Asi musel pan Bukač spoustu lidí tímto svým článkem hodně naštvat. Například reakce "jezevce" na to jasně ukazuje.
pro jezevce: dej se na politiku. Máš sklon vyjadřovat se ke všemu, aniž bys čemukoliv rozumněl a to je nejčastější jev v naší (a asi i jinde ve světě) politice. A tvoje argumentace je založená na jednoduchých zktratkách, které ale při bližší prozkoumání kulhají i na tu jedinou hliněnou nohu, na které stojí. (analogický příklad z poslední doby: Argumentace předsedy vlády proti zákonu o obecném referendu - hloupé, zkratkovité ale zdánlivě logické, leč faktické porovnávání hrušek a jablek).
Příklad z tvého příspěvku - porovnávání úvěrů z úroků a a úrokových sazeb na běžných účtech. Kdybys jen trochu zkoumal úrokové sazby v oněch západoevropských "vzorových" bankách, potom bys asi byl velmi překvapen, že právě tato oblast je velmi velmi podobná situaci na našem bankovním trhu. A upozorňuji, že se nesmíš řídit jen nabídkovými sazbami v internetových prezentacích, ale sazbami skutečně poskytovanými jednotlivých klientům z různých ekonomických skupin.
Ačkoliv si myslím, že banky opravdu mnohé své poplatky vybírají spíše z důvodu co největšího rozmělnění celkových poplatků, aby to po těch drobnějších soustech klintům "lépe polykalo" a mnohé z těchto poplatků zároveň více než bohatě převyšují skutečné náklady včetně ziskové složky u daného produktu nebo služby, tak já vidím v tomto článku celkem nezúčastněné zhodnocení skutečné situace. Je mi líto, že zde vidím názory na to, že velké zisky jsou důvodem k regulaci, když proti nim stojí v článku velmi jasně formulovaný argument, že jsou to právě ony vysoké zisky, které přitahují investory a i tím se udržuje stabilita sektoru, na němž (ať se vám to líbí nebo ne) je závislá také stabilita sektoru výrobního. Tato vzájemná provázanost je sice málo medializovaná, ale o to důležitější.
Jedna poznámka k přiměřenosti ziskové marže - kolik si kdo myslí, že je ta odpovídající míra? Náklady + 10%? 50%? 100%? 500%? 1000%? - ke každému číslu si můžeme najít činnost, v níž se podniká s touto marží. Např. restaurace - Nic výjimečného, když na některých produktech je marže 500%. Prodej značkových oděvů - 100-200% marže. A když se vezme celý řetězec v některých produktech, jako jsou třeba léčiva, potom se dostaneme na čtyřmístná čísla marže oproti výrobním nákladům. Takže těžko porovnávat.
Osobně bych byl ovšem velice rád, kdyby se banky (a když ne ony, tak třeba direktiva ze strany ČNB), shodli na jednotné struktuřě a názvosloví v sazebnících. To byl konkurenčnímu boji přispělo mnohem víc, než všechny socialistické regulace cen. Potom by si i člověk s pěti ročníky obecné školy měl být schopen jednoduše porovnat, co ho kde bude stát.
Nějak nechápu, kde získal jeden z přispěvatelů dojem, že banky vyžadují několika set procentní zajišťování, když naopak velké množství úvěrů je poskytováno úplně bez zajištění a často jen na základě informací, které banky o klientech získají buď v průběhu vzájemného obchodního vztahu nebo jen tím, že se klienta na dané údaje zeptají a spoléhají na jeho pravdomluvnost. A nemluvím jen o spotřebitelských úvěrech, ale i o financování podnikatelské sféry.
Nakonec ještě jedna malá poznámka (je to velmi schématické, ale odpovídá to principiálně reálnému stavu) - Jestliže půjčím jedenácti klientům po 100tis. Kč se ziskovou marží 5-10% (což se rovná úrokové sazbě cca 12 - 18%) a ten jedenáctý úvěr nebude chtít nebo moci klient splatit, potom zisk z předchozích deseti úvěrů padne na vytvoření opravné položky, z níž budu povinnen jako banka krýt případnou ztrátu z toho jedenáctého úvěru a to až do doby, než úvěr bude splacený. Pokud ho vymůžu, potom se mi vrátí suma z opravné položky do zisku. Jestliže ne, potom je zisk v tahu definitivně.
