Zaměstnanec pracující za provizi musí dostat náhradu mzdy za svátky, rozhodl soud

Nechat své zaměstnance pracující za provizi doma, když je právě sváteční den, a nezaplatit jim náhradu, se zaměstnavatelům nevyplácí. Od kontrolního orgánu, tedy inspektorátu práce, mohou dostat pokutu za to, že kvůli svátku a volnu přišli jejich zaměstnanci o výdělek. Stalo se to jedné nejmenované pojišťovně, která nenašla zastání ani u Nejvyššího správního soudu. 

Máme pro vás konkrétní příběh, ve kterém zaměstnavatel-pojišťovna dostal od inspektorátu práce pokutu za to, že některým svým zaměstnancům nevyplatil náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za mzdu, která jim ušla v důsledku svátku. 

Na 1. máje pojišťováci nepracují. Ale rádi by

Jednalo se o svátek na Nový rok 2015. Zaměstnanci ten den nepracovali proto, že v na jinak běžný den zkrátka připadl svátek. K podobnému problému došlo i na velikonoční pondělí 6. dubna 2015, pak na 1. máje a poté i na Den vítězství nad fašismem 8. května 2015.

Podle inspektorátu práce pojišťovna porušila povinnost dle § 115 odst. 3 a § 144 v návaznosti ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce. Protiargumenty zaměstnavatele kontrolní orgány nepřijaly, s obranou pak zaměstnavatel neuspěl ani u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního soudu.

Ve sporné věci šlo o výklad § 115 odst. 3, podle něhož „zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku“. 

Jak fungoval provizní systém odměn

Zaměstnanci byli v dotčeném období odměňováni specifickým způsobem – tzv. měsíční provizní mzdou, která sestávala ze dvou složek: 

• pečovatelské složky – nezávislé na aktivitě zaměstnance a na počtu pracovních dní v kalendářním měsíci a 
• získatelské složky – závislé na aktivitě zaměstnance. 

Výše získatelské složky se však neodvíjela od počtu pracovních dnů, ale od počtu a typu uzavřených pojistných smluv. Pojišťovna proto argumentovala tím, že tak neexistuje přímá úměra mezi počtem pracovních dnů v měsíci a počtem uzavřených smluv. Počet uzavřených smluv totiž v čase kolísá a záleží na mnoha faktorech.

V praxi je proto běžné, že zaměstnanec v některých dnech neuzavře žádnou smlouvu, zatímco v jiných dnech jich uzavře hned několik najednou, popř. uzavře jednu s vysokým plněním. Vyjednávání pojistných smluv navíc často trvá i několik týdnů či měsíců, zejména pokud se jedná o větší obchody. Výše získatelské složky proto může v jednotlivých měsících výrazně kolísat, a to bez ohledu na počet pracovních dnů v jednotlivých měsících. 

Proto pojišťovna měla za to, že nelze hodnotit, že by pojišťovacím poradcům v důsledku svátku ucházela mzda či jakákoliv její část. I z výplatních pásek zaměstnanců prověřovaných v rámci kontrol vyplývá, že výše měsíční provizní mzdy není závislá na počtu pracovních dnů v měsíci.

Jde v případě pojišťovacích poradců o úkolovou mzdu?

Pojišťovna odmítala úvahu soudu, podle níž lze odměňování měsíční provizní mzdou obsahově vyložit jako mzdu úkolovou, neboť úkolová mzda se zpravidla používá na pracovištích, kde (řečeno právní terminologií) je možno stanovit objektivní a přesné normy výkonu, kde převládá zájem zaměstnavatele na množství produkce a zaměstnanci mohou zvýšením intenzity práce toto množství přímo ovlivnit.

Úkol bývá zpravidla vymezen určitou dobou, kterou má zaměstnanec na provedení určitých prací (normou), nebo počtem vyrobených jednotek (kusů). Úkolová mzda je specifickým způsobem odměňování, pro který je typické, že je zpravidla určována na základě jednoduchého výpočtu. 

Úkolová mzda je tedy vhodná pro dělnické manuální profese, pro které je charakteristická opakovanost jednoduchých operací, kdy je mzda přímo závislá na výkonu zaměstnance, který je schopen zaměstnanec sám ovlivnit. Práce pojišťovacího poradce je však složitější činností, kdy není možné jakkoliv nadefinovat normy či vyrobit určité výrobky, jelikož do případného (ne)uzavření pojistné smlouvy se promítá několik faktorů, které rozhodně nejsou závislé na počtu odpracovaných dní.

V případě úkolové mzdy lze jednoduchým výpočtem kvantifikovat, jaké mzdy by zaměstnanec dosáhl, nepřipadl-li by svátek na jeho obvyklý pracovní den.

