Hlavní navigace

Za pád z koně chtít odškodnění právo umožňuje. Ale co morálka?

17. 8. 2020
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Dalibor Z. Chvátal
Když se učíte něco nového, málokdy se vám podaří neudělat žádnou chybu. Pád z koně bolí. Někteří se pak snaží vymoci odškodnění po majiteli koně či instruktorovi. Ale opravdu za to může vždy jen ten druhý?

Vždy vás lákala představa, jak koukáte na svět z koňského hřbetu. Rozhodnete se tak, že si zaplatíte několik lekcí v jezdecké škole. Jste ale úplní začátečníci, a tak nevíte, jak se kůň ovládá. Neznáte ani pojmenování všech částí celého postroje a potřebujete podrobné vedení instruktora. V sedle ale svou neznalostí snadno i přes jeho pokyny uděláte nechtěný přešlap. 

Třeba včas nezpozorujete, že kůň se něčeho může polekat, případně kůň zareaguje na vaši nechtěnou pobídku a aktivně vyrazí vpřed. Situaci nečekáte a nejste v sedle zvyklí, a tak to jednoduše neusedíte a z koně spadnete. I spadnout dobře je umění. A naopak není nijak těžké si při pádu z koně zlomit ruku či nohu.

Někteří lidé dávají takovou situaci za vinu koni. Případně instruktorovi nebo celé jezdecké škole. A ještě lépe, rozhodnou se po jezdecké škole vymáhat odškodnění za újmu na zdraví. To samozřejmě můžete. Druhou otázkou je pak vaše morální cítění a to, jestli opravdu situaci nemůžete řešit i jinak. A samozřejmě to, co pak vaše odškodnění může způsobit druhým.


Co musíte dodržet?

Při jízdě na koni byste měli mít minimálně jezdeckou ochrannou přilbu. Můžete se ale setkat s tím, že některé jezdecké školy budou vyžadovat i bezpečnostní vestu, a to u všech začínajících jezdců bez ohledu na věk. Zákon to sice nenařizuje, ale jezdecké školy se tím snaží chránit jezdce před úrazem a sebe před soudními tahanicemi.

Správné vybavení pak musí mít i sedlo. U sedla musí být vždy bezpečnostní třmeny a funkční zámky třmenových řemenů. Toto je naprostý základ, uvedl pro Měšec.cz Martin Blažek, člen Výkonného výboru České jezdecké federace pro legislativu a IT.

A speciální pravidla pak platí u nezletilých jezdců. U všech jezdců do 16 let je dle pravidel pro skákání povinná bezpečnostní vesta. Nikoli jen páteřní chránič, ale vesta, dodává.

Bezpečnost podpoří i kvalitní obuv, kdy je pata zakončena mírným podpatkem, takže vám noha nemůže projet třmenem. Neznamená to ale, že díky perfektní výbavě jste stoprocentně chráněni. Úrazy se zkrátka stávají. A i ten nejhodnější kůň může na vyjížďce znenadání uskočit před bažantem, vy se leknete a spadnete.

Chci odškodnění!

Představme si modelový příklad. Nešťastnou náhodou z koně spadnete a zlomíte si nohu. Taková situace pro vás představuje újmu na zdraví, a tak se rozhodnete žádat odškodnění. To je vaše plné právo.

Celá věc se dostane až k soudu a ten bude následně posuzovat, jak se situace odehrála, kdo je a není v právu a kdo má zaplatit jak vysoké odškodnění. Co vše se bude posuzovat?

Majitelé koní jsou v nevýhodě

Rozhodnout, kdo byl zodpovědný za to, že jste se při jízdě na koni zranili, není jednoduché. Řadu dotazů na expertní vyhodnocení dostává od Policie ČR a soudů i již zmíněná Česká jezdecká federace. Posouzení daných věcí a vyhodnocení je ale vždy individuální. Do posouzení totiž vstupuje řada faktorů, která určuje výslednou míru zavinění.

