Hlavní navigace

Chcete se soudit? Možná si budete muset vždy najmout advokáta. A pořádně zaplatit

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Ministerstvo spravedlnosti navrhuje, aby byl zaveden advokátský proces. K soudu nebudete moci jít sami, s chytrým sousedem či rodinným právníkem, který je třeba úředníkem, studentem práv, ale jen s drahým advokátem.

Doba čtení: 9 minut

Součástí návrhu nového občanského soudního řádu, což je zákon, který upravuje procesní pravidla řízení před soudem, je rozšíření povinného zastoupení advokátem. A to i v případech a řízeních, kde je dosavadní právní úprava nevyžaduje. Asi je advokátů moc, a tak málo vydělávají. Musí se jim zajistit práce a výdělky. Ale zaplatíte to vy, pokud budete účastníky soudního řízení. Nebudete moci hájit svá práva sami, pokud se v kličkách mezi paragrafy vyznáte, ale ani s pomocí třeba rodinného právníka, známého, který není advokátem, ale třeba firemním právníkem nebo třeba právníkem úřadu. (O obecných zmocněncích jsme psali v článku Nemusíte utrácet za advokáta, zkuste „obecného zmocněnce“.)

O peníze jde vždy až v první řadě, to platí v běžném životě a na serveru Měšec.cz o penězích to snad mohu říci dvojnásob. Nicméně nepřehlédněme důvody, kterými zavedení tzv. advokátského procesu odůvodňuje navrhovatel zákona. Názor si můžete udělat sami.

Co tvrdí ministerstvo

Vyzdviženy jsou následující důvody, které jsou prý výhodou povinného zastoupení advokátem:

  • Již ve fázi před zahájením soudního řízení posoudí advokát skutkovou a právní stránku věci advokát, který coby osoba práva znalá může lépe než právní laik zvážit, zda je vůbec namístě řízení zahájit, či nikoli (např. proto, že právní nárok, o němž se domníváte, že vám náleží, vůbec nemá oporu v právním řádu, nebo proto, že důkazní situace nedává vyhlídky na úspěch, apod.).

To je jistě pravda, ale pokud nepůjde o naprostý nesmysl, naprosto nedůvodné požadavky, které může laikovi rozmluvit i někdo jiný než advokát, tak advokát zajisté podání žaloby a vedení soudního sporu doporučí – vždyť mu jde o výdělek.

  • Odborné zastoupení stran zvyšuje pravděpodobnost smírného vyřešení věci.

Opak je pravdou, platí, což bylo autorem článku řečeno pod bodem 1. Přece čím více práce odvede, čím více bude podání soudu, jednání před ním, porad s vámi jako klientem, jednání s protistranou, tím více si advokát vydělá. Není zájmem právníka, kterého platíte za úkon právní služby, aby spor vyřešil rychle a učinil málo právních úkonů. (O tom, co je úkon právní služby a jak se za něj advokátovi platí, jsme psali v článku Jak stanovit odměnu pro právníka, abyste neplatili zbytečně víc?)

  • Dospěje-li advokát k závěru, že je namístě přistoupit k podání žaloby, ví pochopitelně mnohem lépe než strana, jaký procesní nástroj k tomu zvolit (např. zda žalovat na plnění, nebo na určení) a jaký obsah by žaloba měla mít (co jsou skutečnosti zakládající nárok, jaké důkazní návrhy učinit, jak formulovat žalobní petit). Obdobně to platí pro vyjádření žalovaného k žalobě, resp. vůbec pro způsob vedení sporu a veškerou procesní činnost stran. Podání a přednesy učiněné nezastoupeným laikem často obsahují chyby, jejichž odstraňování vyžaduje čas a úsilí soudu nebo které už později ani nebude možné odstranit. Povinné zastoupení advokátem z tohoto hlediska přispívá procesní ekonomii a ochraně zájmů strany.

Mé zkušenosti coby právníka vystupujícího před soudem jako pověřenec zaměstnavatele (podnikový právník) nebo jako obecný zmocněnec v kauzách přátel a známých jsou však přesně opačné. Advokáti se snaží soudy zahltit podáními, replikami k vyjádřením, replikami k replikám (tzv. duplikami), aby vykonali co nejvíce úkonů právní služby, za které jsou placeni. A to, jaký správný nástroj zvolit, jakou žalobu podat, často neví ani advokát a vůbec to nemusí být jeho chyba. Právní řád je prostě tak složitý, ale právě proto advokát vůbec není garantem správného postupu. Ostatně přesvědčili jsme se o tom celou řadou soudně projednávaných případů, jejichž výsledky jsme si přiblížili. (Kupř. v článku Advokát není vševědoucí, za některá špatná rozhodnutí si odpovídáte sami.) A někdy jsme poukázali na flagrantní chyby advokátů (Advokát odpovídá za škodu za chybnou radu, přestože radil zdarma a v článku Kdy je splatné odstupné a do kdy nejpozději je vymáhat?).

