Evropská centrální banka se snaží zachránit co se dá. V minulém týdnu aktivně intervenovala na trzích a téměř zdvojnásobila nákupy španělských a italských dluhopisů. Přesto se jejich výnosy zvýšily, což poukazuje na pokles zájmu i ceny. Německý desetiletý výnos naopak propadl podobně jako americký pod hranici 2 %. To se v USA naposledy stalo v roce 1950. Trhy se zkrátka extrémně bojí, že vyspělý svět jako celek spadne do japonského scénáře trvale slabého růstu a hyper-nízkých výnosů, vysvětlil situaci Jan Bureš,
hlavní ekonom Poštovní spořitelny.
Uvedl také, že od té doby, co japonské desetileté výnosy spadly v roce 1997 pod 2 %, dostaly se nad ně jenom na pár týdnů. Pokud investoři budou koketovat s podobným scénářem i v Německu a v USA, nemusí dlouhé výnosy s růstem zpět zatím nijak pospíchat,
řekl Bureš.
Klid na trzích nepodpořil ani šéf největší německé Deutsche Bank Josef Ackermann který varoval, že další restrukturalizaci dluhu členských zemí eurozóny by řada evropských bank už neustála.
Další příležitostí k nervozitě je i další pomoc Řecku, kterou by měl poskytnout Mezinárodní měnový fond i kasička EU. Minulý týden však zástupci z EU i MMF ale svou misi v Řecku opustili. Údajně kvůli tomu, že potřebují více času na pečlivější přípravu rozpočtu na příští rok. Pravdou ale je, že Řekům se zoufale nedaří plnit fiskální cíle, a to částečně i vinou MMF. Společný plán od začátku počítal s mírnější recesí a s nerealistickým vývojem příjmů rozpočtu. I proto může technické schvalování další vlny pomoci přinést nové drama. Uvidíme ostatně, jak na rostoucí napětí bude reagovat na svém čtvrtečním zasedání ECB,
upozornil Bureš s tím, že ECB donedávna brojila proti inflaci a nyní bude muset místo toho „zařadit zpátečku“.