Primárně je už dopředu potřeba počítat s tím, že kůň je živé zvíře s vlastním názorem, pocity a potřebami a jeho vzorec chování je dán tím, že ve volné přírodě je sám kořistí, nikoli lovcem. Jeho základním instinktem je proto v případě pocitu ohrožení nebo leknutí útěk, a teprve pokud se utéci nedá, přicházejí jiné obranné reflexy.

Jedna věc však platí vždy. Podle nového občanského zákoníku je vždy za zvíře odpovědný jeho majitel, a je proto vždy součástí případných šetření a soudních sporů. A to i v případě, že není při případném výcviku přítomen, dodává Martin Blažek.

V předchozím občanském zákoníku figuroval pojem „neodvratitelná náhoda“, za který se řada pádů a zranění dala považovat. Pak to znamenalo, že odpovědnost nese ten, kdo s koněm manipuloval, tedy vy jako klient. A nikoli instruktor, který udílel pokyny a trénoval vás.

To už ale nyní neplatí. V praxi to tedy nyní znamená, že i když pojedete na hodném koni a budete pod dozorem instruktora, kterému kůň nepatří, a vy se zraníte, vždy padne část viny na majitele koně, který ten den ani nemusel být na místě přítomen.

Jakého jste dostali koně? A jaké jste dostali pokyny?

Neznamená to ale, že by tím případ končil. Majitel je vždy minimálně spoluzodpovědný, ale kromě toho se budou zjišťovat další aspekty, které případně přičtou vinu instruktorovi, jehož pokyny jste se řídili.

Soud bude posuzovat i vhodnost daného koně vzhledem k tomu, jak jste zkušení. Pokud začátečník dostane pod sedlo např. plnokrevníka v plném dostihovém výcviku, je k průšvihu velmi blízko a pak váha viny padne na instruktora, říká Martin Blažek. Na přetřes přijdou i bezpečnostní prvky, ale i třeba lokalita daného místa vzhledem k vašim zkušenostem. Například jízdárna u železniční trati, kdy se kůň lekne, kdykoli jede vlak, asi není pro začátečníka vhodná, dodává Martin Blažek.

A řešit se bude i to, jestli instruktor udělal vše proto, aby zranění zabránil, a jestli má k trénování jezdců patřičné oprávnění.

Není licence jako licence

Není totiž licence jako licence. Pokud vás nějaký instruktor trénuje a bere si za to peníze, musí mít k takové činnosti živnostenské oprávnění. Jde o vázanou živnost, a tak musí doložit i licenci. A těch je několik druhů.

Jednou z nich je instruktorská licence, která představuje první úroveň, na které může daná osoba trénovat jezdce. Složení zkoušky vyžaduje několikaletou jezdeckou praxi uchazeče a semestrální studium zakončené teoretickou a praktickou zkouškou. Během studia se uchazeči učí učit, mají hodiny pedagogiky a sportovní psychologie, učí se připravovat tréninkový plán a samozřejmě jsou školeni na to, co musí zajistit, aby se následně vyhnuli trestnímu stíhání v případě nějakého úrazu, informuje Martin Blažek.

Instruktorská licence se ale dále dělí na dvě varianty. První z nich je licence pro instruktory turistických jízdáren. Tato varianta opravňuje instruktora jenom k výcviku jezdců, kteří se nevěnují sportu. Držitel takové licence by neměl nabízet skokový trénink. Může nabízet maximálně základní drezurní trénink, jelikož drezura je základem veškerého ježdění. Složení takové zkoušky je pro instruktora mnohem jednodušší než druhá varianta instruktora, a to zejména v praktické části.

Uchazeč o licenci totiž během praktické části neskáče, jen předvádí jednoduché základní figury. Tuto licenci ale například Česká jezdecká federace neuznává a její držitel nesmí připravovat jezdce pro sport.

Druhou variantou je pak instruktorská licence, kde jsou zkušební komisaři jmenovaní ČJF. A po složení takové zkoušky má instruktor oprávnění trénovat jezdce pro jezdecký sport.

Kdy absence licence nevadí?

