Vlákno názorů k článku Vyždímejte ze stavebního spoření, co se dá od Fredy - Ten, kdo ždímal, tak už je v pohodě....

Jistě, není jen stavební spoření, ale o stavebním spoření je článek i tato diskuze.

Budu vám oponovat i v tom, že stavební spoření nemá se svým názvem nic společného. To jsou kecy z novin. Omyl založený na nesprávném předpokladu, že ten, kdo si nebere úvěr, automaticky utratí peníze za něco neúčelového. Stavební spoření je mým chlebem a s klienty se setkávám denně. Z vlastní zkušenosti mohu odhadnout, že zhruba polovina všech peněz ze stavebního spoření jde do bydlení. To, že je více těch, kteří si úvěr neberou, než těch, kteří si je berou, je věc jiná. Ale ta často pranýřovaná neúčelovost není zdaleka taková, jak se tváří různí "odborníci".

Souhlasím ale, že by se mělo zvýhodnit účelové využití prostředků a zdůrazňuji, že bez ohledu na to, zda se jedná o využití s úvěrem, nebo bez něj. Ještě před povodněmi proběhla zpráva o údajném návrhu ministra Němce, který spočíval v tom, že by se zvýšila výše čerpatelné státní podpory právě pro účelově vyžívané peníze (tuším že asi na 6000,- za rok). To ale, zdá se, vzala voda.

Opravdu je brzy na úvahy o dalším vývoji stavebního spoření, když nikdo netuší, v jaké podobě se bude novela zákona předkládat ke schválení (bude-li se vůbec předkládat) a v jaké podobě ji parlament schválí (schválí-li ji). Osobně si myslím, že zásahem do tohoto relativně velmi dobře fungujícího systému bude víc poškozena vláda, která to udělá, než klienti.

Stavební spoření je dnes mnohdy ukazováno poněkud zkresleně. Podíváme-li se na ně však objektivně, jedná se pro běžného průměrného člověka o jediný způsob, jak získat peníze na bydlení. Hypotéky nejsou a ani v dohledné době nebudou pro naprostou většinu obyvatel dostupné. Nehledě na to, že i pro ty, kteří na hypotéku dnes mají, je zde obrovské riziko budoucího nárůstu splátek, což je podle mého názoru časovaná puma.

Problém bydlení je někde jinde. Jednak nejasná legislativa a hlavně pštrosí politika vlády ohledně regulace nájemného. Další problém je v oblasti daňové a etice podnikání. Vysoké daně a tím pádem snaha o jejich obcházení jsou příčinou toho, že jsou pro mnohé, hypotéky, ale i úvěry ze stavebního spoření, nedostupné. Bonita klienta se z části mzdy na černo těžko prokazuje. Je třeba, aby vláda odstraňovala příčinu a ne lepila následky.

Na rozdíl od Vás jsou moji parketou plány bydlení a hlavně úvěry. Tady přebírám klienty od Vašich kolegů a dávám dohromady ty paskvily, které způsobili. A je jich požehnaně. Poznal jsem, že většina klientů podlehne líbivým pohádkám o nejlepším "státním" spoření (investování). Jen nepatrná část v tom měla jasno a uzavírala smlouvy s cílem budoucího bydlení.

Jak dopadne hlasování v parlamentu ohledně podpor stavebního spoření si netroufám odhadnout. Možná to dozná změn. Návrh, tak jak je předkládán, není dobrý. Dokázal bych navrhnout lepší, s větším motivačním interesem a ve svém důsledku i levnější. Mnohdy by stačilo, kdyby vládní představitelé při častých cestách do zahraničí, kromě dobrého jídla, zajímala i třeba bytová politika.

Vaše strašení ohledně hypoték a časované pumy nemají opodstatnění. Patrně Vám uniká princip hypotéky. Jednak nárůst splátek by byl doprovázen (byl by následkem) zvyšování úrokových sazeb všeobecně. Proč a za jakých podmínek muže dojít k zvyšování úrokových sazeb? Nebo-li ve stručnosti můžeme zvyšování úrokových sazeb porovnávat v průměru se zvyšováním příjmů klientů. Mohou být samozřejmě výjimky. Hypotéka (jak už název napovídá) je vázána zástavní smlouvou na KÚ. Když by klient přestal platit, tak jistě víte co bude následovat. Ostatně to samé je u větších úvěrů ze stavebního spoření. Pokud jste tu "časovanou pumu" myslel jinak, tak jsem Vás asi nepochopil.

