Popravde receno, jsem bezradny, za zoufalou financni negramotnost vinim predevsim nase skolstvi. Uz na ZAKLADNI skole by se podle mne mely ucit dve zasadni veci (ktere spolu take souvisi): Jak se postarat o sve zdravi (i dusevni) a jak se postarat o sve finance. Mnohym by to stacilo ke stastnemu a spokojenemu zivotu. To se nedeje, zato vim, jaka je tabulka tvrdosti nerostu, coz je mi uplne nanic. Co ted? Nekdo zde zminil, ze lze vse nastudovat z internetu, ale nemuze takto clovek udelat chybu? Neni financni poradce prece jen uzitecny? Jakym zpusobem jste postupovali vy pri vymanovani se z rad financne negramotnych? Diky za jakoukoliv reakci.
Proč z toho viníte školství? vy nemáte rodiče? Obě ty základní věci - jak se postarat o své zdraví a jak zacházet s penězi - Vám měli vštipit rodiče. A přidat k tomu, jak si vybrat životního partnera a další dovednosti. A Vy to zase předáte svým dětem. Od školy chci, aby děti naučila právě tu stupnici nerostů a dala jim zase jiné znalosti, třeba jazyků.
Skola ma cloveka pripravit pro zivot, a to se nedeje. Stupnici nerostu, stejne jako treba informaci, jake je hlavni mesto Kolumbie osobne povazuji za zcela zbytecnou. Vubec ony "vseobecne znalosti" jsou pro mne terminem neskutecne vagnim a do doby, nez jsem se specializoval, mi slouzily vseobecne znalosti jen ke zvysovani spolecenske prestize. Naopak me nikdo ve skole neucil, jake jsou hlavni hlavni priznaky infarktu nebo treba rakoviny tlusteho streva a ani mi nikdo nevysvetlil, jak zachazet s penezi, jaky je rozdil mezi pujckou na auto a pujckou na bydleni. Ne vsem tyto veci mohou vstipit rodice. Uz jen proto, ze to chce trochu lekarskeho ci ekonomickeho vzdelani. Jistotou by mela byt v tomto pripade skola.
No vidíte, a to jsme furt tlačeni, abychom se vzdělávali, zvyšovali si kvalifikaci. K čemu, když to v životě nebudeme potřebovat? A v zaměstnání je takový vývoj, že co se budu učit na škole, nebude po skončení školy často platit. Slepák samozřejmě bude stále na stejném místě ... Mnohdy mi to připadá, že tady jde o umělou zaměstnanost vzdělávacích pracovníků, kteří by jinak nenašli uplatnění. Takto můžeme hledat ale uplatnění i u přebytku vojáků z povolání, bankovních úředníků, sociálních pracovníků, celníků a mnoha dalších profesí, pro které se uměle vymýšlí činnost, protože některé z těchto profesí mají zajištěn doživotní pracovní poměr s možností přestoupit jinam a brát výsluhu, která mnohdy převyšuje mzdu "normálního" pracujícího člověka.