Dále pak existuje tzv. trenérská licence. Ta opravňuje jejího držitele trénovat a připravovat sportovní koně, tedy například mladé koně, v jejichž sedle jsou již profesionální jezdci. Jedná se o další semestrální studium zaměřené více na trénink sportovců na vyšší výkonnostní úrovni a na trénink koní.

Existuje také licence jezdecká, ale ta už k poskytování výcviku neslouží. Svého držitele opravňuje pouze k tomu, aby se účastnil oficiálních závodů. K získání licence je potřeba, aby uchazeč složil teoretickou zkoušku ze základů zacházení s koňmi a také praktickou část, která prověří, že je na takovém stupni výcviku, aby se mohl účastnit oficiálních závodů a neohrožoval tak zdraví své, svého koně ani ostatních účastníků závodů. K tomu, aby mohl dávat lekce, ale taková licence neslouží.

V praxi ale nastávají i jiné případy. Pokud trenér za svou činnost nebere peníze, bude přihlíženo k jeho praktickým a životním zkušenostem v dané oblasti. Pokud by trénoval člověk, který se jezdectví prokazatelně mnoho let věnuje a dělal by to jako přátelskou pomoc (tedy ne za peníze), nemusí být neexistence instruktorského / trenérského oprávnění nutně přitěžující okolností, dodává Martin Blažek.

Rozhodující jsou peníze

Zjednodušeně řečeno by se situace dala shrnout následovně. Pokud instruktor bere za své lekce peníze, bezpodmínečně musí mít jednu z licencí, která jej opravňuje k poskytování výcviku.

Pokud ale za své lekce peníze nepřijímá, není licence povinná. Na druhou stranu se ale hodnotí jeho jezdecké zkušenosti. Pokud je soud zhodnotí dostatečně, je to v pořádku. Pokud nedostatečně, může být takové osobě přičtena o to větší vina ve chvíli, kdy se jeho klient při pádu z koně zraní.

Osoba bez rozšířené instruktorské licence navíc nemůže dělat garanta výcviku pří přípravě na zkoušky základního výcviku jezdce, která je podmínkou pro získání jezdecké licence.

Na vině ale můžete být i vy

Soud ale bude hodnotit i vaši možnou míru zavinění. Jestli jste vy sami danou situaci nezavinili tím, že jste například nedbali pokynů instruktora nebo jste s koněm špatně zacházeli, či mu dokonce cíleně ubližovali. Samozřejmě za předpokladu, že jste byli poučeni o tom, jak s koněm zacházet.

A nastat může i třetí varianta, že krizovou situaci zavinil někdo úplně jiný, například kolemjdoucí s agresivním psem, který na koně zaútočil, což mělo za následek splašení koně a váš pád.

Kdo to zaplatí, když se budete soudit?

Soud vždy přiřkne vinu majiteli koně, ať už byl, či nebyl přítomen. A pak může část viny padnout i na instruktora, viz výše uvedené. Pokud je majitel koně a instruktor stejná osoba, pak se snadno stane, že celá tíha viny a tím i platba odškodnění padne na něj. A pak záleží, jak a jestli je jezdecká škola pojištěna.

Jezdecké školy nemají ze zákona povinnost se pojistit. Určitě je dobré, když si jezdecká škola zajistí pojištění odpovědnosti v rámci podnikatelského pojištění. Ale povinné to není.

Pokud je trenér či instruktor členem České jezdecké federace, pak má v rámci členství zajištěno i pojištění odpovědnosti. Pokud by pak nastala situace, že by soud prokázal, že vina je na straně instruktora kvůli jeho pochybení, pak do limitu pojistného plnění vyplatí pojišťovna odškodné. Jde ale pouze o základní pojištění a vyplácené částky jsou minimální. Pak musí trenér či instruktor sáhnout do vlastních úspor.

Jak to také může dopadnout?

Zmíněná situace není bohužel nijak ojedinělá. A netýká se jen jezdeckých škol. Provozovatelé se často potýkají s tím, že zranění klienti po nich vymáhají odškodnění za újmu na zdraví. Dochází tak často k tomu, že se provozovatelé chtějí chránit.

