Je mi líto, že pro vás takto přesně opačně vyzněl článek. Dovolím si odpovědět citací ze článku: „Ano, zákony nemohou vystihnout všechny možné případy, jsou výjimky, které by měly být tolerovány – např. zastavení před nemocnicí. Ale i ta, jsou jen pro krátkodobá porušení, takže nic nezpůsobí, člověk je osobně policistovi dokáže vysvětlit, takže není třeba je zmiňovat v zákoně, a tím způsobovat jeho nepřehlednost. Pokud nějaký zákon ale je hromadně porušován, měl by se zrušit, změnit, začít alespoň trestat, popř. by se měla změnit situace, aby porušování nebylo potřeba.”
Neporušuji ani nenavádím porušovat zákon. Naopak. Jak píšu jednou porušené předpisy se výrazně snadněji porušují, psychologicky. Nicméně je značně demotivující dodržovat zákon, pokud např. dopravní značení neumožňuje ani zákon dodržet. Cyklostezka vedoucí do zákazu vjezdu všech vozidel. Cyklostezka na níž je značkou zákaz odbočení zakázáno a současně přikázáno jet. (Pro jistotu: cyklista je povinen jet po cyklostezce, ale současně pro něj platí všechny značky.) Př. Telč, Brno. Všechno souvisí se vším. Jak mám vysvětlovat dětem, že takto se člověk nechová, i když se to děje hromadně? Nebo i u dospělého, už jsem se několikrát díval do zákonů, jestli se nezměnil předpis, protože jsem ho mnohkrát viděl porušen. Nemluvě o tom, že se výrazně líp dodržují zákony, které se každou chvíli připomínají tím, že je ostatní dodržují.
Opravdu si myslíte, že každé porušení zákona má být trestáno prostředky správního nebo trestního práva, a že zákon, který není těmito prostředky vymáhán, nestojí za to, aby vůbec existoval?
Stupnice jednání z pohledu zákona je totiž následující:
(1) jednání zákonem povzbuzované/podporované (např. dobročinnost - daňové odpočty),
(2) jednání zákonem aprobované, ať výslovně nebo mlčky (co není zákonem zakázáno, je dovoleno), a tedy požívající právní ochrany,
(3) jednání zákonem zakázané a tedy nepožívající právní ochrany (i to je svého druhu sankce),
(4) jednání zákonem zakázané a vytýkané (domluva, napomenutí),
(5) jednání zákonem zakázané a trestané prostředky správního práva (přestupky, správní delikty),
(6) jednání zákonem zakázané a trestané prostředky trestního práva.
Skutečnost, že není žádoucí nějaké jednání trestat, ať prostředky práva správního nebo trestního (třeba proto, že takové trestání je příliš nákladné, nebo proto, že je ochranu lepší ponechat na soukromé iniciativě poškozené strany, nebo proto, že postačí, když právo sankcionuje teprve určité následky zavrženíhodného jednání), přece neznamená, že takové jednání má být automaticky dovoleno. Velmi pěkný příklad je nevěra: zákon nevěru zakazuje, ale nijak ji netrestá. Pokud ale nevěra vede k rozpadu rodiny, dostaví se právní sankce při řízení o rozvodu manželství a v oblasti následné vyživovací povinnosti.
Mimochodem, pokud bych ve svém okolí potkal rozpornou kombinaci dopravních značek, tak na to samozřejmě příslušný orgán upozorním.
Párkrát jsem se o různá nahlášení tohoto typu (jak píšete na konci s dopravními značkami) pokusila. Občas to má smysl, ale občas je to házení hrachu na stěnu. A bude upozorňovat student na 26 let, že jediná rozumná možnost, jak doučovat, je doučovat nelegálně? Je dost odvážné upozorňovat tímto způsobem na něco, co se mě bezprostředně týká.
