úspěšných podnikatelů, ale již si neuvědomuje, že na 1 úspěšného připadá 10 neúśpěšných. Pro podnikání se musí sejít řada předpokladů, když njesou je lepší být zaměstnancem...
Naprosto souhlasím, kdo se vrhne na podnikání s vidinou vydělaných milionů bez znalosti trhu, zákonitě zkrachuje. Netýká se to jen vysokoškoláků, kolik zkrachovalo malých podnikatelů, které převálcovaly obchodní řetězce. Žil jsem pár let ve Francii a viděl jsem jak v okolí zanikaly malé obchůdky. Šikovný podnikatel si ale našel cestu: jeden se třeba specializoval na výrobu domácího pečiva, další vsadil na otevírací dobu. měl otevřeno i do noci, nebo ve svátky, kdy byly obchodní domy zavřené.
Tady došlo trochu k nedorozumění :)
Já jsem klasický zaměstnanec, jen se mi podařilo najít takového zaměstnavatele, který mé kvality ocení stejně dobře, jako to dokážu já sám :)
Naopak podnikat by se mi moc nechtělo, vím, že na to nemám, tak se do toho necpu :)
Me se taky podnikat nechtelo. Jenze zamestnanecky pomer povazuji za tak omezujici, ze je zkratka neprijatelny, i kdyz bych v nem velmi pravdepodobne za stejnou praci mel patrne vetsi financni odmenu a mene starosti. Na druhou stranu bych tam musel zbytecne dlouho "drepet" a dodrzovat dalsi pitomosti.
Treba dneska je docela hezky, takze si odpoledne pujdu radeji na vylet nez vytvaret nejake pseudohodnoty. Nevim ktery zamestnavatel by tohle ocenil :-)
A tohle je prave to co se mi libi. Dva lide s rozdilnym(zde dokonce opacnym) nazorem a nikdo jim nerika, kdo ma pravdu, protoze pravdu maji oba - pro kazdeho je lepsi neco jineho.
No nefunguje to v te CR dobre?
to mohlo - vzdy a vsude ... nic neni dokonale, ale hlavne(velice zjednodusene) ze mam co jist, kde bydlet, teplo mi je, nikdo mi nezakazuje rikat a myslet si co chci a nikdo po mne nestrili :). Ja jsem v podstate spokojeny clovek.
Souhlasím s tebou obyvateli, sama jsem dlouho váhala, zda mám opustit celkem slušně placené místo, kde jsem musela sedět od-do, i když jsem neměla nic na práci. Zaměstnala jsem se proto raději sama. Pracuji sice více než oněch 8 hodin denně, jen jeden den o víkendu jsem si nechala na odpočinek. Ale když se mi nechce pracovat přes den, klidně makám v noci, pouze si hlídám termíny, kdy musím práci odevzdat. Jsem pánem svého času, karabáčem sama na sebe, ale fakt mě to baví. I když se přiznám, ze začátku jsem měla trochu strach.
Mně se po přečtení toho článku vybavilo, jak před pár lety strašně letěly na Úřadu práce kursy přeškolování nezaměstnaných na podnikatele. Takový člověk chodil dva měsíce do kursu, potom splácal dohromady z půjček 20 - 40 tisíc, občas dostal i nevratnou půjčku z EU a potom začal podnikat. Měsíc, dva měsíce, 6 měsíců s mnohem menšími výdělky než propočítal pod dohledem lektora na kursu, pomalu bez peněz. Potom s podnikáním obvykle skončil a zůstalo mu po tom tak 100 - 200 tisíc dluhů a obvykle zase zpátky docházka na Úřad práce.
U nás ještě teď založili "podnikatelský inkubátor". Kde se mají zájemci naučit podnikat. No nevím kolik jich opravdu zůstane podnikat. Myslím si, že to bude tak jak píše přede mnou "asdfg". Zajímalo by mě kolik ten projekt stojí a kdo jej platí a kolik dalších lidí se na něm živí.
Pokud si na ČT pustíte jednou týdne pořad "Nemám práci", tak zjistíte, že ono přeškolování funguje "úspěšně" dál. A končí to samořejmě tak, jak popisujete. Ale to už tam neuvádějí.
K těm dluhům: jelikož jsou neznalí, mnohdy mladí, uvrtáni do podnikání, které nemá budoucnost a dostanou k tomu dotaci, při nesplnění nesmyslných a mnohdy navzájem nesplnitelných podmínek dotace, tak tu dotaci nejen že musí celou vrátit, ale platí ještě navíc tzv. penále, jakousi pokutu, která se může rovnat 100 % výše dotace. Takže nakonec mají vystaráno s dluhy na celý život.