Možná jste zažili, že když jste se v zahraničí účastnili nějaké placené aktivity, kterou někdo provozuje, museli jste podepsat několikastránkový dokument, tzv. informovaný souhlas, který obsahoval výčet všech možných rizik, která podstupujete, a také souhlas s tím, že jste byli slovně poučeni a že veškerou aktivitu provádíte na vlastní odpovědnost. A pokud se zraníte, nebo dokonce zemřete, nebudete za to vy či vaše rodina vymáhat žádné odškodnění. Typicky například, když si půjčujete vodní skútr či jdete na zipline a podobné adrenalinové aktivity.

V zahraničí je toto běžná praxe a s tím, jak se zase v České republice stává běžnou praxí vymáhání odškodnění za podobně způsobená zranění, přebírají i provozovatelé praxi ze zahraničí, kde musí klient dopředu podepsat, že se účastní na vlastní odpovědnost. Nepodepíšete dokumenty? Pak si na koni nezajezdíte. To je ale ještě ta dobrá varianta.

Nejste členem klubu? Pak odejděte

Příště se můžete setkat třeba s tím, že daný jezdecký klub bude soukromý. A jezdit na koních mohou pouze členové. Nejde ani tak o vybírání členských poplatků, jako spíše o to, že si jezdecký klub své členy bude vybírat. A vybere si zkušené jezdce, u kterých je riziko pádů a zranění menší. Nebo si vybere jen členy na doporučení ostatních členů, kteří mají morální standardy nastavené tak, že případný pád je na jejich riziko a odškodnění by nevymáhali.

Některé jezdecké kluby vám pak třeba odmítnou svézt dítě, protože u dětí vnímají riziko pádu vyšší než u dospělého. Nebo vám svezou jen dítě, které už licenci na ježdění má, a tak je riziko opět statisticky nižší. Když totiž ke zranění přijde dítě, rodiče jsou často ještě urputnější než v případě, kdy se zraní oni sami. Rodiče se mnohem častěji snaží svalit vinu na instruktora a žádají přinejmenším trest rozčtvrcením, aniž by se dokázali na situaci podívat realisticky. Sám dospělý si rizika mnohem více uvědomuje, dodává Martin Blažek.

A nebo, co je úplně nejhorší, daný jezdecký klub skončí úplně. Proces učení je totiž obecně spjatý i s neúspěchy, než se danou aktivitu naučíme. A pády k jízdě na koni zkrátka patří. Nikdo neví, jestli spadnete dobře a nic se vám nestane, nebo jestli si něco zlomíte. Když pak každý bude po vzoru ostatních vymáhat odškodnění za taková zranění, jezdecká škola zkrátka zkrachuje. A pak se na koni nesveze nikdo.

A co takhle pojištění?

Jedna věc je, na co máte právo, a druhá pak, jaká je vaše morálka. Řešení totiž existuje a není nijak složité. Stačí si sjednat individuální úrazové pojištění.

To se sjednává nejen pro případ smrti následkem úrazu nebo pro případ trvalých následků vlivem úrazu, ale i pro případ tělesného zranění a následného léčení. Pojištění vám pak v případě, že si opravdu při pádu z koně zlomíte nohu, pomůže zachovat váš životní standard a zajistí vám peníze pro výdaje během rekonvalescence. Dostanete zkrátka jakési finanční odškodnění.

 uplatnovani-dph-v-roce2021

A někdy jezdecké školy také dlouhodobým klientům doporučují zvážit členství ve federaci. I klienti se mohou stát členem federace, což jim přináší mimo jiné také úrazové pojištění, které je ve členství zahrnuto.

Některé jezdecké školy také časem přistoupily k tomu, že pokud k nim chcete vy nebo vaše děti chodit, podmínkou přijetí do kurzu je, abyste měli sjednané úrazové pojištění. Kdekoli. Důvod je pochopitelný.

Autor článku

Psaním jsem skloubila své znalosti ze studií financí a žurnalistiky. Ráda se učím nové věci, tančím a běhám.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).