Od konce: Logik odpověděl za mě ;) Dodám, že asi jsou ostatní asi slepí či já příliš si všímám ;)
OK, chápu váš pohled. Nicméně lišíme se v názoru na masivnost. Trvám na tom, že zákon, který se masivně porušuje, policisté jsou vůči němu slepí – tedy chodí kolem něj v rámci běžné pochůzky a nereagují, přitom jeho dokazovatelnost je vysoká, si nezaslouží existenci. K nevěře si dovolím doplnit: zákon nevěru zakazuje v manželství. Kde tedy nevěra není na první pohled patrná, tam chápu, že i když masivně porušovaný, tento zákon má/může mít své opodstatnění. Navíc jeho absence by takové chování postavila na roveň normálu.
Tolerování porušování zákonů, především těch zjevně porušovaných a zjevně snadno dokazatelných, snižuje respekt před zákonem i jeho sankcemi. Tedy v mém případě je lepší, aby takový zákon neexistoval a nepodrýval tak autoritu zákonů, které je opravdu třeba dodržovat, nebo se důsledně sankcionoval.
Jenze to je klasicky problem vejce vs. slepice.
Ve Skandinavii taky za sve dane dostavaji daleko vice nez tady. Tady se vetsina tech penez uz 23 let beztrestne rozkrada a tento scenar se pres vsechna predvolebni "ujisteni" neustale opakuje. Otazka zni, kdo je tu tedy za blbce a kdo by s kym mel prestat mluvit ?
Já za těch 23 let vidím dost velký posun, alespoň ve čtvrti, kde žiji. Ono se totiž musí začít odspodu, shora z parlamentu se tohle změnit nedá.
A v naší čtvrti už vidím spoustu lidí, kteří už delší dobu zkorumpovaným a neschopným úředníkům šlapou na paty a vidím reálnou šanci, že zkorumpovaná politická reprezentace půjde při příštích obecních volbách od válu.
Takže je třeba makat a nepolevit.
Jste optimista :) Nicméně v každém případě držím palce.
Máte někde sepsané nějaké tipy? Nejde mi ani tak o šlapání na paty, spíše jak efektivně jim pomáhat, jak snadno/efektivně dozvídat se ty správné informace. Naivně si myslím, že bych jim mohl pomoci/poradit jak usnadnit nám i jim spolupráci. Tuším, že v Hradci Králové el. úřední desku rozumně uspořádanou. Leccos se daří i mně, datová schránka je efektivní nástroj pro komunikaci s úřady, zvláště o půlnoci když jsem na druhé straně Země.
Tipy?
Občanské sdružení na ochranu přírody a krajiny má právo nechat se informovat o jakýchkoli řízeních a plánovaných zásazích, které by MOHLY ohrozit přírodu a krajinu. To znamená skoro o všem, zejména ale o územních a stavebních řízeních, kde je té korupce tradičně hodně. A k založení takového sdružení stačí tři lidé, k obsluze bohatě jeden s datovou schránkou.
Podle zákona o svobodném přístupu k informacím máte právo se dozvědět skoro všechno, včetně třeba pravomocných soudních a správních rozhodnutí.
Úřední desku už jste si zmínil sám.
Ale hlavně je třeba budovat občanskou společnost - síť kontaktů mezi lidmi, kterým na obci záleží, přesně podle té písničky "ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc".
Dle mého názoru hovoříme o tom samém, jen si troufám tvrdit, že já mluvím o té příčině neostrakizace. Jak může někdo odsuzovat jednání, které dělá sám, ve větší či menší míře, které dělá aspoň někdo z jeho blízký? A pokud nešidí na daních, uvědomí si, že není čistý také, protože by se začalo řešit i jiná porušování zákonů? Není lepší se "vzdělat", jak i toto porušení zákonů "správně dělat"? Čím masivnější porušování, tím lépe se šíří vědomosti, jak to dělat "správně", vyměňují se dílčí vědomosti a vytváří se všeobecná znalost, jak to dělat naprosto neprůstřelně...
Místo toho, abychom hledali zákony, které se mají změnit, zjednodušit, zrušit, se hledá, jak se s nimi vyrovnat...
