Je samozřejmé a logické, že atraktivita uložení dočasně volných peněžních prostředků občany Evropské unie v jednotlivých zemí je dána:
- mírou rizika uložení volných peněžních prostředků do daného finančního produktu, instituce či banky
- nabídnutým úrokem
- výši odevzdaných daní z inkasovaných úroků do státní pokladny
Vzhledem k těmto skutečnostem a hlídání si vzájemné konkurence se bankami nabízené úrokové sazby za uložené vklady v Evropské unii velice blíží a jsou mnohdy téměř identické. Vlivem toho stále více nabývá na významu vliv rozdílných daní z úrokových výnosů. V současné době je to v podstatě jediný nástroj, který může přilákat volné úspory do příslušného členského státu od významných firem, občanů i finančních institucí. A kapitál je hnací silou ekonomiky každého členského státu.
V dnešní době zejména Velká Británie a Lucembursko využívají nástroje stimulující příliv volných prostředků nejen ze zemí Evropské unie, ale z celého světa. Nabízejí natolik výhodné prostředky, že zejména při větších finančních objemech je nejlepší uložit peníze právě v těchto zemích. Oba státy si dobře uvědomují, že mají-li občané spořit, musí jim být poskytnuty takové podmínky, aby se jim to vyplatilo.
Nakumulované množství peněžních prostředků mohou banky půjčovat na bankovním trhu za nízké úrokové sazby a stimulovat investice a ekonomický rozvoj. Na tomto jednoduchém principu je mimo jiné založen také japonský hospodářský zázrak. Japonci totiž inklinují k výraznému šetření. Spořivost patří k ceněným vlastnostem – z ní plyne vysoká míra úspor. Japonské banky tudíž mají dostatek kapitálu a firmy si mohou půjčovat peněžní prostředky za výhodných podmínek.
Největší problém v současné době v Evropské unii vzniká u úroků, které inkasují rezidenti jiných států. Na pořadu dne stojí otázka:
Mnoho by se vyřešilo samozřejmě jednotným zdaněním na celém území Evropské unie (navrhovalo se 15 % nebo 30 %). Ovšem tato varianta se ukázala již v minulosti jako neprůchodná. Největším odpůrcem jakékoliv harmonizace byla Velká Británie.
Vzájemná konkurence mezi členskými státy tlačí vlády jednotlivých států přijímat taková opatření, aby nebyl daný stát v konkurenční nevýhodě. Dochází k automatickému sbližování daňových sazeb v jednotlivých členských státech. Všem členským státům je nadmíru jasné, že neúnosný růst daňového zatížení se projevuje ztrátou pracovní iniciativy, poklesem sklonu k úsporám a k úniku kapitálu do zahraničí. To si nikdo nepřeje.
Doufejme, že také v České republice dojde k minimálnímu zdanění úspor a možnosti získání levného kapitálu na vnitřním kapitálovém trhu.
Příklady sazeb zdanění úspor:
Skandinávie (Švédsko, Dánsko, Norsko) – 30 % (nejvyšší)
nejčastější (většina zemí) – 20 %
Velká Británie, Irsko, Lucembursko – 10 % (nejnižší)