"Jen hodně zoufalý advokát bez klientů, tudíž bez práce, přistoupí na odměnu za výsledek, tedy že mu zaplatíte, jen když spor skončí úspěchem. I kdyby se vám podařilo někoho takového najít a dohodnout se s ním, stále to řeší jen část nákladů na vedení sporu." Ne, že bych s advokátním procesem souhlasil (zase chce stát lidem určovat, co můžou a nemůžou, místo aby to ponechal na jejich svobodné vůli), ale polovina článku vykresluje advokátní stav jako nenasytnou mnohahlavou hydru vysávající nebohé pracující o jejich těžce vydřené peníze multiplikací právních úkonů. Podle autora je tedy podílová odměna výrazem zoufalství advokáta, hodinová/úkonová je potom nemravná z důvodu přístupu advokátů ke klientům jako k dojným kravám. Mno, tak jakpak nebo kým by měl být advokát odměňován? :-)