Co hypotéka:
1. zástavní právo na nemovitost: cena nemovistosti je výrazně vyšší, než znalecký odhad banky (už jsme přes 100%)
2. životní pojištění (100%)
3. a ještě chce posuzovat výši příjmů
Copak to není "několika set procentní zajišťování"?
Ne, není to několika set procentní zajištění. Je to ne tvoje neznalost věci.
1. zástavní právo k nemovitosti je zákonnou podmínkou poskytnutí úvěru, který bude nazván hypotečním úvěrem, takže nejde o výmysl bank. Navíc některé banky poskytují individuálně až 150% hodnoty zástavy jako úvěr. A že odhadci stanovují nižší ceny, než by se majiteli zdálo, to je dáno také tím, že cena takto stanovená musí odpovídat ceně, za kterou se dá bez problémů zastavená nemovitost v případě potřeba zpěněžit. A mimochodem je to i v zájmu klienta, protože on se ani po prodeji zástavy nevyvlékne z dluhů, jestliže by výnos z prodeje nepokryl celou dlužnou částku.
2. životní pojištění v mnoha bankách není povinností, ale jen odpovědností klienta vůči jeho případným pozůstalým, kteří by totiž nezděděli jen jeho majetek, ale i dluhy včetně zástavy na jejich "střeše nad hlavou".
3. povinnost banky je zajistit návratnost půjčených peněz. A věř mi, že není v jejím zájmu, aby se tak stávalo prodejem nemovitostí. Banky nejsou realitní kanceláře. Ale i kdybych tohle přijal jako argument - "máte zástavu, co vám je do mých příjmů", potom by zde vzniklo reálné nebezpečí, že by díky nezodpovědnému chování mnoha klientů, kteří nedokáží dohlédnout dál než k nejbližší výplatě, by se na trh mohlo dostat díky zabaveným zástavám velké množství nemovitostí, což by vedlo k přetlaku nabídky a tím i nebezpečnému snižování cen.
1. To, že někomu zastavím nemovitost, JE zajištění věřitele pro případ nesplácení. Sice pro banku až poslední možnost, jak splatit úvěr, ale je to způsob zajštění úvěru. Jaký jiný důvod by byla zástava nemovistosti ve prospěch banky, když ne zajištění??
2. V nedávné minulosti chtěly životní pojištění všechny banky, dnes od toho některé úpouštějí. Pročpak to asi chtěly/chtějí? No přece opět pro zajištění úvěru.
Už bod 1+2 dává 200% jištění úvěru. Takže si stojím za tím, že hypotéky mají banky "několikasetprocentní zajištění", jak jsem tvrdil na začátku.
3. To je pro banku zásadní. Aby ji klient bez problémů splatil úvěr. Přesto to má několikrát zajištěno, což tvrdím.
Co je špatného na snižování cen nemovitostí? Rád si počkám až bude zánovní nemovistost, jejíž majitel platil hypotéku nadoraz a najednou to dál nešlo, prodávána v dražbě za pakatel?
1. O tom nepochybuji a nepolemizuji, že jde o zajištění ve výši 1 – 150% hodnoty úvěru. Ale taky tvrdím, že u hypotečních úvěrů jde o zákonnou podmínku. Nic víc nic miň.
2. Minulost, ač nedávná, je pořád minulost. Pokud jde ale o tvé tvrzení, že vinkulací si banky zajišťují úvěr, potom nemáš pravdu. Možná to tak z důvodu nedostatku znalostí můžeš takhle brát, ale pořád to nebude pravdivé vysvětlení. To bys stejně musel nahlížet také na vinkulaci u pojistky zastavené nemovitosti.
3. Banka má samozřejmě nějaké zajištění, ale vždy jen do výše úvěru s příslušenstvím a co by např. z výnosu při prodeji nemovitosti bylo nad tuto částku, potom získala navíc, to musí dostat majitel nemovitosti. Že se banka snaží minimalizovat možnost, že se klient v budoucnu stane neschopným splácet, to je snad celkem pochopitelné. Nejde o nadaci, ale o obchodní společnost.
