Spíše jde o jakési "vychladnutí vášní". Ze začátku dávali lidé peníze do záložen s vidinou vysokých úroků a tedy na dlouhou dobu a pokud možno všechny své úspory - proč nechat válet peníze za dům, který jsem prodal, na termínovaném vkladu v bance za (tehdejších - jiná inflační situace) 10 %, když v záložně mi dají 17 % ? Záložny s tím tak nějak počítaly, že jde o dlouhodobé vklady a tak nepočítaly příliš s riziky předčasných výběrů. Investovaly nereálné peníze do marketingu, vklady používaly na dlouhodobé a rizikové projekty. Pak stačilo opravdu jen "několik" střadatelů, kteří si peníze vybrali předčasně a už se záložna dostala do problémů. K tomu se samozřejmě přidalo různé "kriminální chování", ale to bylo i v bankách.
Po hromadném krachu nastal druhý extrém - do záložny nikdy nic. Tedy princim "ode zdi, kde zdi". Nyní se začíná situace na trhu pomalu ustalovat. Některé záložny pochopily, že zákazník se dá přilákat i jinak, než na vysoké úroky, a to na nízké poplatky. Postupně odlákávají klienty bankám, kteří si zřídí nejprve "druhý běžný účet" s minimálním zůstatkem (přecejen ještě svému ústavu tolik nevěří) a když zjistí, že to funguje, přesunou své transakce pomalu z banky do záložny (hlavní rezervy však stále drží někde mimo záložny; ať na termínovaném vkladu v bance, akciích, fondech....). Tomuto scénáři by napovídalo i to, že silně roste počet "účastníků", ale poměrně pomalu celková bilanční suma. Až si klienti postupně zvyknou, budou držet v záložnách vyšší zůstatky, nebo tady zakládat i termínované vklady. Doba, kdy platilo "všechno do záložny" se už nespíš nevrátí. "Průměrný" klient tak bude mít něco v bance, něco v záložně a něco jinde. Prostě se trh rovnoměrně rozdělí mezi banky, záložny a ostatní "finanční možnosti".
Naproti tomu treba TV u FIO zalozny do 150 000 (pro porovnani):
7 dní 2,15%
14 dní 2,17%
1 měsíc 2,20%
3 měsíce 2,30%
6 měsíců 2,40%
9 měsíců 2,50%
12 měsíců 2,65%
2 roky 2,85%
3 roky 3,50%
mam tam i BU (uroceny (1%)