Chcete námnahovoriť že bonzovanie je v poriadku? Prepáčte ale pokiaľ nebonzujem na vraha, nemám dôvod bonzovať a nejakým fízlom už vôbec nie.
Udavači a bonzáci kedysi boli označovaný za spodinu spoločnosti a myslím že tam aj ostali a ostanú na vždy. A "novinári" píšuci články kde vyzdvihujú bonzáctvo k nim budú patriť rovnako.
George Orwel to videl veľmi jasne a je mi z toho špatne. Zachvíľu založíme ministerstvo lásky...
Inu, ono to vyžaduje jisté morální hodnoty a inteligenci, pro rozlišní co je správné, a co ne. Vidím, že jsi zmatený a tápáš, tudíž se ti jich nedostává.
Existují jednoduché případy. Například jestli nabonzovat, že hoří dům. Nebo zda nabonzovat manželku, že jela v autě bez zapnutého bezpečnostího pásu. To by jsi mohl zvládnout i ty, rozlišit to.
Vo ovšem když najdeš šmíráka s foťákem v dámských šatnách na plovárně. Bonzovat, či nebonzovat, jak si s tím poradíš?
Tak hlásit přiměřeně, v případě poslouchání za dveřmi nebudu volat policii ale prostě to řeknu tomu odposlouchávanému sousedovi.
Při stání na zákazu nebudu mít problém zavolat městskou, on ten zákaz má typicky nějaký důvod a pokud ho nemá, tak je potřeba řešit to s obcí a ne porušováním toho zákazu.
No ale právě o tom článek je.
Ne vždy je neetické jednání protizákonné.
A ne vždy je protizákonné jednání neetické.
Co je etické, morální atd. - o tom rozhoduji Já (Ty, On, Ona, Ono a tak dále) - prostě jde o subjektivní záležitost a co je trestné, o tom rozhoduje soud.
Problém je obecně v tom, když záměrně zavíráme oči před jednáním neetickým, nemorálním i protizákonným jen proto, že si řekneme "s tím by stejně nikdo nic neudělal" nebo "nakonec bych z toho měl oplítačky jen já" - což se, přiznejme si, často děje, zejména ve státech s obtížnou vymahatelností práva.