10 let dohledu ČNB: „Naše sankce jsou zrcadlo.“

Již deset let Česká národní banka dohlíží jako regulátor na činnost finančních institucí. Zda se jí to daří, se snažila zjistit konference 10 let sjednocení dohledu ČNB, která probíhala v úterý 25. října 2016 v prostorách konferenčního centra ČNB. Měšec.cz byl mediálním partnerem konference.

Finanční krize jako maturita s vyznamenáním

Právě finanční krize v roce 2008 se stala jakousi maturitou, zkouškou sjednoceného dohledu ČNB, začal svoji úvodní řeč Václav Votava, předseda Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. ČNB totiž neumožňovala dcerám zahraničních bank významně pumpovat peníze z ČR, proto samotné české banky neměly zásadní problémy během krize oproti jejich matkám.

Intenzivně však vnímám kolaps trhu družstevních záložen. Po sjednocení pojištění na 100 000 € muselo být manažerům ČNB jasné, že se tím zvýší morální hazard některých finančních subjektů, kteří na úkor klientů bank budou spoléhat na pojištění vkladů, poukazuje Votava na do jisté míry predikovatelné problémy družstevního segmentu.

Během finanční krize se náš český model regulace ukázal jako funkční. Z pohledu ČNB je dobré, že má online informace, co se děje v bankách. ČNB je totiž tzv. půjčovatelem poslední instance, proto musí mít o bankách přesné informace.

Z lichvářství je prosperující byznys

Počet nabídek domácnostem na finanční služby a produkty jde do desítek tisíc, poskytují je nejrůznější eseróčka a fyzické osoby. Pokud ČNB na jedné straně říká, že vykonává dohled na trhu, tak by měla být sama iniciátorem dalších možných změn, které vylepší její regulační činnost, byť to pro ni bude znamenat práci navíc, vybízí Votava ČNB k dalšímu rozšíření možných regulačních chapadel.

Milan Šimáček, ekonom a bývalý náměstek ministra financí v letech 2006–2008, se věnoval ohlédnutí na kapitálových trzích. Banky jsou totiž aktivními účastníky kapitálového trhu, aktivně se pohybují i na pojistném trhu a s tím souvisí stálý růst nákladů na dohled, což běžný spotřebitel nevidí.

Působí na nás globalizace finančních trhů, a to je sice na jedné straně příjemné a praktické, ale na straně druhé to přináší nároky na dohled a s tím opět souvisí, jak jej vykonávat. Možnou cestou bylo dohled oddělit a umožnit vznik nových regulátorů, nakonec však došlo k integraci do ČNB. Mělo to své výhody. ČNB je nezávislá na vládě. Nezávislý výkon dozoru, právo vydávat regulatorní předpisy se pozitivně projeví na její operativní připravenosti. Je tu i finanční podtext, ČNB bude hospodařit s vlastním rozpočtem. A konečně i personální výhody v podobě jmenování a odvolávání představitelů upraveného zákonem.

Mezi nevýhody tohoto řešení patřila tři rizika. Koncentrace moci – některé státy mají oddělený dohled a měnovou politiku. Jistým rizikem bylo i potencionální ohrožení kredibility ČNB a konečně možný konflikt zájmů – např. věřitel poslední instance apod. Nic z toho se ale následně nepotvrdilo.

Živelné družstevní záložny

ERB Bank se sice zavírá, ale jinak je bankovní sektor dobře kapitálově vybaven a na rozdíl od evropských bank české banky v krizi obstály. ERB Bank je první bankou pro 13 letech, která končí, říká Šimáček. Naproti tomu družstevní záložny podle něj vznikaly živelně a to mělo dopady hlavně pro bývalý Fond pojištění vkladů. Založit si vklad v záložně s jistotou, že když se něco stane, peníze mám jisté a pojištěné, způsobilo raketový vzestup vkladů střadatelů s nulovou zodpovědností, zda je taková investice rozumná.

Problém byl zvláště v tom, že při integraci záložen pod křídla regulátora v podobě ČNB nebyly záložny v dobrém stavu. Byly silně podkapitalizované a ani legislativa neměla sílu se s nimi vypořádat.

