Hlavní navigace

Zákoník práce: Kdy vám zaplatí pracovní úraz?

30. 5. 2007
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Kdy je zaměstnavatel povinen nahradit svému zaměstnanci škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání? Za jakých okolností se může zaměstnavatel své odpovědnosti zprostit? V jakém rozsahu má zaměstnanec na náhradu škody nárok a kdy může zaměstnavatel náhradu zkrátit?

Protože odpovědnost zaměstnavatele za vzniklou škodu je v zákoně konstruována objektivně – bez ohledu na zavinění -, jsou skutečnosti v minulém příspěvku uvedených porušení povinností stanovených v Zákoníku práce zaměstnancům jediným zprošťujícím momentem, kdy se zaměstnavatel může své povinnost platit náhradu škody z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zcela nebo zčásti zprostit.

Zaměstnavatel ale musí dbát na to, aby uvedené povinnosti zaměstnanci plnili, a musí jejich respektování kontrolovat a vyžadovat je. Jedině konkrétním důkazem uvedených skutečností, ne pouze „papírovým“ prokázáním, že zaměstnanci své povinnosti měli znát (tady mi podepiš papír, že jsem tě poučil o bezpečnosti při práci), může zaměstnavatel jít se svým zaměstnancem do případného sporu o náhradu škody.

V Zákoníku práce stanovený rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu a nemoci z povolání se řídí těmito zásadami:

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Za škodu vzniklou nemocí z povolání pak odpovídá tehdy, jestliže zaměstnanec před jejím zjištěním u něj pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Odpovědnost zaměstnavatele je konstruována jako odpovědnost objektivní – bez ohledu na zavinění: je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zproštění odpovědnosti je proto možné pouze za zákonem stanovených podmínek:

Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla

  1. tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
  2. v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Zčásti se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti v případě, když prokáže, že škoda vznikla

  1. v důsledku výše uvedených zprošťujících skutečností a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody,
  2. proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Přitom za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Pokud se zprostí zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě „lehkomyslného jednání“ uhradí zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody.

skoleni_15_4

Důležité je vědět, že při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných, a proto je třeba, aby důvody zproštění odpovědnosti byly doloženy konkrétně.

Navíc zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.

Byli jste účastníky pracovního úrazu?

  • Ano, byl/a jsem jeho obětí.
    90 %
  • Ano, kolega/kolegyně byl/a jeho obětí.
    4 %
  • Ne.
    6 %

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).