Nejprve dovolte, abych vám popřál vše nejlepší do nového roku. Také vám přeji, aby vám co nejdéle vydržel váš optimismus a důvěra v to, že v tato ekonomika funguje podle ekonomických teorií. To narážím na vámi připomenutou poučku o vztahu mezi výší úroků, inflací a výší příjmů. To je mi samozřejmě známo. Desetiletí praktické zkušenosti s postkomunistickým ekonomickým a právním prostředím této země mě ovšem vedou k velké opatrnosti a braní všeho se značnou rezervou. Riziko výrazného nárůstu splátek po skončení fixního období je u hypoték značné. Na zároveň se zvyšující příjmy je možné spoléhat snad u důchodců (ale mezi těmi asi moc hypoték nebude) a státních zaměstnanců a i tam s určitým nezanedbatelným zpožděním, které rovněž není bez rizika. Otázkou zůstává i to, jakým způsobem bude v budoucnu fungovat systém státní podpory hypoték. Já nikoho nestraším, jen posuzuji věci v rámci reality.

Zaškatulkoval jste si mě hezky, ale ne zcela správně. Nepracuji jen s produkty stavebních spořitelen, ale i s hypotékami. S klienty, kterým prodejce stavebního spoření vnutil nesmyslnou cílovou částku bez ohledu na klientovu specifickou situaci, aby shrábl co nejvyšší provizi, se občas setkávám také. Častěji se ale setkávám s lidmi, kteří se pod vlivem reklamy rozhodli vzít si nějakou tu hypotéku, když je to dnes tak dostupné a snadné. Obejdou pár bank a zjistí, jak je to ve skutečnosti. Jejich situace je někdy řešitelná kombinací úvěru ze stavebního spoření a hypotéky, někdy třeba jen kombinací produktů stavebních spořitelen. Hypotéky nejsou, ani v dohledné době nebudou dostupné většině obyvatel této země. Dostupnost úvěru ze stavebního spoření je nesrovnatelně vyšší. To musíte sám vědět, pokud se financováním bydlení seriózně zabýváte. O tom, že vyřídit úvěr ze stavebního spoření je v naprosté většině případů daleko jednodušší, než vyřídit hypotéku, asi víte také.

Máte samozřejmě pravdu, v případě neschopnosti splácet se nejedná o nic jiného, než o takovou maličkost, že se nesplacená pohledávka banky uspokojí z výnosu z prodeje zastavené nemovitosti.

Tak jsme si asi nerozuměli. To, co jste napsal, tak plně vystihuje i můj názor. Samozřejmě, že získat úvěr u SS je snadnější než získat hypotéku. Jenže úvěr ve výši třeba 1 milionu je stejně jištěn nemovitostí, v obou případech. Pak jsou tam ještě ručitelé atd. Chtěl jsem pouze ukázat, že hypotéka (nebo úvěr ze SS) je jistý závazek, který je dlouhodobý. Každý s tím musí počítat a proto je nutné si vytvářet rezervu. Svým klientům radím, že rezerva by měla být minimálně ve výši 12 splátek. Nebo-li jistota na jeden rok dopředu. Tato rezerva by měla pokrýt i případné výkyvy, které mohou v hospodářství nastat. Do budoucnosti nikdo nevidíme, můžeme ji pouze odhadovat. V tom máte pravdu. Patřím k těm, kteří se snaží vidět budoucnost v lepším světle. Přeji všem, aby to tak i bylo.

Tak to jsem rád, že jsme se ve věcech podstatných shodli. Úvěr ve výši 1 milionu je ručen nemovitostí v případě hypotéky i úvěru ze stavebního spoření. Rozdíly tu ovšem jsou, a ne zanedbatelné. Zmiňujete potřebu ručitelů u stavebního spoření. Pokud ručíte kupovanou nemovitostí, není třeba mít ručitele. Ještě se mi nestalo, že by hodnota nemovitosti na ručení nestačila. Pokud ručíte jinou nemovitostí, což u stavebního spoření na rozdíl od hypotéky lze, je to věcí její hodnoty, v případě, že je nízká, lze závazek dovážit prohlášením ručitele (ručitelů). To je spíš výhoda, než nevýhoda, ne? Pokud si porovnáte potřebnou bonitu na stejný úvěr ze stavebního spoření a hypotéky, je úvěr ze stavebního spoření jednoznačně dostupnější. Pro stavební spoření také hovoří to, že klient dopředu zná výši splátek po celou dobu splácení úvěru. Nevýhodou stavebního spoření je, že je obvykle potřebná určitá akontace, což je ale relativní, protože výše hypotéky také není na 100% ceny. Obojí se samozřejmě dá do značné míry obejít. Pro opravdu bonitního klienta je hypotéka levnější. Pro většinu lidí ale vychází optimálně kombinace stavebního spoření a hypotéky, nebo stavební spoření samotné.