Závěť je nutné sepsat v souladu s pravidly občanského zákoníku, aby nebyla určena za neplatnou. Jak je to ale v případě osob, které závěť sepsat chtějí, ale nemohou a zdravotní stav jim neumožňuje ani schválit závěť sepsanou např. notářem?
Matka pečující a opatrující svého syna by za něj ráda sepsala závěť
V dnešním článku rozebereme případ týkající se opatrovnice zdravotně postiženého člověka (matka starající se o nesvéprávného syna). Závěť, kterou učinila za svého nesvéprávného svěřence, si dala schválit soudem. I když neuspěla a soudy její závěť, resp. závěť jejího svěřence neschválily, nic nezkazila.
Opatrovnice uvedla, že k projevení poslední vůle formou závěti za syna přistoupila hlavně z důvodu, že on není (podle rozsudku soudu) mj. schopen nakládat se svým majetkem, projevit svoji poslední vůli formou závěti, vydědění či uzavřít dědickou smlouvu. Žije s ním ve společné domácnosti a pečuje o něj celý jeho život, a proto považovala za svoji povinnost učinit tak za něj.
Po jeho smrti bez závěti by totiž dědili dědicové ze zákona, což jsou velmi vzdálení příbuzní, kteří jej ani osobně neznají a nikdy o něj neprojevili zájem.
Paní požádala i o přezkoumání ústavnosti omezení nesvéprávných lidí a jejich opatrovníků
Soud podá Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona nebo jednotlivého ustanovení, jestliže dospěje k závěru, že je dán rozpor s ústavním pořádkem. Ovšem má možnost také nesouhlasit, ačkoli se účastník řízení postupu v tomto směru domáhá.
Opatrovnice rovněž navrhla, aby soud řízení přerušil a podal návrh Ústavnímu soudu na zrušení § 458 občanského zákoníku (o. z.) pro rozpor s ústavní Listinou základních práv a svobod.
Moc dobře tedy věděla, co dělá, počínala si kvalifikovaně, ať si dědické právo sama a z něj vše kolem závěti nastudovala, nebo jí vše poradil její právník.
Podle zmíněného § 458 o. z. zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.
Soud prvního stupně žalobní návrh zamítl. Jeho verdikt potvrdil i odvolací soud. A ani jeden soud nepodal podnět Ústavnímu soudu, jak navrhovala. Ve svých rozhodnutích ale soudy uvedly, proč návrh k Ústavnímu soudu nepodaly.
Opatrovnice ještě zkusila podat podnět k Nejvyššímu soudu, když podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Někdo je tak postižený, že nemůže ani schválit závěť, natož aby ji sepsal sám
Argumentovala velmi trefně v tom, že „soud zcela pomíjí, že opatrovanec nemůže své osobní právo (určit své dědice) pro svůj zdravotní stav prakticky vůbec vykonat“.
Někteří lidé jsou tak zdravotně postižení, že nejenže nejsou schopni sepsat závěť vlastní rukou – nejsou ani schopni potvrdit, že např. závěť sepsaná notářem (nebo závěť sepsaná jiným člověkem před svědky) vyjadřuje jejich vůli.
Matka uvedla, že „její syn je zbaven svéprávnosti již od roku 1985, a to z důvodu prodělané mozkové obrny, pro kterou se není schopen o sebe vůbec postarat a je závislý na pomoci třetí osoby“.
Proto „požádala soud, aby závěť schválil, resp. aby posoudil, zda její obsah je v zájmu jejího syna, a to s vědomím toho, že jen ona zná nejlépe jeho zájmy“ a uvedla pro Nejvyšší soud, že „soudy neprávem toto odmítly učinit“.
Nejvyšší soud ČR na základě jejího návrhu řeší ve svém rozsudku ze dne 10. 9. 2024 otázku, zda opatrovník může za opatrovance projevit jeho poslední vůli formou závěti, když podle rozsudku obecného soudu je opatrovanec omezen ve svéprávnosti tak, že mimo jiné tohoto právního jednání není schopen (spis. zn. 24 Cdo 2007/2024).
K nemožnosti pořízení závěti zástupcem zůstavitele
Shora citovaný § 458 o. z. o tom, že zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání, stanovuje zákonné výluky ze zástupčího oprávnění zákonného zástupce nebo opatrovníka, zhodnotil Nejvyšší soud.
Podle § 1496 o. z. je právo povolat dědice osobním právem zůstavitele. Vzhledem k osobní povaze závěti ji proto nemůže pořídit zástupce, a to ani zástupce na základě plné moci, ani zákonný zástupce nezletilého nesvéprávného nebo opatrovník nesvéprávného, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 10. 9. 2024 (spis. zn. 24 Cdo 2007/2024).
Dědictví dle zákona
Opatrovník tedy nemůže skrze závěť zařídit, aby za jeho opatrovance dědil někdo jiný, než dědici podle zákona. Postižení lidé, kteří nedokážou projevit svou vůli, tedy nemohou určit, kdo má po jejich smrti po nich dědit. Obdobně nelze zmocnit jinou osobu (zmocněnce) k tomu, aby napsala za někoho (za zmocnitele) závěť.
ČLÁNKY DO MAILU