Je současná úroveň cen akcií na trzích v USA a západní Evropě příliš vysoká nebo naopak podhodnocená? Na tuto problematiku se podle analytika společnosti Patria Finance Davida Marka dá dívat dvěma způsoby.
Tím prvním je relativní hodnocení cen akcií aplikací CAPM modelu (capital asset pricing model), který porovnává cenu akcií s cenami/výnosy dluhopisů. Toto srovnání je pak shrnuto v rizikové prémii. Pokud k jejímu výpočtu použijeme současné hodnoty indexů S&P 500 a STOXX Europe 600, aktuální výnosy 10letých státních dluhopisů v USA a eurozóně (na trzích se používá Německo jako proxy pro eurozónu) a odhady letošních firemních zisků, dojdeme k výsledku, že jsou akcie na obou trzích po poslední rally nejdražší za poslední dva roky. Nicméně vzpamatování z první vlny finanční krize v průběhu roku 2009 sneslo rizikovou prémii ještě výrazně níže. Relativní zhodnocení tedy jednoznačně neříká, že by již byly akciové trhy příliš vysoko,
vysvětluje David Marek.
Druhý úhel pohledu na cenu akcií se opírá o zhodnocení jejich ceny v porovnání s firemními zisky. Nejde o nic jiného než o oprášení poměru P/E,
říká Marek s tím, že v případě indexu S&P 500 dosahuje aktuální P/E hodnoty 16,2, což je mírně pod dlouhodobým průměrem, ale v případě STOXX Europe 600 dosahuje P/E hodnoty 20,6, což je naopak nadprůměrná hodnota.
Sofistikovanější verzí tohoto přístupu je použití P/E poměru očištěného o vliv hospodářského cyklu a inflace – Shiller P/E. Podle tohoto ukazatele, jehož současná hodnota činí 23,9, jsou akcie v USA nejdražší od ledna 2008. Časové řady evropských dat jsou příliš krátké k výpočtu Shiller P/E,
říká Marek.
Rozpor mezi relativním a absolutním pohledem na akciové trhy je možné vysvětlit vlivem konvenční i nekonvenční měnové politiky na ceny/výnosy dluhopisů. Mimo jiné to ukazuje na to, jak významně jsou nyní akciové trhy závislé na politice centrálních bank. V okamžiku, kdy začne „tapering“ QE Fedu, může být reakce akcií výrazná. Asi není potřeba dodávat jakým směrem,
uzavírá Marek.
ČLÁNKY DO MAILU