Vy totiž zjevně vycházíte z premisy, že zákon, který Vám osobně nevyhovuje, je špatný. Já v takové situaci hledám chybu na své straně.
Pro Vás zjevně neexistuje alternativa "budu zákon dodržovat, i když mi nevyhovuje", protože nabízíte alternativy "změnit, zjednodušit, zrušit" a "vyrovnat se" (=obejít, porušit).
Mně nevyhovuje dodržovat zákon, který je masivně porušován jinými lidmi. Zákonů, které mi osobně nevyhovují je výrazně více, je možné, že je tam částečný průnik s těmi, které jsou porušovány masivně. Nicméně, i když mi zákony nevyhovují, dodržuji je. Zatím. Motivace je dodržovat klesá, obzvláště u těch, které jsou masivně porušovány. Stačí takto?
To je zajímavé. Já nemám problém se skoro žádným zákonem. Možná by se některá ustanovení mohla trochu obrousit, vyštukovat nebo opentličkovat, ale všeobecně mi naše zákony přijdou poměrně funkční.
Každopádně zkuste navrhnout řešení konkrétního případu.
Třeba ty třímetrové pruhy pro každý jízdní pruh, které byste měl nechat volné při parkování. Zákon to nařizuje. Takže byste je měl nechat všude.
Trest (za přestupek) nicméně zákon stanoví pouze tehdy, pokud toto jednání porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Pro zjednodušení pomíjím zvláštní případy krajní nouze, nutné obrany atd.
Tudíž jsou tři základní situace:
(a) 2x3 metry necháte
(b) 2x3 metry nenecháte, ale zájem společnosti nijak neporušujete ani neohrožujete - typický případ v prvorepublikových vilových čtvrtích s malým provozem, kde ten provoz na většině ulic je tak malý, že 1x3 metry bohatě stačí.
(c) 2x3 metry nenecháze, ale zájem společnosti porušíte, protože to uděláte na hlavní ulici s hustou autobusovou dopravou, autobusy se kvůli tomu musí vyhýbat a zdržují se.
Podle zákona byste měl dostat pokutu v situaci (c), ale nikoli v situaci (a) a (b). Ovšem v situaci (b) Vám zákon říká, že byste to dělat neměl. Musíte tedy být velmi opatrný, abyste neškodil.
Jaké navrhujete řešení? Mne napadají následující:
(a) trestat všechny případy, kdy nenecháte 2x3 metry, bez ohledu na škodlivost. Zvýšíme počet policistů, zvýšíme počet vyúčtovaných pokut, ale to je všechno. Průjezdnost ulic se nikde nezvýší. Podle mne typické vyhazování peněz a úsilí.
(b) na pravidlo úplně rezignovat a změnit zákon tak, že se spokojí se všude jen s jedním 3 metrovým pruhem. Na spoustě míst budete nyní parkovat legálně, ale na spoustě míst budou vznikat dopravní zácpy.
(c) výslovně povolit případy, kdy to není škodlivé. Tedy něco jako "řidič je povinen při zastavení vozidla ponechat volný nejméně 3 metry široký jízdní pruh pro každý směr jízdy, ledaže je intenzita dopravy v místě taková, že postačí ponechání jednoho pruhu pro oba směry jízdy dohromady". Vy budete spokojen, že zákon už se masivně neporušuje. Pravidlo bude mnohem složitější a mnohem méně jednoznačné. Na první pohled vůbec nebude jasné, jestli na daném místě parkovat smíte nebo nesmíte. Zákonitě dojde k tomu, že lidé si to budou vykládat každý po svém. Ten, kdo nyní zákon neporušuje, stejně tuto možnost často nevyužije, protože si nebude jistý, jestli už je dostatečně nízká intenzita dopravy. Ten, kdo ho nyní porušuje, bude ještě oprsklejší, a bude parkovat i tam, kde už objektivně škodí, protože zrovna když zastavoval on, tak to potřeba nebylo (a možná to i bude pravda).
