Utratí, jenže se rozhodne sám, za co, a udělá to tak, aby nějak vyšel. Špitál mu ale dá složenku na tzv. stravné, k tomu mu přimaluje poplatky a doplatky za léky, část zdravotnických pomůcek si taky musí doplatit, a nakonec mu nezbyde ani na nájem. A třeba u elektřiny neplatíte jen čistou spotřebu, ale i stálou platbu za elektroměr. Nebo myslíte, že ho před odchodem do špitálu dáte na měsíc do depozita?
Důchod, nižší příjmy v důchodu, vyšší nemocnost v důchodu, včetně vyšší pravděpodobnosti nemocí a hospitalizace - jsou velmi snadno předpokládatelné, možná až spolehlivě přicházející jevy.
Je proto povinností každého psychicky zdravého důvhodce, aby si s dostatečným předstihem před důchodem vytvořil ekonomicky únosný finanční model, aby nežil tzv z-ruky-do-huby a jeho bydlení bylo přimeřené budoucím příjmům - tak i rezervu pro výdaje tohoto typu, které prostě JSOU předpokládatelné a nejsou pojistitelné.
Ti skutečně chudí pak spadnou pod ochranu zákona 111 o hmotné nouzi, a doplatků a poplatků jsou zproštěni, což myslím že je velmi spravedlivé.
K bodu 1) Nevím, co udělala dnes osmdesátiletá paní před dvaceti lety tak špatného, že bydlela a bydlí v nájmu. Přeci nikde na světě nemá každý jen své. Víte houby, jak to jednou dopadne s vámi, v čem právě nyní děláte chybu. Jste asi mladý, zdravý, prostě frajer. Ale ono to přejde. Nevím, proč společnost tak pronásleduje staré lidi. Bylo zvykem si jich spíše vážit. Ono se vám to vrátí.
Tady v havířské kolonii (Pokrok) žije osamělá stará paní (92), která ve starém papendeklovém bytečku platí nájem bez topení, vody apod. kolem 3000 Kč, s ostatními službamí cca 5500 Kč. Při dnes zvýšeném důchodu na cca 8500 Kč ji už stěží zbývá na jídlo a léky. V případě hospitalizace buď nezaplatí nemocnici a nebo nájemné. Poplatky v nemocnici měly být regulační, teď už se stávají likvidačními.