jsem se narodil v Československu a ne v Portugalsku! Proč? Vždyť já neumím ani slovo portugalsky...

Ale houby, jde o to, že při 2% stabilní inflaci bylo úročení vkladu s 1 letou výpovědní lhůtou 4%, navíc nedaněných 4%.

Nevým co tím chtěl autor říct.Mě,ale napadlo ,že M.Terezie byla cisařivna a neměla silonky.

probůh, co takhle jít ještě o 30 let dál, nebo až do doby kamenné? K čemu tento článek je,
snad jen vydřít někomu pár kaček? ?