Takže není advokát jako advokát, jsou dobří advokáti a špatní advokáti, jako všechny profese. I právníci někdy plácají nesmysly, na což upozornila kupř. advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, když se 15. 5. 2018 ostře na serveru epravo.cz pustila do kolegyně, když napsala, že: Není nic horšího, než když sami advokáti poskytují svým klientům špatné rady, a ještě je vykřikují do médií.

Jsou dobří a špatní advokáti, ale platit se má všem

Avšak nemá být zavedeno povinné zastoupení dobrým advokátem, ale jakýmkoliv advokátem. Ale ani dobrý advokát vám nemusí pomoci. Říkal jsem to dávno potichu, že soudní spor je svého druhu loterie, málokdy lze výsledek předvídat, i když se případ zdá být zprvu jasný. Od 27. 9. 2017, kdy Nejvyšší soud ČR vydal svůj rozsudek (ve věci spis. zn. 25 Cdo 1734/2016), to říkám nahlas. I kapacity na NS uznaly, že: Je třeba vzít v úvahu, že prakticky všechna soudní řízení nesou riziko prohry a nutnosti hrazení nákladů řízení, které nelze předem přesně odhadnout, natož objektivně vyčíslit a prezentovat klientovi, nelze tedy v tomto směru klást nepřiměřené nároky, jež by prakticky znemožnily výkon advokacie.

Proč byste tedy měli povinně platit za nejistotu? Prohrát soudní spor si přece můžete sami, bez advokáta a podstatně levněji. (O cenách právních služeb jsme psali v článku Jak stanovit odměnu pro právníka, abyste neplatili zbytečně víc?)

Advokát soudní spor neurychlí, vždyť by byl sám proti sobě

Tak třeba jako další příklad toho, že ani právníci nevědí a ani nemohou vědět, jak správně postupovat, uveďme nějaký jiný další spor, kdy jak advokáti, tak soudci váhali, jaká že má být vlastně uplatněna žaloba. Pikantní na tom je, že šlo o sousedský spor spoluvlastníků, který by měl být vyřešen právě rychle a efektivně. Účastníka řízení opravdu nezajímá hádka právníků o to, jakou podat žalobu, on chce výsledek a toho se mu nedostává, naopak jen platí svého právníka a nakonec ten, kdo v případu bude neúspěšný (tzv. ho prohraje), zaplatí nejspíš náklady celé té právnické bitvy. (O tom, co musí poražený všechno zaplatit, jsme psali v článku Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor? O tom, že neúspěšný účastník soudního sporu musí zaplatit výklad nejasných právních norem pro všechny, jsme psali v článku Když prohrajete soud, musíte platit i za chyby soudu a soudců). 

Ani advokát nemusí vědět, jaká žaloba je správná

Tak třeba v nedávném případě, který řešil Nejvyšší soud ČR (pod spis. zn. 22 Cdo 4995/2017 – rozsudek vydal 31. 1. 2018), tento určil, že při řešení otázky, kdy spoluvlastníkovi náleží negatorní žaloba a kdy se má domáhat uspořádání poměrů mezi účastníky (§ 1139 NOZ), vždy půjde o individuální posouzení konkrétní věci. V zásadě platí, že spor o způsob užívání věci je sporem z její správy (§ 1126 a násl. NOZ). Rušíte-li však jako spoluvlastník užíváním věci právo jiného spoluvlastníka, aby v rámci jeho podílu užíval společnou věc, aniž by způsob užívání věci byl upraven právním jednáním nebo rozhodnutím soudu, může se rušený bránit i negatorní žalobou (§ 1042 NOZ).

V některých případech se oba uvedené nároky prolínají (jde o obdobu jednočinného souběhu v trestním právu). Tak pokud např. jeden spoluvlastník trvale parkuje vozidla na stejném místě a vy jakožto druhý spoluvlastník s tím nesouhlasíte, neboť máte za to, že toto místo je třeba využít jinak, nebo protože chcete na něm parkovat sani, půjde o spor o správu společné věci.

