Vlákno názorů k článku Zákoník práce: Nesmíte pracovat, kdy chcete! od Pavel - Dvacet let jsem pracoval jako vedoucí ve velkém...
-
Pavel (neregistrovaný)Dvacet let jsem pracoval jako vedoucí ve velkém podniku (10 000 hlav) tipujte kolik jich máme. Jako vedoucí informatiky. Razil jsem heslo: Máš hotovo, táhni domů. Nemáš. Platíme Ti 8 hodin denně. Jediná metoda vedoucí k cíli. Pak jsem ještě říkal na potkání: Beru tolik a tolik, myslíš si, že bys to dělal líp než já za stejné prachy? Chceš to vyměnit na 14 dnů? Za dvacet let se nenašel nikdo, kdo by sichtěl stěžovat, nebo si to vyměnit. Tak neotravujte s blbostma. Jediné řešení je: Zveřejnit platy, kdo si myslí, že to za ty prachy umí líp, ať to dokáže. Nový člověk okamžitě smluvní plat (ale ne v dnešním podání) a buď ber, nebo nech ležet. Za tuto práci tyhle peníze. Nic navíc, nic méně. A prémie? A proboha za co? Podepsal, že to bude dělat za to, co jsem mu nabídl. Lidí je dost.
-
anonymníJá jsem se v zaměstnání setkal s nově přijivším nadřízeným, který absolutně nevěděl, která bije. Vše jsme mu donekonečna omílali a vysvětlovali. Ale on to dokázal u svých nadřízených podat tak, že to vypadalo, jak dané problematice výtečně rozumí. Skončilo to tak, že u pracovního úkolu vycházejícího na 14 dní koketoval s myšlenkou "kolik že na to potřebuješ času - dvě, tři hoďky?". Když to po týdnu nebylo hotové, začal se ošívat, protože obdobné bludy nahlásil i svým nadřízeným a ti mu na to jako velcí "odborníci" taky skočili. Mysleli jsme si, že jedním dvěma mýlkami se spálí a že na správnost přijde sám. Nepřišel. A úplný závěr: schopní odešli, společnost přijmula mladé rychlokvašky, které to sice umí krásně okecat, ale s úkolem se vypořádají za dvojnásobnou dobu než ti původní pracovníci. U nadřízených je jednička, vlastní kolektiv je mezi sebou rozhádaný, bonzuje na sebe na vzájem a závidí si každou korunu.
V jedné z místních fabrik dělníci, aby si vydělali, překračovali normy. Ale společnost, aby jim nemusela tolik platit a zbylo více na managment, jim ty normy neustále zpřísňovala. Dopadlo to tak, že pracovníci chodili o půl hoďky dříve, píchali si až po půlhoďce a oběd řešili pojídáním čehosi studeného z domova při práci - aby se vešli do norem, které si sami pokazili a které nebyli schopni v normální pracovní době plnit.
ČLÁNKY DO MAILU