Zákon o stavebním spoření | Zákon č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (úplné znění)

96

ZÁKON

ze dne 25. února 1993

o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST I

STAVEBNÍ SPOŘENÍ

§ 1

Vymezení pojmu stavební spoření

Stavební spoření je účelové spoření spočívající

a) v přijímání vkladů¹) od účastníků stavebního spoření,

b) v poskytování úvěrů¹) účastníkům stavebního spoření,

c) v poskytování příspěvku fyzickým osobám²) (dále jen "státní podpora") účastníkům stavebního spoření.

Provozovatel stavebního spoření

§ 2

(1) Provozovatelem stavebního spoření může být pouze banka, které bylo uděleno povolení podle zvláštního zákona,³) pokud předmětem její činnosti je pouze stavební spoření a další činnosti podle tohoto zákona (dále jen "stavební spořitelna"). Povolení může být uděleno po souhlasu ministerstva financí (dále jen "ministerstvo") se zřízením stavební spořitelny.

(2) Při své činnosti podléhá stavební spořitelna bankovnímu dohledu podle zvláštního zákona,⁴) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(3) Náležitosti žádosti o souhlas podle druhé věty odstavce 1 stanoví právním předpisem ministerstvo v dohodě s Českou národní bankou.

§ 3

Označení "stavební spoření" lze používat pouze pro formu spoření upravenou tímto zákonem a slova "stavební spořitelna" smí ve svém názvu používat pouze banka, která je provozovatelem stavebního spoření podle tohoto zákona.

§ 4

Účastník stavebního spoření

Účastníkem stavebního spoření (dále jen "účastník") může být jen fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu⁵) o stavebním spoření (dále jen "smlouva").

§ 5

Smlouva o stavebním spoření

(1) Ve smlouvě se účastník zaváže spořit dohodnutou částku.

(2) Všeobecné obchodní podmínky stavební spořitelny stanoví, že účastník má nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb (dále jen "úvěr") za předpokladu zajištění jeho návratnosti.

(3) Úvěr smí být stavební spořitelnou poskytnut a účastníkem použit pouze na financování bytových potřeb.

(4) Délka čekací doby na poskytnutí úvěru je závislá na podmínkách konkrétní stavební spořitelny, nesmí však být kratší než 24 měsíců.

(5) Smlouva o stavebním spoření musí obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěrů. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladu a úrokovou sazbou z úvěru může činit nejvýše 3 procentní body.

(6) Stavební spořitelna může podmínit uzavření smlouvy povinností účastníka sjednat životní pojištění pro zabezpečení závazků vyplývajících ze smlouvy v případě invalidity nebo smrti účastníka. Povinnost uzavřít pojištění a s tím spojené podmínky se uvádějí ve smlouvě.

(7) Stavební spořitelna provádí kontrolu použití poskytnutého úvěru. V případě použití úvěru na jiné než bytové potřeby, je stavební spořitelna oprávněna požadovat okamžité vrácení celkové částky poskytnutého úvěru nebo její části použité v rozporu s účelem úvěru. Účastník je v tomto případě povinen úvěr nebo jeho část vrátit ve lhůtě stanovené stavební spořitelnou.

(8) Účastník nesmí po dobu spoření se státní podporou podle jedné smlouvy uzavřít další smlouvu o stavebním spoření se státní podporou.

(9) Doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí poskytnutím úvěru nebo vyplacením státní podpory.

§ 6

Bytové potřeby

(1) Bytovými potřebami účastníka se rozumí

a) získání bytu,

b) výstavba nebo koupě stavby pro bydlení,⁶)

c) získání stavebního pozemku za účelem výstavby stavby pro bydlení nebo stavebního pozemku, na kterém se nachází stavba pro bydlení,

d) změna,⁷) modernizace a údržba⁸) bytu, stavby pro bydlení nebo její části, včetně úhrady případného podílu na úpravách společných částí,

e) stavební úprava⁹) nebytového prostoru na byt,

f) úhrada závazků souvisejících s výše uvedenými účely s výjimkou pokut a dalších sankcí uložených účastníkovi za porušení jeho povinností při řešení jeho bytových potřeb.

(2) Bytová potřeba účastníka, na kterou stavební spořitelna poskytne ze stavebního spoření úvěr, se musí nacházet na území České republiky.

§ 7

Všeobecné obchodní podmínky

(1) Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření stavební spořitelna zveřejní vhodným způsobem před zahájením provozování stavebního spoření. Všeobecné obchodní podmínky musí obsahovat alespoň tyto údaje:

a) provozované druhy stavebního spoření, typy smluv a podmínky jejich uzavírání,

b) postup při vyřizování smluv, úročení vkladů a úvěrů,

c) strukturu stavebního spoření, předpoklady a postup při poskytování úvěrů,

d) řízení při navrácení vkladů vypovězených smluv,

e) postup při vyřizování smluv v případě zániku stavební spořitelny nebo při odnětí povolení k provozování stavebního spoření povolujícím orgánem.

(2) Všeobecné obchodní podmínky schvaluje ministerstvo v dohodě s Českou národní bankou.