Penzijní fondy jsou v pořádku

Oblast penzijních fondů sice výrazně narostla, ale jejich aktiva tvořila bonitní dluhopisy. Fondy, resp. stávající penzijní společnosti jsou zdravé.

Kauza pojišťovny Morava pomohla k lepšímu dohledu

Sektor pojišťoven je rovněž stabilní jak pro solventnost, tak výběr předepsaného pojistného. Václav Křivohlávek, bývalý ředitel odboru pověřen výkonem státního dozoru v pojišťovnictví a nynější zástupce vedoucího Katedry financí, pedagog VŠFS, si všímal i silného lobby pojišťoven. Zatímco „staré“ pojišťovny zůstaly jako univerzální, nové mohly vznikat jen jako životní a neživotní.

Z pohledu historie regulace pojišťoven se z ruky vymkla jediná pojišťovna – Pojišťovna Morava. Byla silně podkapitalizovaná, byly tam podvody a vše trvalo až do povodní, kdy se ukázalo, že není schopna hradit závazky. Odejmulo se jí povolení k činnosti a v tomto okamžiku se z ní stala obyčejná akciovka se všemi důsledky pro klienty, vzpomíná Křivohlávek.

Tehdejší zákon totiž neumožňoval převod kmene klientů. To byl naopak podnět pro nový zákon a dozor a případ pojišťovny Morava se tak už nikdy neopakoval. Tato dnes již případová studie ukázala, jak se postupně musela vyvíjet i silnější pozice regulátora, který v konečném důsledku nechrání jen klienty, ale i daný tržní segment.

Za celé období 1993–2005 nemusel český stát sanovat žádnou pojišťovnu. Pouze povodněmi poškození klienti pojišťovny Morava získali na základně poslaneckého návrhu 75 milionů korun z rezervy státního rozpočtu.

Investiční společnost jako sprosté slovo

Obchodníci s cennými papíry běžně měli jednoho, dva jednatele, kteří zároveň byli pracovníky dané společnosti. Následně slovní spojení investiční fond bylo dlouho vnímáno jako vulgarismus v návaznosti na skandály v 90. letech. Každou nově vznikající instituci proto provázely porodní bolesti, vzpomíná na ne úplně dávnou historii Zdeněk Husták, bývalý člen prezídia Komise pro cenné papíry, pedagog VŠE, BBH, advokátní kancelář, s.r.o.

Také jsem před pár lety vykonával dozor a v současné době, kdy se změnily podmínky a změnilo se vlastně všechno, bych dozor vykonávat nechtěl. Zvláště, má-li být zachován zdravý rozum. ČNB to rozhodně nemá jednoduché, hraje Husták ve prospěch karet regulátora.

Nezávislý regulátor?

Má být regulátor nezávislým subjektem, anebo má být regulace integrovaná do centrální banky? Zdá se, že ani jedno není špatně a záleží na úhlu pohledu, který nabídne vydat se po jedné či druhé cestě. Obojí totiž může být správně.

Jenže co je „nezávislý“ orgán? Nezávislost dohledu může poskytnout pouze samostatný subjekt kontrolovaný Poslaneckou sněmovnou České republiky. A upřímně, takovým subjektem jednotného dohledu nad finančním trhem není ani Ministerstvo financí, ani ČNB. Možná se ale někdy v budoucnu dohled vyčlení z ČNB do samostatného subjektu a třeba i podobného německému BaFinu. Ale má smysl oddělit centrální banku a regulátora?

Při rozhodování, zda regulaci sloučit do ČNB, nebo ji nechat na samostatném subjektu, podle Milana Šimáčka ze strany Evropské unie žádná silná doporučení nebyla. I při rozhodování byly názory rozdílné. Když se v tehdejším prezidiu komise pro cenné papíry problematika probírala, integrace do jednoho kroku byla komisí zamítnutá, chtěla samostatný subjekt. Přesto se ale nakonec podvolila rozhodnutí vlády. V roce 2005 sektor bank zabíral asi 80 %, v ČNB probíhal dohled nad všemi konsolidovanými subjekty, většina z nich působila v rámci nadnárodních finančních skupin. Byl tu příklad z Irska a Slovenska, kde se tento model osvědčil, z mého pohledu byla integrace do ČNB racionálním krokem, říká Šimáček.

