Pokud jste dlouho nenavštívili nějakého lékaře, je dost dobře možné, že vaše zdravotní záznamy už ve své ordinaci nemá a vaši zdravotní dokumentaci vyřadil.
Doby povinného uchování zdravotnické dokumentace, zásady pro její uchování či postup při jejím vyřazování a zničení po uplynutí dané doby jsou stanoveny vyhláškou č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci,
říká Oldřich Tichý, tiskový mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Při vyřazování zdravotnické dokumentace se posuzuje, zda je nadále potřebná k tomu, aby vám lékař poskytoval zdravotní služby. Nepotřebná dokumentace se po uplynutí doby uchování navrhne ke zničení, v ostatních případech se má posoudit, jaká část dokumentace bude navržena k vyřazení a u které části bude doba uchování prodloužena.
U ambulantní péče (kromě péče registrujících poskytovatelů – viz dále) se dokumentace musí uchovávat 5 let po posledním poskytnutí zdravotních služeb. Informace o průběhu a výsledku vyšetření zobrazovací metodou (rentgen apod.) se mohou skartovat po 5 letech po předání informace poskytovateli, který toto vyšetření vyžádal, výsledky laboratorních a dalších pomocných vyšetření po 5 letech od provedení vyšetření (pokud nejsou potřebná pro další poskytování zdravotních služeb). Jestliže tedy přijdete k nějakému lékaři, například ortopedovi, až po 5 letech, vaše zdravotní dokumentace už může být vyřazena a zlikvidována.
V případě praktického lékaře se dokumentace může skartovat po 10 letech od doby, kdy přejdete k jinému lékaři, nebo po 10 let od úmrtí pacienta – podle toho, co nastane dřív. U praktických lékařů pro děti a dorost je ještě třetí možné kritérium, a to 10 let od dosažení 19 let věku pacienta. U registrujícího gynekologa a zubního lékaře musí být dokumentace uchována 5 let po posledním poskytnutí zdravotních služeb.
Tam, kde je lhůta počítána od úmrtí, se samozřejmě může stát, že poskytovatel příslušné datum nezná. Proto vyhláška zároveň stanoví, že v takovém případě za den úmrtí se považuje den, ve kterém dosáhl 100 let věku, nebo je třeba vyčkat 5 let od posledního záznamu ve zdravotnické dokumentaci – podle toho, co nastane později.
V rámci lůžkové péče je možno dokumentaci skartovat až 40 let od ukončení poslední hospitalizace pacienta nebo 10 let od jeho úmrtí, v případě následné a dlouhodobé lůžkové péče 20 let od ukončení poslední hospitalizace nebo 10 let od úmrtí. U jednodenní péče se musí dokumentace uchovávat 10 let (dříve 15) od posledního poskytnutí jednodenní péče nebo 10 let od úmrtí, u lázeňské léčebně rehabilitační péče 5 let (dříve 10) od jejího ukončení.
Novinkou je pak ustanovení o době uchovávání zdravotnické dokumentace převzaté krajským úřadem (např. při zániku daného poskytovatele zdravotních služeb) – skartuje se 10 let od jejího převzetí v případě všeobecných praktických lékařů nebo praktických lékařů pro děti a dorost a 5 let od převzetí v ostatních případech.
Bez časového omezení se musí uchovávat písemný záznam, který obsahuje soupis zničené zdravotnické dokumentace s identifikačními údaji pacienta, společně s informací o tom, kdy, jak a kým byla zdravotnická dokumentace zničena.
ČLÁNKY DO MAILU