Platí pravidla uvedená v článku pro debetní nebo kreditní karty? Předpokládám, že pro debetní.
Ziji v přesvědčení, že ukreditních karet je situace jiná, vzhledem k tomu, že v období před výpisem "utrácím peníze banky". V případě reklamace platby, pak pouze oznámím bance, že danou platbu neuhradím (+důvod) a dále si vše řeší banka ve vlastní režii.
Může mi to autorka článku potvrdit či vyvrátit?
Kdepak. U nás (a v Evropě vůbec) je přístup k úvěrovým produktům jiný, než např. v USA. Takže takové to, co známe z filmů "nahlásím bance, že tuhle platbu jsem neprovedl" v Evropě nefunguje (a dlouhodobě nefunguje ani v USA, párkrát vám to banka bude tolerovat, pak produkt vypoví).
Ostatně odlišný přístup k úvěrovým produktům v USA byl i příčinou tzv. hypoteční krize, kdy se dlužníkům vyplatilo nemovitost "vrátit", když výše dluhu přesáhla hodnotu nemovitosti (po poklesu cen nemovitostí) a byli zbaveni jakýchkoliv povinností vůči bance. V Evropě propadnutím zástavy závazek vůči bance nezaniká, pokud její prodej nestačí na úhradu dluhu.
Ochota českých bank k využití chargebacku je velmi malá a dělají to jen v případě, že na ni má zákazník nějaké páky (tj. buď jde o důležitého zákazníka, nebo je spor již před finančním arbitrem (takhle jsem k chargebacku moji banku přinutil já a to šlo o kreditní kartu)). Služba chargeback je totiž poměrně nákladná a bankám se moc nechce tyto náklady nést, takže se buď snaží přenést tyto náklady na zákazníka (v diskusním fóru jsem se setkal s požadavkem Creditas, aby zákazník uhradil několik set korun, jinak banka o chargeback nepožádá), nebo zákazníka přesvědčit, že na tuto službu nemá nárok, případně, že není šance na úspěch a tedy ať tuto službu nepožaduje. A je úplně jedno, jestli jde o kreditní nebo debetní kartu.