Integrovaný dohled má větší efektivitu, říká Júlia Čillíková, ředitelka odboru regulace Národné banky Slovenska. Efektivita se projeví zvláště v situaci, kdy nastane nějaký problém a musí se aktivovat okamžitý zásah regulátora. Zatímco v případě samostatného subjektu by regulátor musel kontaktovat další instituce pro společný postup, v případě integrace regulátora do centrální banky je vše „v jednom domě“ a reakce tak může být okamžitá.

Ale je tu ještě jeden důležitý důvod, proč je lepší varianta „vše v jednom domě“. Komise pro cenné papíry byla rozpočtová, ale postavení ČNB bylo lepší z pohledu financování. Beru proto jako výhodu, že můžeme zajistit srovnatelné platové podmínky pro celou sekci dohledu. Nehledal bych za tím až tolik složitého, svým způsobem mohlo být rozhodnutí opačné, nakonec vyhrála tato varianta, vysvětloval důvody integrace do ČNB Zdeněk Tůma, partner KPMG a bývalý guvernér ČNB.

To, že si ČNB chtěla integrací původních regulačních subjektů zajistit „chleba“ pro své zaměstnance, odmítám, protože před převzetím zaměstnanců Komise pro cenné papíry se udělal tvrdý personální audit, pustil se do diskuze Vladimír Kolman z České národní banky. S přáním jednotného, odděleného dohledu to také není tak jednoduché. Je tu silná vazba mezi měnovou politikou a regulací a finanční stabilitou. Jakmile kdokoli, zejména první z dvou, něco udělá jinak, máte problém. V roce 1997 ČNB bojovala s inflací, zvedla sazby a v tu ránu měly problém banky, protože firmy přestaly splácet. Teď je opačná vazba, nafukuje se finanční bublina, která se nedá ovlivnit měnovými nástroji, protože úroková sazba je na nule. Nyní tak může ČNB třeba stanovit, že banky nebudou půjčovat 100% hypotéky. V momentě, kdy toto z ČNB vytrhnete a dáte to do kompetence jinému subjektu, může vzniknout problém, varuje Kolman.

Méně úředničiny, více pomoci

Máme silnější pozici v krizových situacích. Během ní nemusíme obvolávat další instituce či úřady, ale můžeme si to rozhodnout sami – se vší zodpovědností. Nemusíme se ptát, zda náš nějaký krok bude mít dopad na tu či onou voličskou základnu, protože za rohem budou volby, jsme nezávislá instituce, potvrzuje správnost kroku v podobě předání regulačních otěží do rukou ČNB její viceguvernér Vladimír Tomšík. Naše sankce jsou zrcadlo, které finančním společnostem dáváme. Nejprve se jim snažíme zdarma pomoci dopisem, poté nastupují sankce a v poslední fázi odebrání licence, poukazuje Tomšík na spíše preventivně-výchovný účinek dozoru ČNB než na jeho represivní složku.

To potvrzuje i Jana Brodani, výkonná ředitelka AKAT: Jsem ráda, že ČNB je aktivní regulátor a chrání trh před vlivem nekalých praktik. Příkladem je varování před působením subjektů bez licence, říká Brodani.

Naopak mírné zchlazení se viceguvernér dočkal od Jiřího Šindeláře, předsedy představenstva a výkonného ředitele USF ČR. Regulační a dohledové funkci ČNB rozumí a ztotožňuje se s sní, ale od regulátora, který svým dohledem má pomoci kultivovat trh a stanovovat podmínky, by čekal víc. Tak třeba od 1. ledna 2017 má platit regulace, o které předpokládáme, že ji EU komise odsune. Nikdo neví, jakých produktů se bude týkat, ale všichni se na ni musíme připravit. A to je přesně to, co bychom v takové chvíli od ČNB očekávali: pomáhat regulovaným subjektům naplňovat podmínky působení na trhu. Jenže když vám místo toho do datové schránky přijde od regulátora 30stránkový dopis, ke kterému se máte do týdne vyjádřit, tak to „zdarma“ nastavené zrcadlo v té chvíli vidíte jinak. My to vnímáme jako někdy příliš zbytečný formalismus, říká smutně Šindelář a dává tím ČNB najevo, že aby ji subjekty vnímaly jako partnera, neškodilo by dát ubrat úředničiny.