Říká se, že přání je otcem myšlenky. Upřímně řečeno, byl bych rád, kdyby tomu tak skutečně bylo. Ale nebyl bych si tím tak jistý. Nedávno jsem měl například nějaké pochůzky v hypermarketu TESCO. Celkem třikrát a v různých fázích dne, ráno, odpoledne a navečer. Ráno kolem 8:30 jsem tam byl sám, odpoledne kolem 14:30 jsem tam byl společně tak s dvaceti spoluobčany a navečer kolem 18:30 jsem tam byl opět skoro sám. Asi to byla náhoda, ale na ploše bylo lidí jako šafránu a kasy jely dvě. Ale údajně to není výjimka. Před deseti lety tam mnohdy nebylo k hnutí, Pokladen jelo běžně dvacet a stejně tam byly fronty. A všude i v té pasáži bylo plno. Dneska se tam střídají plakáty s tím, že brzo nějaký obchod otevře. A na tom místě vydrží měsíc. Práci bez známostí nelze sehnat. A všude celkem dost bída. Žádná sláva to není ani jinde. Například u benzínky jsem velmi často sám a zatímco tankuji plnou, často vidím někoho jak jede třeba jenom za pětikilo. A třeba u McDonalda? Tam je vymeteno. Skoro pořád. Asi je to náhoda, ale možná taky ne.