Řešení: Víceméně a) Nezvyšovat počet policajtů, jen je motivovat, aby začali tyto přestupky trestat. V přechodovém období výstrahou typu lísteček za okno se zaznamenání SPZ do databáze. Druhý případ porušení i kdyby ještě v přechodném období, pokuta natvrdo. Dočasně by se zvýšil příjem policie.
Tyto tři metry by platili vždy, pokud značka neřekne něco jiného. Tečka. Touto značkou by mohla být “dej přednost autům v protisměru” a “máte přednost” – nechce se mi hledat oficiální název, víte, kterou mám na mysli? Současně by říkala, kde se může stát (kdo dává přednost, tak vpravo se může stát)
Je to odpověď na vaši otázku?
Kde tyto informace, které jste uvedl, má člověk získat? Nezpůsobuje tyto případy nespokojenost, že vlastně řidič neví, na čem je? Nemluvě o problému sanitek/hasičů na sídlišti, kde nelze nikoho pokutovat, protože auta po obou stranách, kdo porušil předpis?
Jen doplním, vylývající z výše uvedeného, že je třeba řešit případ ulic, kde 2x3 metry jsou dodrženy, pokud by auta stále po jedné straně, ale po obou už ne. Nestojím o řadu nových značek, je jich už tak moc. Pěkný oříšek.
Asi nejjednodušší by bylo: stát se může na více jižní straně, pokud je to čistě severojižní ulice, tak více západní strana ulice.Popř. ta strana, kde je nejnižší číslo orientační/popisné (ve většině případů kde jsou lichá čísla, ale je potřeba mít řešení i pro dědiny a nesystematické ulice). Vyberte si.
Místní budou vědět, kde mohou stát, ostatní musí hledat č. orientační 1, nebo se smířit s nejistotou a stát, kde stojí většina...
Konec výmluv, není kde stát, vždyť tu stojí i další, atp. nejistoty, jestli tady porušuji zájem společnosti či ne.
A osobně bych povolil distribuovanou policii, každý občan při splnění určitých podmínek (nedomyšleno nyní: hodinky rádiem řízené?), by byl schopen pořídit fotku auta porušující předpisy (aby byla vidět SPZ a současně to, co porušuje) a poslat ji polici, která by zajistila zaslání pokuty hříšníkovi. První hlásič by dostal odměnu ;)
Proč lehké činy neřešit distribuovaně a policii nechat jen závažné či sporné?
Jsem docela rád, že nepíšete zákony, protože bych fakt nechtěl v žít zemi, kde se tvrdě trestá každé, byť zcela formální a neškodné porušení zákona.
A obyvatelé sídlišť, kteří už teď mají obrovské problémy s parkováním, by Vám asi pěkně poděkovali. Pokud vím, tak sanitka i hasiči si na těch sídlištích takřka vždy nějak poradí. A Vaše řešení by stejně nepomohlo, protože nikdy dopředu nevíte, na které straně budete to místo pro hasiče potřebovat. A potřebu sanitek řeší dostatečné množství přechodů pro chodce, po kterých sanitka v případě potřeby vjede na chodník a zastaví tam.
Nemluvě o praktických problémech Vašeho řešení: to jako každý bude s sebou vozit kompas nebo mapu, aby poznal, na které straně ulice může zastavit. A nedej bože, aby policejní kompas říkal, že ulice je přesně severojižní, takže mám stát na západní straně, zatímco můj kompas říkal, že ulice se o jeden stupeň odchyluje od severojižní osy, vede spíše od severoseverovýchodu k jihojihozápadu takže mám stát na straně opačné.
Nebo ve variantě s čísly bylo několik nejnižších čísel zbořeno, takže je nejnižší třeba číslo 35. A ulice má 350 čísel orientačních a je dlouhá několik kilometrů. Nedej bože, aby to nejnižší číslo orientační bylo v jednosměrce nebo pěší zóně.