Jestliže by tobě vyhovovalo snížení cen nemovitostí, tak potom je to hodně krátkozraký pohled. Protože nějak nedomýšlíš, že jednak by to značně díky snížení cen zástav zasáhlo mimo jiné i do ekonomiky banky, které by byly ze zákona nuceny ze zákona vytvořit rezervy na částky, které by byly nad skutečnou hodnotu zástav a tyto rezervy se tvoří na úkor zisku. Pokud by tedy nemělo dojít k destabilizaci díky tomu, že by začal výprodej akcií bank, když už by nedávalo jejich držení předpoklad k příjmům z dividend díky propadům v zisku a tím ke snížení hodnoty bank jako celku, potom by banky museli sanovat zisk z jiných zdrojů. Především by to mělo dopad na úrokové sazby a to i sazby úvěrů v průmyslu. Následně by tito museli promítnout navýšení nákladů na úvěry do cen svých produktů a hádej, kdo by to zaplatil? Nejspíš ten, kdo si mnul ruce, jak levné jsou najednou baráčky.
Rovnováha v ekonomice je hodně citlivá a vůbec nemá ráda skokové změny. Ale na to potřebuješ trochu širší rozhled.
3. Tu rovnováhu bych v ekonomice chtěl doplnit, jak každý víme, ekonomika prochází cykly a v depresi při vysokých sazbách a nízkých ziscích vydělává především střední vrstva, protože chudým kteří mají sotva na splácení nikdo nepůjčí a cena nemovitostí jde dolů a bohatým klesá jmění a cena nemovitostí jde dolů. Jediný komu banky půjčují je střední vrstva, která sice platí jisté vysoké úroky, ale ty se budou v průěhu cyklu snižovat a navíc cena nemovitosti zvyšovat. Hypotéka je na 30 let a ekonomické cykly na ní mají značný vliv, můžeme vidět realitní trh v USA.
Navíc zhoršení ekonomiky je výhodné pro lidi, kteří zodpovědně spoří a mohou kupovat z úspor.
Zivotni pojisteni neni pro banku, ale pro vas, aby pri umrti zivitele rodiny neprisla rodina o strechu nad hlavou. Navic AFAIK rozhodne neni vsude povinne.
Prave diky tomuto jisteni jsou urokove sazby hypotek tak nizke. Treba na sporicim uctu u ING (ale i u Fio) dostanete 2%, hypoteka je od 4% - to uz neni zdaleka takovy rozdil, co?
Porad pro vas - neprijdete o strechu nad hlavou. Navic se bankam nedivim. Zivitel rodiny zemre, banka bude chtit nemovitost prodat a v tu chvili se objevi spousta kriklounu, ze ta zla banka chce prodat strechu nad hlavou mlade rodine, ktera navic prisla o sveho zivitele...
Jáv tom tedy moc logiky nevidím. Živitel rodiny zemře a banka dostane plnění z ŽP. A co bude dál, když rodina dál splácí úvěr ? To ho banka vypoví ? A na základě čeho ? Smysl ŽP bývá často prezentován jako překlenutí období,ve které se rodina nenadále ocitla, do doby, nadálé situace rodiny stabilizuje. Poud banka ŽP použije na splacení hypotéky, tak tu rodinu finančně rozhodí.
Jaký je vlastně postup v případě, kdy ŽP je vinkulováno ve prospěch banky ? Hypotéku mám, ale takovéto klauzule ve smlouvě nemám.
Budeš si muset přečíst opravdu detailně podmínky. :o))
Zkusím ti nastínit obecný postup v případě úmrtí dlužníka: Pokud tedy je banka přímo osobou obmyšlenou (nádherný pojem našich zákonodárců pro někoho, kdo má nárok na výplatu pojistného plnění v případě úmrtí pojištěného), potom opravdu banka dostane pojistné plnění, které použije na splacení dotčeného úvěru. V tom případě rodině zůstává nemovitost, dluh je doplacen a na základě toho banka vydává potvrzení o doplacení a na katastru je zástavní právo banky vymazáno.
Výše uvedená situace je ovšem spíše méně častá. Častejší je "pouhá" vinkulace případného pojistného plnění ve prospěch banky. V případě úmrtí pojištěného-dlužníka by tedy nárok na výplatu měli buď obmyšlené osoby uvedené v pojistné smlouvě nebo oprávnění dědici, ale výplata tohoto plnění je až do výše aktuálního dluhu blokována a záleží na dohodě banky a dědiců, jak bude následně postupováno - dědici mohou obětovat část (nebo celé) pojistné plnění na doplacení úvěru a zůstane jim nemovitost. Nebo mohou převzít dluh a pokračovat na základě nové nebo doplněné smlouvy o úvěru ve splácení, přičem zástava na nemovitosti zůstává, ale oni dostanou navíc vyplacenou celou částku pojistného od pojišťovny.
