Nemyslím si, že se lidi neberou kvůli tomu, že je pro ně finančně výhodnější žít na hromádce. Prostě je jiná doba, změnila se i mentalita lidí, spousta z nich do manželství nespěchá a nejdřív spolu roky žijí, než se rozhodnou, někteří se nevezmou nikdy. Přijde mi to, že manželství jako instituce je už spíš přežitek. Dřív, pokud rodiče nebyli sezdáni, tak jejich děti byli popotahovány, dnes už je naprosto normální, že rodiče nejsou manželé a nikdo děti nepomlouvá. Ostatně ani jako rodiče. I když i u nás (v našem regionu) jsou ještě obce, kde se lidi berou, i když se do toho moc nehrnou, protože by to okolí, hlavně starší generace jejich příbuzných, nepřekousli, kdyby spolu žili mimo manželství.
JJ mate pravdu: „Otec dítěte, narozeného svobodné matce, musí matce dítěte po dobu dvou let přispívat na její výživu a musí jí poskytnout i příspěvek na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Soud může rozhodnout o povinnosti zaplatit tyto náklady i před narozením dítěte, je-li otcovství konkrétního muže pravděpodobné. Příspěvek na výživu neprovdané matky je určen přímo pro matku dítěte. Výživné pro narozené dítě je určováno samostatně v rámci vyživovací povinnosti rodičů.“
-
Dalsi z rady diskriminacnich zakonu.
Diskriminační? Jak kdy a jako pro koho.
Bývaly doby, kdy se ta „hanba“ přikryla sňtkem, a taky nemuselo jít o otce dítěte, taky to mohla být jenom domněnka.
Naštěstí pro dítě je pryč doba, kdy bylo označeno za nemanželské a společnost se k němu chovala pomalu jako ke zločinci.
Kdyby to končilo jen tou kolonkou! Nemanželské dítě nemohlo dědit po otci, otec na ně nemusel přispívat výživou, neslo si cejch po celý život.
Z nejznámějších lidí, které to postihlo, to byla třeba Božena Němcová. Její matka byla česká služtička, která odešla do Vídně za výdělkem. Jak to bylo v té době běžné, přinesla si domů „výslužku“ v podolku. Naštěstí sehnali Josefa Pankla, který si Terezu, matku B.Němcové, vzal. Pak museli najít faráře, aby zfalšoval zápis o narození Barunky, aby byla „z lože manželského“. Proto ty záhady, kde se vlastně narodila a kolik jí bylo let, když šla do školy. Navíc ji matka, která se vždycky považovala za něco lepšího, vychovávala ne k práci, ale jako kněžnu. Dala jí na tehdejší dobu dost vysoké vzdělání. Jako spisovatelka byla Božena nepřekonatelná, ale v domácnosti to byla prvotřídní cuchta.