Nejhorší je dokázat, že dotyčný je blázen, když ho odsoudí blázní, kteří tomu vůbec nerozumí a jen podle svých pocitů a nečistých nedokonalých smyslů které jsou svedeny chtíčem, hněvem a chamtivostí. Jak policie, státní zástupce, tak soudce. Člověk i když se přiměřeně brání, je i tak odsouzen blázny kteří neberou v úvahu, že dotyčný odsouzený je v právu. Chyby si namyšlenost a pýcha nepřipouští. Dnes už se jakýkoliv stav odsouzení neruší, i kdyby vše pominulo v termínu 2 let. Jsou z toho velké a nečestné peníze ap. Někdy se stane, že odsouzený i neprávoplatně hnije v léčebně tak dlouho až zemře. To je úděl nečestného zaměstnání a nevědomosti, kdy je na prvém místě odsouzení a o propuštění se vůbec nejedná. Pokud si dá odsouzení požadavek o propuštění, tak to poprvé zamítnou a trvá roky zbytečná docházka k psychiatrovi který z toho má pětiminutový rozhovor a tučnou odměnu. Je třeba vyšší instance aby se odsouzený dostal z líných, negujících a nevědomých spárů soudce kterému je to úplně jedno. Kdo je potom blázen? Soudce, kterému to vůbec nepálí. Příkladů je mnoho.