Vlákno názorů k článku „Za komunistů bylo lépe.“ A teď tu o Budulínkovi od Helle - Docela dost si vzhledem k věku pamatuji. Ale nepamatuji...

Docela dost si vzhledem k věku pamatuji.
Ale nepamatuji si, že by vlády ( tak jako dnes) posílala občany pro různé druhy pomoci ( ono to je něco jako za první republiky byly žebračenky ).
Také žebrák na Václavském náměstí jaksi nebyl k vidění.

Komouši řešili problémy vězením. Žebrák na Václaváku dostal až 3 roky za trestný čin příživnictví.
U nás ještě hodně fungovala rodina, případně ve vězeních bylo místo, ale jak se komouši hezky umí postarat o chudé, se člověk mohl dozvědět při výletu do Ruska, kde ve velkém žebraly děti.

První republiku si pamatovat nemohu. Ale pamatuji si, že když jsme šly s kamarádkami ze školy - chodily jsme tehdy do 4. třídy. Byl rok 1961 a bylo to v Brně. Stará paní nás oslovila, jestli nemáme nějaké drobné, že by si chtěla koupit rohlík. Nebyla opilá, nebyla špinavá, byla hubená, stará a oblečená v nějakých starých šatech. My jsme žádné peníze neměly. Druhý den ve škole, když jsme to vyprávěly učitelce, ta nás poučila, že "dnes" nikdo nemůže a nesmí žebrat, protože toto prý bylo žebrání, a všichni lidé mají svůj příjem anebo důchod.
Povinnost pracovat byla stanovena zákonem. Kdo nepracoval, respektive, neměl razítko zaměstnavatele v OP, byl příživník. Byl zadržen SNB, později VB, a byl umístěn v nápravném zařízení, tedy ve vězení.

Komunismus si nechtěl připustit, že existují i chudí lidé. Sociální péče v 50.letech prakticky nebyla a za 1.republiky nebylo ani povinné sociální nebo zdravotní pojištění. Když někdo onemocněl, buď na lékaře měl, nebo se holt léčil bylinkama. Obojí bylo zavedeno po 2.sv.válce, a to jak u nás, tak i na Západě. Nicméně i za komunismu existovali chudí lidé. Moje babička měla ještě v 70.letech tak malý důchod, že byly nebydlela u své dcery, tak sama by z důchodu nevyžila. A sedláci, kterým komunisti rozkulačili majetek, taky neměli příjmy kdovíjaké. Akorát žebrat se nesmělo, ale chudí lidé existovali.

Vezměte si třeba jeden paradox: zpočátku bojovali dělníci za právo na práci. Aby nebyli nezaměstnaní a aby lidi měli zdroje na obživu svou i rodiny. Ale postupně se to přetavilo na povinnost pracovat. Pročpak asi? No, i komunisti poznali, že existují lidi, pro které je slovo práce sprosté slovo. A dneska živíme tisíce lidí, především z nejmenovaného etnika, které už ve 3.generaci nepoznalo, co to je práce. Takže třeba ta komunistická povinnost pracovat byla pro některé lidi nutnost.

25. 11. 2023, 10:08 editováno autorem komentáře

Můj děda měl na konci 60. let důchod 100 Kčs... Bolševická pomsta za to, že nikdy nevstoupil do JZD.

Moje babička v 70. letech 240,- Kčs. Bylo jí tehdy 80 let.
Ale tady bych nebyla tak ostrá. Nemusela to být pomsta za nevstoupení do JZD. I komunisti vypočítávali důchody z odpracovaných let a výdělků. A pokud vím, tak za 1.republiky si na důchod platit nemusel, nebylo to povinné a neměli to všichni. Komu sociální pojištění platil zaměstnavatel, byl pan/paní NĚKDO a lidi si takového zaměstnání považovali. Moje babička třeba pracovala jako služka u sedláka, pak byla tzv. v domácnosti, protože to v té době bylo běžné, tak měla nakonec malý důchod.

Krom toho důchodové fondy byly po 2.sv. válce vykradené, rozvrácené nebo znehodnocené fašisty. V roce 1948 byl přijat zákon č. 99/1948 Sb. o národním pojištění. Zákon umožnil vytvoření nové jednotné soustavy národního pojištění.
Více viz Wiki (i když je to tam hodně stručné): https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_zabezpe%C4%8Den%C3%AD_v_%C4%8Cesku