jaký zisk v tahu???!!!!! pokud to je správná "česká" banka v zahraničních rukách, tak si ten úvěr nechá zajistit, případně tě donutí podpsat pojistku na ztrátu zaměstnání, životní, důchodovou ...... a kdoví, co ještě. Ten poměr, kde je správná ziskovost hledej v zahraničí. "Matky" našich bank by si doma nedovolily to, co si dovolí účtovat u nás. Tam by je spláchla konkurence. U nás se v rámci neviditelné ruky trhu, kterou zde zpopularizoval pan Klaus a stála nás na sanaci bank 400 mld. korun v tichosti dohodly,a že jsem naprostá hovada a necháme si s.... na hlavu. Bohužel mají pravdu
Jaroslav L. to vysvětlil velice přesně. Tvoje invektivy zavánějí elementární neznalostí.
Co by si vlastníci našich bank dovolili a nedovolili na domácím trhu, to jsou jen bláboly. Jestliže si pečlivě přečteš celou tuto diskuzi, potom najdeš i několik docela přesných a velmi ilustrativních čísel, které tě usvědčí z toho, že opravdu nevíš, o čem mluvíš.
PS: Náklady na sanaci bank se dokonce odhadují někdy až na 600mld. Kč, ale byly jimi sanovány ztrátové obchody z doby, kdy byl stát buď majoritním vlastníkem bank nebo státní dozor nezvládal svou práci v dohledu nad menšími soukromými bankami. Tzn. zaplatili jsme to sice prostřednictvím státního rozpočtu my všichni, ovšem byla to ve svém důsledku cena za špatně odvedenou práci voličů - uvěřili jsme těm nepravým. Bohužel, i to se dá nazvat daní z demokracie (tímto neříkám, že jsme měli volit komunisty. Jen to, že jsme zvolili špatné zástupce, aniž bych ovšem sám dokázal jistojistě říct, že ti nezvolení by byli lepší)
Zdravím, pane D. Vy věříte v případě 600 mld. Kč na daň za demokracii?? To snad nemůže nikdo myslet vážně. Vždyť i naši tehdejší "zachránci" od komunismu sami prohlásili (všichni se tomu bránili, ale určitě by se to našlo v archivech TV), že "nejdříve musím zhasnout, "rozdělit" státní majetek, vytvořit bohatou vrstvu, která bude "to nové" držet - je to je jen parafráze. Jinak řečeno "rozkradeno" pod dohledem demokracie. A víte co je nejhorší? Máte pravdu, že jsme to zaplatili my všichni voliči, ale ti co to rozkradli, těm to zůstalo. Prakticky nikdo za nic nemohl, nemůže a jsem přesvědčen, že pokud ty dnešní potentáty nenaštve, tak nebude moci do konce života.
Pokud to opravdu bez z toho hlediska, že jsme dostali možnost demokratické volby svých zástupců, kteří se ovšem svým diletantstvím a nebo zlýmy úmysly podíleli na rozkrádání státního majetku, tak je to opravdu daň za tuto možnost demokratické volby a daň za naši vlastní hloupost, že jsme jim na jejich krásný řečičky naletěli.
Zpětně se bohužel můžeme už jen dohadovat, jestli by správnější byla vize Komárkova, který předpokládal transformaci ekonomiky v delším časovém horizontu než Klaus, ale budou to jen dohady. Podpořili (když mluvím v plurálu, tak tím myslím demokratickou většinu a tudíž celou společnost bez ohledu na to, že existovalo nezanedbatelné procento lidí, kteří osobně tuto podporu svou volbou někoho jiného nevyjádřili) jsme Klause, tudíž jsme spoluzodpovědni za nastalý vývoj. Tečka. Stalo se to, musíme se poučit, ale už to zpátky nevrátíme.
To je bohužel pravda, jen s tou vaší "tečkou" nesouhlasím. Venku se to řeší lépe: prokaž kolik sis za posledních roky vydělal, zdanil, co máš - pak následuje několik kroků podle provinění: dodanění majetku, zabavení majetku, nebo z nich udělají mukla. To mi tady chybí. Ale to už je politika a asi to nepatří do bankovních poplatků. Zdravím
No, otázka je, jak by to teď vypadalo, kdyby ten majetek zůstal v rukou státu. Jestli by z něj nebyly ještě větší trosky a ruiny a z Čechů jen 10 000 000 žebráku.