Jestliže však takto zaparkované vozidlo též soustavně brání vám jako druhému spoluvlastníkovi v příjezdu do garáže, jde současně o rušení vašeho práva, proti kterému se lze bránit negatorní žalobou. V takovém případě nežádáte úpravu správy (užívání) společné věci, požadujete jen, aby vám druhý nebránil v příjezdu. Vaše právo přijíždět do garáže, pokud jízdou nějak závažně neruší právo dalšího spoluvlastníka, vyplývá přímo ze zákona. Jde o právo věc v mezích spoluvlastnického podílu užívat. Může být omezeno jen další právní skutečností – např. rozhodnutím většiny spoluvlastníků nebo rozhodnutím soudu.

Občan potřebuje výsledek, a ne odbornou právnickou hádku

V dané věci žalobce tvrdil, že mu žalovaný tím, že na společnou cestu staví traktor a další motorová vozidla, brání v průjezdu a v užívání garáže. Šlo tedy o poskytnutí ochrany proti žalovanému, který podle tvrzení jeho spoluvlastnické právo ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Soud se měl zabývat otázkou, zda jednání žalovaného lze kvalifikovat jako rušení práva užívat v rámci spoluvlastnického podílu společnou věc a podle výsledku tohoto posouzení o věci rozhodnout.

Pokud odvolací soud vyšel z toho, že žalobce se měl nejprve domáhat úpravy hospodaření se společnou věcí, a teprve poté, kdy by žalovaný povinnosti z tohoto rozhodnutí plynoucí neplnil, se mohl bránit proti neoprávněným zásahům, je jeho rozhodnutí v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Takže po několika letech sporu, kterým jistě předcházelo úsilí o smírné řešení, se účastníci dočkali pouze toho, že Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.

Jako právník odmítám konstatování, že za průtahy v řízení před soudem a dlouho trvající spory může nekvalifikovanost účastníků řízení, lidí bez právnického vzdělání. S tím by byl soud rychle hotov. Drtivá většina průtahů jde na vrub pomalých soudů. Naopak když začne zdržovat na žádost jednoho z účastníků, protože je to v jeho zájmu, kvalifikovaně advokát, tak to jsou teprve obstrukce. Však to znáte… Ostatně lékař také nepotřebuje zdravé pacienty, na těch by moc nevydělal. Advokát z povahy věci potřebuje lidi, kteří se chtějí soudit.

Jen do hodnoty 50 000 Kč se můžete hájit sami

Povinné zastoupení advokátem má být zavedeno ve všech věcech, kromě sporů do hodnoty 50 000 Kč. Proč zrovna taková hranice? Spor o 49 000 Kč je nutně snazší než o 51 000 Kč? Naopak spor o symbolickou jednu korunu českou může být složitou právní bitvou s precedentním významem, oproti co do složitosti banálnímu řízení, ve kterém se má jen potvrdit, že někdo někomu dluží 10 milionů korun, tedy vydat exekuční titul, že někdo někomu musí oněch 10 milionů korun zaplatit.

Osobně mám zkušenost, že podstatné je, aby žalobní návrh sepsal kvalifikovaný právník, na to, aby pak před soudem právník už jen řekl, že odkazuje na své písemné podání, ho opravdu nepotřebujete a nemusíte ho za to bohatě platit. Domnívám se, že je každého věc, jak bude hájit svá práva a jak nákladně je bude hájit. Zda do boje za svá práva půjde sám, s obecným zmocněncem, nebo s advokátem. Nestačil by ten jen povinný sepis žalobního podání osobou práva znalou?

Ministerstvo spravedlnosti, nebo bezpráví?

Ministerstvo spravedlnosti si údajně od návrhu slibuje (jak se vyjádřila 11. 5. 2018 na serveru pravniprostor.cz Zuzana Ďuriková) i to, že si občané díky zvýšeným nákladům na vedení soudních sporů předem pořádně rozmyslí, zda do soudního sporu vstoupí, či nikoliv. Tak to mi přijde na pováženou, pokud chce státní úřad, který má ve svém názvu slovo spravedlnost, ekonomicky odradit občany od toho, aby za spravedlnost, aspoň ve svých soukromých věcech, bojovali. Takže se již se spory nebudeme obracet na soudy, ale pořídíme si všichni střelnou zbraň a budeme věci řešit jako na divokém západě?

Kdo tedy nesouhlasí se zavedením advokátského procesu, stejně jako autor tohoto článku, nezbývá mu, než se proti němu postavit všemi v demokratickém státě dostupnými prostředky – dopisem ministerstvu spravedlnosti, svému poslanci apod. – a požadovat, aby nebyl zaveden, odsouhlasen, aby se od tohoto záměru ustoupilo stejně, jako se ustoupilo od pravidla, které mělo být součástí nového občanského zákoníku, že smlouvu, jejímž předmětem je zcizení – koupě, darování – nemovitosti, smí sepisovat jenom advokát.

Našli jste v článku chybu?