Vlákno názorů k článku Zatímco vy chudnete, bohatí bohatnou od JohnBattler - Tak názory uvedené v tomto článku jsou pěkný...

Tak názory uvedené v tomto článku jsou pěkný blábol. Ten Japonec si to představuje velmi jednoduše. Jednu chvíli je švorc a za chvíli kupuje činžovní dům s 12 byty. Jak si mám ty jeho rady vyložit? Mám se vykašlat na blbou práci za 20 000 Kč měsíčně, ale raději koupit nemovitosti a nebo investovat do akcií? Z čeho ty moulo? Samozřejmě, že vytvořit pasivní příjem je krásná představa a nechat peníze pracovat na mě by bylo super, ale chce to mít nějaký základ. Půjčte mi někdo 20M a jelikož myslím, že mám finanční gramotnost nadprůměrnou tak se uživím pasivně. Ale tyhle věci jsou v článku podány velmi zjednodušeně.
To samé založit si firmu na kdejakou jednoduchou věc už dnes nefunguje. Dnes je potřeba přijít s něčím novým, leč trh už je přesycen a lze uspět jedině s inovacemi.
Poslední věc, kdo četl "Capital in the 21st Century" od Thomase Pikketyho tak ten mimojiné dělal průzkum a došel k závěru, že čím větší je objem kapitálu, tím větší procentuální zhodnocení. Tzn. skutečně dobrý pasivní příjem lze vytvořit jen z velkého kapitálu. Představa, že vlastním nemovitosti za pár jednotek miliónů Kč a jsem do konce života za vodou není pravdivá.

Začínal jsem v době, kdy jsem Kyiosakiho neznal, ani jsem nic chytrého nečetl, choval jsem se instinktivně. Moje první mzda před 10 lety byla 12500 Kč hrubého (něco pod 10000 Kč čistého), druhá mzda už 14500 Kč hrubého. Obě práce mimo Prahu.
Pak jsem se přestěhoval do Prahy, kde už jsem měl 20000 Kč hrubého. Svůj byt jsem pronajímal a v Praze žil v nájmu s kamarádem, se kterým jsme se dělili o nájem. Po dvou letech v Praze jsem si vzal svůj první úvěr a koupil druhý byt. A pak další. Z práce jsem před 5 lety odešel a lze říct, že už žiji z pronájmů, byť funguji též jako OSVČ, protože jinak bych se unudil, ale ty příjmy už nejsou klíčové. Dnes už mám byty i v Praze. Nyní vyhlížím někde bytový dům, zatím mimo Prahu, na pražské činžáky nemám :-)
Myslím si, že kdo chce, tak se z bídy dostane. Já sice na ulici nikdy nežil, ale také jsem zažil chudobu a krušná léta. Pravda ale je, že mi pomohly nízké tržní ceny bytů v mém regionu, na pražské byty bych se svou skromnou mzdou asi nedosáhl. No a samozřejmě, že jsem začal docela brzo, v době, kdy jsem ještě neměl rodinu a děti a nemusel jsem se o nikoho starat. Chápu, že s rodinou se začíná hůř, ale zase lze výdaje přesunout na partnerku, pokud rodina akceptuje riziko, že podnikání nebo pronájmy nemusí vyjít. Ale kdo se snaží, tak věřím, že mu to vyjde, byť to může trvat těch 8-10 let, jako v mém případě.

Díky za reakci.
Je vidět na vašem případě, že to jde když se chce. Ale není to zrovna jednoduché. Slušný byt v Praze stojí tak od 2,5mil výše. A přece jenom brát si hypotéku je psychicky náročná věc. Tedy pro většinu lidí. Pronájem bytu něco přinese, obvykle se udává 4-5% ročně, ale je třeba brát v potaz, že ne vždy narazíte na spolehlivé nájemníky a jednou za čas je taky potřeba v bytě něco vyměnit či provést nákladnější rekonstrukci. Když připočtu, že pronájem bytu by se měl danit, což tedy dost lidí nedělá, tak mi to nevychází jako nějaká super investice.
Pro lidi s průměrnou mzdou je zkrátka v dnešní době nějaká akumulace kapitálu aby jim vynášel dostatečný pasivní příjem zřídkakdy dosažitelnou věci. Asi jste měl šteští, které jak se říká přeje připraveným. Ale jak jste řekl, kdo má rodinu atd. tak je rád, že vyžije nebo, že splácí hypotékou po půlku svého života vlastní bydlení a na investovaní asi není velký prostor.
Pak jsou tu lidé, kteří se uměli dobře narodit a ti takové starosti samořejmě nemají.

Clovek se musi jednak snazit, dvak musi mit stesti. Nekdo to treba taky zkusi, narazi na parkrat najemniky, co mu zdemoluji byt a nezaplati a priste se na to radsi vykasle, nebot s tim ma starosti a jeste to dotuje. Clovek si za svoje usili kupuje vlastne jen pomyslny los do loterie.