Až se vám do celého patra nastěhuje banda soudruhů z východu a zavede své pořádky, tak jen ukončíte nájem a půjdete jinam. S hypotékou si tak akorát můžete koupit provaz :-)
Není to tak dávno co zde v diskusi někdo psal, jak si pořídil byt v luxusním projektu, ovšem díky podobným sousedům byl rád, že to nakonec prodal alespoň za třetinu původní ceny a odstěhoval se mezi normální lidi.
Výše uvedený problém se vám ale přihodí i s rodinou. V dnešní době je to navíc neřešitelné, nikoho nic nezajímá. Stejně tak jiný případ, znamému se vedle nastěhoval nějaký fotbalista. Nustálý bordel, hluk, večírky, prostitutky střídající se ve dveřích jedna za druhou ... trvalo asi dva roky ho vypakovat.
Navíc stačí se dostat do problémů, žádné pojištění vám stejně nepomůže, takže s hypotékou nejen přijdete o byt, ale ještě máte (nesplatitelné) dluhy.
Ten nájem je tam s energiemi nebo bez? To byl jenom takový dotaz. Ono stačí během života změnit něco. A že se to stane, je jisté. S hypotékou jste v řiti. Všechny ty pohromy, které mladá generace neřeší, ale během hypotéčního splácení v řádu desítek let přijdou. Stačí nemoc, dítě, rozvod nebo ztráta práce. Nebo naopak lepší práce jinde. A všechno to celé je najednou jinak.
Nevím proč jsou zde pronajímatelé neustále líčeni jako vydřiduši. Já se třeba o své nájemníky starám, jak mohu. odejde-li pračka, do dvou dnů jim seženu novou, to samé s ledničkou nebo se sprcháčem. Jasně, platí nájem, ale je poplatný cenové mapě, vycházíme spolu dobře a když nedělají problémy oni mě, ani já se o to nesnažím.
Srovnávat nájem a splátku hypotéky je ještě horší jak srovnávat splátku úvěru a cenu operativního leasingu.
Obojí má své plusy a mínusy.
Cenově je v nájmu více věcí než jen ve splátce hypotéky. Nájemník neřeší cenu pojištění nemovitosti, cenu rekonstrukcí a větších oprav, nestará se o mnoho smluvních vztahů (vodárny, často elektřinu, plyn, net, telefon), neřeší (všechny) revize.
Každé má svoje, osobně nájem se hodí pro všechny, u kterých se z roku na rok může změnit situace. Pokud máte finálního partnera a finální počet dětí, pak bych šel do vlastního bydlení dle zkušeností, které nasbíráte po nájmech. Do té doby bych byl velice opatrný se závazkem na 30 let.
Taky mi přijde, že se porovnává neporovnatelné. U vlastního bytu člověk musí investovat každých x let do rekonstrukcí, atd. atd. Navíc ty možné problémy se sousedy, které také řeším, a bohužel politici na to úplně kašlou, vůbec nejsou zákony na sousedské vztahy a instituce, které by to řešily.
Na druhou stranu, ono když vám někdo po roce u nájmení smlouvy tu smlouvu z objektivních příčin neobnoví (stalo se mi), a vy se máte stěhovat, tak to často není žádná sranda. Navíc si byt nemůžete upravit podle svých představ (vestavěné skříně, atd.) což je taky dost problém, a kvalitní byty stojí opravdu dost, jako fakt dost peněz na pronájem.
Navíc sehnat taky dobrého pronajímatele, je kumšt. Těch věcí je hromada.