§ 8

Úmrtí účastníka stavebního spoření

(1) V případě úmrtí účastníka přecházejí práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření na pozůstalého manžela. K tomu soud přihlédne v řízení o dědictví.

(2) Není-li pozůstalý manžel, jsou práva a povinnosti vyplývající ze stavebního spoření předmětem dědění, jen dohodnou-li se dědicové v dohodě o vypořádání dědictví, že práva a povinnosti ze stavebního spoření převezme jeden z nich.

(3) Nedojde-li mezi dědici k dohodě podle odstavce 2, smlouva o stavebním spoření zaniká dnem úmrtí zůstavitele a v dědickém řízení se vypořádá pouze uspořená částka, včetně úroků a poměrné částky státní podpory ke dni úmrtí účastníka stavebního spoření.

§ 9

Povolené podnikatelské aktivity stavební spořitelny

(1) V rámci provozování stavebního spoření může stavební spořitelna kromě přijímání vkladů a poskytování úvěrů účastníkům provozovat pouze tyto činnosti:

a) poskytovat účastníku úvěry, které slouží k dřívější úhradě nákladů na řešení bytové potřeby podle § 5 v případech, kdy účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření,

b) poskytovat jiné úvěry na financování činností v oblasti bytového hospodářství,

c) přejímat záruky za půjčky, které by byla stavební spořitelna oprávněna podle tohoto zákona sama poskytnout,

d) podílet se majetkově v obchodních společnostech v případech, kdy tato účast bude sloužit k řešení bytových potřeb,

e) poskytovat úvěry obchodním společnostem, na nichž má majetkový podíl,

f) pro poskytování úvěrů podle písmen a) a b) získávat potřebné zdroje od jiných věřitelů, úvěrových institucí nebo na finančním trhu vydáváním dluhopisů.

(2) Podíl na obchodních společnostech podle odstavce 1 písm. d) nesmí přesáhnout jednu třetinu základního jmění společnosti a 15 % vlastního základního jmění stavební spořitelny. Pohledávky z úvěrů podle odstavce 1 písm. a) a b) nesmějí překročit 40 % průměrného stavu prostředků na vkladových účtech účastníků.

(3) Činnosti uvedené v odstavci 1 může stavební spořitelna vykonávat jen za předpokladu, že budou přednostně zabezpečeny její závazky vyplývající z uzavřených smluv a že nedojde ke zkracování lhůt splatnosti úvěrů nebo k prodlužování čekacích lhůt na jejich poskytnutí.

(4) Stavební spořitelna může chybějící prostředky k poskytování úvěru účastníkům získat na přechodnou dobu na finančním trhu. Tato doba nesmí být delší než jeden rok. Vyšší náklady s tím spojené nesmějí vést ke zhoršení podmínek pro účastníky stavebního spoření.

(5) Stavební spořitelna může volné prostředky na vkladových účtech účastníků (včetně státní podpory) použít pouze

a) k uložení na vkladové účty u jiné banky,

b) k nákupu státních dluhopisů, případně dluhopisů, na které stát převzal záruku.

(6) Průměrný objem použitých prostředků podle odstavce 5 v běžném roce nesmí překročit 20 % průměrného stavu prostředků na vkladových účtech účastníků.

(7) Omezení podle odstavce 6 neplatí první tři roky od vydání povolení k provozování stavebního spoření.

ČÁST II

STÁTNÍ PODPORA

§ 10

Výše státní podpory

(1) Státní podpora přísluší účastníkovi při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně a poskytuje se ze státního rozpočtu České republiky formou ročních záloh.

(2) Poskytovaná záloha státní podpory činí 25 % z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18000 Kč.

(3) Částka úspor přesahující 18000 Kč v jednom roce se z hlediska posuzování nároků účastníka na státní podporu převádí do následujícího roku spoření.

§ 11

Poskytování státní podpory

(1) Na připsání roční zálohy státní podpory na účet má nárok každý účastník podle skutečně uspořené částky v příslušném roce.

(2) Nárok uplatňuje souhrnně za všechny účastníky stavební spořitelna písemnou žádostí u ministerstva, a to vždy po skončení kalendářního roku. Stavební spořitelna musí poukázané zálohy státní podpory rozúčtovat na účty účastníků nejpozději do jednoho měsíce od obdržení zálohy od ministerstva.

(3) V žádosti o roční zálohy státní podpory uvádí stavební spořitelna tyto údaje:

a) počet účastníků, pro které je vyžadována v daném období záloha státní podpory,

b) počet účastníků, kteří v průběhu daného období nově uzavřeli nebo zrušili smlouvy, a počet účastníků, kteří nesplnili smluvně stanovené podmínky stavebního spoření,

c) vyčíslení celkově požadované zálohy státní podpory.

(4) Ministerstvo je povinno částku ročních záloh státní podpory poukázat stavební spořitelně nejpozději do dvou měsíců od obdržení žádosti.

(5) V případě neúplnosti žádosti nebo pochybností o správnosti vykazovaných údajů je ministerstvo oprávněno vyžadovat doplnění. Po dobu, než je žádost doplněna nebo pochybnosti odstraněny, lhůta uvedená v odstavci 4 neběží.