Mzda zaměstnanců (pojišťovacích poradců) však není poskytována za jednotlivé úkoly. Neexistuje přímá úměra mezi počtem pracovních dnů v měsíci a počtem uzavřených pracovních smluv. Počet uzavřených smluv v čase kolísá a záleží na mnoha faktorech, z nichž některé nejsou ani závislé na vůli pojišťovacího poradce.

Nevyděláš, zaplatíme ti. Když vyděláš, vrátíš část mzdy

Mzda se vyplácela v zaručené výši, když provize nedosáhly patřičné hodnoty, ale doplatek se vracel, když příště už provize přesáhla zaručenou mzdu.

Nejvyšší správní soud zhodnotil, že výklad pojmu „ušlá mzda“ skutečně nečiní potíže v případech, kdy je zaměstnanec odměňován způsobem, který umožňuje přesnou kvantifikaci mzdy (jejích složek), o niž zaměstnanec v důsledku toho, že ve svátek nepracoval, přišel. Tak tomu je např. v situaci, je-li zaměstnanec odměňován hodinovou či denní mzdou. 

Ve sporu pojišťovny se však jednalo o specifický způsob odměňování zaměstnanců. Mzda těchto zaměstnanců (na pozici pojišťovacích poradců) byla počítána podle provizí za počty nově uzavřených či trvajících smluv. 

Zároveň byla ve mzdovém předpise zaměstnavatele garantována zaměstnancům na pozicích pojišťovacích poradců „zaručená“ mzda v měsíční výši, a to pro případ, že obchodní činnost zaměstnanců této mzdy nedosáhne; v takovém případě byl zaměstnancům poskytován doplatek mezi minimální a takto „zaručenou“ mzdou, který byl ovšem vratný (v nejbližším měsíci, ve kterém skutečná provizní odměna včetně ostatních vyplacených odměn přesáhla „zaručenou“ mzdu).

Jak fungovala práce a její odměňování v praxi

Odměňování zaměstnanců se odvíjelo od toho, kolik nových pojišťovacích smluv se zaměstnancům (za období jednoho měsíce) podařilo vyjednat, jakož i od toho, o jaký typ pojišťovací smlouvy se jednalo. Záviselo ale také na tom, o kolik pojišťovacích smluv zaměstnanec „pečoval“ (tj. prováděl klientský servis). Odměňování zaměstnanců tak bylo závislé především na jejich komunikaci s klienty, jimž poskytovali pojišťovací služby v rámci své pracovní směny.

Skutečnost, zda dojde k uzavření nové smlouvy či k jinému úkonu, za nějž náležela dle stanoveného provizního systému pojišťovacím poradcům odměna, mohli jednotliví zaměstnanci ovlivnit jen do určité míry (v důsledku své odbornosti, komunikačních schopností atd.). Zcela podstatný však byl zájem a požadavky klienta, který do jednání s konkrétním poradcem vstoupil.

Zaměstnanci postiženi svátkem

Odměňování zaměstnanců se tedy skutečně přímo neodvíjelo od počtu odpracovaných dní, jinými slovy, mezi počtem odpracovaných dní a získanou odměnou nebyla přímá úměra. 

Jenže podle Nejvyššího správního soudu nelze vyloučit, že by zaměstnanec v den, na který mu měla připadnout směna, vykonal úkon pojišťovací služby, za který by mu náležela provizní odměna. Tento zaměstnanec byl v důsledku svátku postižen ztrátou šance na získání takové odměny. Při výkladu § 115 odst. 3 je nutno zohlednit základní zásady pracovněprávních vztahů (§ 1a zákoníku práce), jimiž je zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance (jakožto osoby v závislém postavení na zaměstnavateli) a spravedlivé odměňování zaměstnance, jak ostatně uvedl již krajský soud.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že v pochybnostech o tom, zda by zaměstnanec v čase, o nějž byl svátkem ukrácen, dokázal odměnu získat, případně v pochybnostech o tom, v jaké výši by taková odměna byla, je nutno přiklonit se k výkladu, že mzda (odměna) takovému zaměstnanci ušla. 

Tento závěr je zároveň logickým odrazem zásady, že mzda je plnění, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci za práci (§ 109 odst. 2 zákoníku práce), přičemž pokud zaměstnanec práci nevykonává, mzda mu uchází. Uchází-li zaměstnanci mzda v důsledku státního svátku, má právo na její náhradu (ve smyslu § 115 odst. 3).

Můžeme tedy shrnout závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu spis. zn. 2 Ads 370/2019, ze dne 15. 6. 2021: Je-li zaměstnanec odměňován tzv. provizní mzdou a v důsledku svátku byl zkrácen na možnosti činit úkony, z nichž by mu plynula provizní odměna, má se za to, že mu „ušla mzda“ (ve smyslu § 115 odst. 3).