Ten příklad je špatně, ve skutečnosti to vypadá jinak:
Matka – samoživitelka se dvěma dětmi žije v nájemním bytě už deset let, ale nikdy se jí nepodařilo získat tam trvalé bydliště, ani když žila ještě s manželem. Papírově žije stále s rodiči na druhém konci republiky (bývalý manžel žil po celou dobu manželství na úřadě ve svém rodném městě). Na příspěvek na nájemní bydlení nemá nárok nikdo z nich. Ty dva tisíce, která matka – samoživitelka dostává od státu, ve skutečnosti musí matka – samoživitelka naopak utratit za nesmyslné cesty napříč republikou, aby vyhověla všem úředním požadavkům byrokratů v jejím rodném městečku.
Na zrušení příspěvků na bydlení může taková rodina jenom vydělat. Ti, co měli více štěstí a příspěvek od státu získali, uměle zvyšují pro tuto rodinu ceny (ti šťastnější si mohou dovolit platit více, protože to za ně zatáhne někdo jiný).
Bohužel, o situaci nešťastníků, kteří z nějakých důvodů na různé "výhody" od státu nedosáhnou, se nezajímá nikdo, stát už vůbec ne - státu takoví lidé nezapadají do škatulek. Jakmile jste mimo škatulku, kterou si úředníci vytvořili, neexistujete.
Na zrušení příspěvků na bydlení by ti nejpotřebnější, o kterých není slyšet, protože jsou mimo škatulku, naopak vydělali - příspěvek na bydlení zvyšuje uměle ceny pro všechny, ale snižuje je ale jen pro někoho.
Mimochodem: finanční částky, kterými mohu ve svůj prospěch disponovat, jsou nadprůměrné (s.r.o.), ale "výplata" mě řadí mezi sociální případy - kdybych dokázal získat od úředníků trvalé bydliště v místě svého skutečného trvalého bydliště, podporu na bydlení bych si hravě vyřídil taky. Dobrá je každá koruna. Že to zdraží bydlení pro maminu vedle? No a co - to je její problém.