Mne by zajímalo, jak je to v případě, že jeden z rozvedených rodičů, např. otec, má nadstandartní příjmy, ale má stejný životní standard jako několikanásobně méně vydělávající matka. Např. když člověk s platem 100 tis měsíčně bydlí v paneláku stejně jako matka(plat např 20 tis), má auto stejné úrovně atd - v podstatě si za xnásobný pořizuje stejné věci jako matka a přebytek z platu šetří na pořízení nemovitosti,penzi, dětem do života - tedy žije stejně "skromně" jako matka . Jestli soud v vychází přednostně z příjmů nebo ze životního standardu. Otec v podstatě může být donucen platit vyšší výživné, aby dítě mělo u matky vyšší standard než u něj...
Rozhoduje se hlavně podle příjmů (také podle potřeb dítěte), rozhodování podle nějakých životních standardů, by podle mne ani nešlo. Jednak by se to nedalo objektivně kvantifikovat a jednak je to vyloženě individuální. Uvedu příklad: 3 osoby se srovnatelnými příjmy – 1. bydlí luxusně a má BMV, 2. bydlí průměrně, má Škodovku, ale rád cestuje, poznává (co ho dost stojí), 3. bydlí bídně, špatně se obléká a šidí se i na jídle, ale peníze hromadí ve spořitelně. Všichni mají děti se srovnatelnými potřebami, tak nevidím důvod stanovit jim rozdílné výživné, podle mne by to bylo i nespravedlivé.
znám příklad, kdy otec sice vlastní osmipokojovou vilu, ale tu zdědil po předcích, a jinak žije poměrně nuzným životem a dosahuje podprůměrných příjmů. soud mu vyměřil výživné ve výši 90% jeho mzdy, právě s ohledem na to, že děti mají právo podílet se na jeho životní úrovni. jenže fotr má jen ten barák, na který (by) si samozřejmě nevydělal - a matka dětí, která rozvrátila rodinu a děti z toho domu odvedla do garsonky, se nyní dožaduje v podstatě likvidačních částek na výživném, a nepřímo tak nutí otce aby se domu vzdal, a za její nevábné chování jí odměnil i ekonomicky. a soud na to samozřejmě naskočil, a rozhodl bez zdůvodnění v přímém rozporu se zde citovaným rozhodnutím NS.
P2010, ano, jenže obdobné zákony (že rodiče musí živit své děti) jsou v celé Evropě a podle toho vypadá i porodnost, ve většině evropských zemích zemí je pod 2,0, tedy ani ne prostá reprodukce. Měli bychom si vzít příklad z Afriky, tam sekají děti a spoléhají na to, že jim dá najíst OSN.
To Jezevec: podobný případ jsme v rodině vyřešili tak, že nemovitost přešla darem na jiného člena rodiny. Nenažraná exmanželka utřela hubu i s dětmi, protože dětem tvrdě ZAKAZOVALA styk s otcem, nebyl tedy důvod, proč ho ještě připravit o zebezpečení na stáří (notabene když nemovitost zdědil po rodičích). Na děti otec platí, docela dost (při platu nějakých 20.000,- brutto na dvě děti cca 7.000,- Kč).
To Lubik: rodiče musí děti živit. Taky kdo jiný, stát? To jsme tu měli a nějak se to neosvědčilo. V arabských zemích, ale i v Číně, je to třeba tak, že děti jsou VŽDY u otce, matce patří do nějakých 5-7 let věku, pak se o ně stará otec. Při případném rozvodu se o děti VŽDYCKY stará otec. Pokud vím, tak nějaká OSN je neživí.
no jenže třeba podle těch potřeb dítětě - dítě nemá potřeby úměrné platům svých rodičů. Resp. pouze do určité výše. Je podle mého např. nesmysl, aby docházelo k výplatě 30 tis výživného měsičně u 4 letého dítětě - dítě to nemůže spotřebovat.
Je jasné, že většina peněz skončí ve spotřebě rodiče, který to výživné dostane.