§ 12

Výplata státní podpory

(1) Do doby vyplacení účastníkovi jsou připsané zálohy státní podpory na účtě účastníka pouze evidovány.

(2) V případě, že nebude účastník požadovat úvěr, je podmínkou pro výplatu podpory skutečnost, že po dobu pěti let s vkladem nenakládal. Pokud tato podmínka není splněna, ztrácí účastník nárok na výplatu státní podpory a na jeho účtě evidovaná částka státní podpory se v plné výši vrátí do dvou měsíců ministerstvu.

(3) Obdobně jako v odstavci 2 se postupuje v případě, kdy účastník bude žádat o úvěr. Po uplynutí minimální čekací doby podle § 5 odst. 4 může účastník, podle podmínek konkrétní stavební spořitelny, získat úvěr za předpokladu, že uspoří smluvně sjednanou částku. Nárok na výplatu státní podpory má účastník jen za skutečnou dobu spoření.

§ 13

Povinnosti stavební spořitelny

(1) Stavební spořitelna sleduje, zda účastníkovi trvá nárok na státní podporu. Pokud tento nárok z důvodu neplnění podmínek smlouvy nebo jejího vypovězení zanikl, stavební spořitelna další státní podporu nečerpá a je povinna příslušnou částku přijatých záloh státní podpory vrátit ministerstvu nejpozději do dvou měsíců od zjištění důvodů pro vrácení.

(2) Stavební spořitelna eviduje zrušené smlouvy a v pravidelných intervalech, alespoň čtyřikrát ročně, kontroluje, zda jsou plněny podmínky smlouvy.

(3) Stavební spořitelna vrátí neoprávněně čerpané zálohy státní podpory nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy zjistí, že nastaly důvody pro její vrácení.

§ 14

Evidence státní podpory

(1) Státní podpora se eviduje až do jejího vyplacení účastníkovi nebo vrácení ministerstvu na účtě účastníka tak, aby bylo možno kdykoli vyčíslit její výši, a úročí se stejnou sazbou jako základní vklad účastníka.

(2) V případě vrácení státní podpory ministerstvu se úroky vzniklé ze státní podpory ponechávají účastníkovi.

§ 15

Státní dozor

(1) Kontrolu používání státní podpory provádí ministerstvo.¹⁰)

(2) Stavební spořitelna je povinna ministerstvu poskytnout všechny údaje nezbytné k ověření výše poskytnuté státní podpory, jejího rozúčtování na účty účastníků a dalších skutečností, ovlivňujících využívání státní podpory.

(3) Při předkládání uvedených údajů pověřeným pracovníkům ministerstva se na stavební spořitelny nevztahuje povinnost zachovávat bankovní tajemství.¹¹)

(4) O výsledcích prováděných kontrol se ministerstvo a Česká národní banka vzájemně informují.

§ 16

Vrácení státní podpory

(1) Ministerstvo uloží stavební spořitelně vrácení vyplacené části, případně celkově vyplacené státní podpory, v případě porušení podmínek stanovených tímto zákonem, bez ohledu na to, zda porušení způsobil účastník nebo stavební spořitelna, a uloží pokutu až do výše 50 % částky, kterou je stavební spořitelna povinna vrátit.

(2) Pokutu podle odstavce 1 stavební spořitelna neplatí v případě, že porušení podmínek zjistí sama a státní podporu vrátí bez rozhodnutí ministerstva.

(3) Vrátit státní podporu a zaplatit pokutu musí stavební spořitelna nejpozději do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí ministerstva.

(4) Uložit vrácení státní podpory a uložit pokutu podle odstavce 1 lze do jednoho roku od zjištění, že podmínky pro čerpání státní podpory byly porušeny, nejdéle však do pěti let od porušení těchto podmínek.

(5) Po dobu nejméně deseti let od ukončení spoření je stavební spořitelna povinna archivovat všechny doklady týkající se výplaty státní podpory. Tímto ustanovením nejsou dotčeny lhůty v případech, kdy jiné právní předpisy stanoví lhůty delší.

ČÁST III

§ 17

Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., se doplňuje takto:

V § 4 se doplňuje písmeno s), které zní:

"s) úroky z vkladů ze stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory podle zvláštního zákona,^4a) jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob.".

Poznámka č. 4a) pod čarou zní:

„^4a) Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.".

ČÁST IV

USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ

§ 18

(1) Za nedostatky v činnosti, ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, se považuje i porušení tohoto zákona.

(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na stavební spořitelny ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

§ 19

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1993.

Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.

²) § 5 odst. 3 písm. d) zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.

³) § 4 zákona č. 21/1992 Sb.

⁴) Zákon č. 21/1992 Sb., ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

⁵) § 43 a násl. občanského zákoníku.

⁶) § 40 odst. 1 vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů.

⁷) § 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

⁸) § 86 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

⁹) § 1 odst. 3 vyhlášky č. 85/1976 Sb.

¹⁰) § 20 zákona ČNR č. 576/1990 Sb.

¹¹) § 38 zákona č. 21/1992 Sb.