Názory k článku Výchova parazitů v Čechách: Kdo je parazitem a jak se jím stane?

Nemám rád toto zevšeobecňování. Stejným způsobem bychom do jednoho pytle mohli strčit advokáty, právníky, exekutory, burzovní makléře, developery, projektanty, architekty, doktory. Ti všichni mají zančný vliv na naše budoucí štěstí. Jak v tom pozitivním směru, tak v tom negativním. A jsou mezi nimi bohové, snaživí, nevzdělaní, ale i podvodníci. Když vám doktor dobře poradí, tak někdy/většinou ani nezjistíte, co všechno mohlo nastat, kdyby se zmýlil. Za to když se ne vše vyvíjí podle ideálu, budete na doktora naštvaní. Mnohdy nemohl nic dělat, nešlo nic dělat, nedokáže věda s jistotou vše vysvětlit. A samozřejmě vždy je zde, doufám malá, skupinka podvodníků. Co prodávají léky, ne léčí. Ti se objevují nejčastěji v médiích, ti se nejčastěji přetřásají mezi lidmi. Což je logické, negativní vždy člověk déle řeší. Jak dlouho člověk řeší situaci, kdy je nemocný od doktora dostane správný lék, ten zabere a je zdravý? Je to samozřejmost? Měla by být? Nicméně pak se nedivme, že je kolem nás tolik toho negativismu, když řešíme jen negativní věci...
Ale obecně bych nezevšeobecňoval. Do pytle k parazitům jste strčila i mě, což se mě osobně dotýká.

Můžete prosím trochu rozvést výtku?

Zákony počítají s tím, že není nutné automaticky za každé porušení zákona trestat. Za méně závažné dopravní přestupky je možné i napomenutí (domluva). Jenomže na lidi jako Vy to zřejmě působí tak, že jim přestupek vlastně prošel beztrestně, a škodu působí dál.

Je mi líto, že pro vás takto přesně opačně vyzněl článek. Dovolím si odpovědět citací ze článku: „Ano, zákony nemohou vystihnout všechny možné případy, jsou výjimky, které by měly být tolerovány – např. zastavení před nemocnicí. Ale i ta, jsou jen pro krátkodobá porušení, takže nic nezpůsobí, člověk je osobně policistovi dokáže vysvětlit, takže není třeba je zmiňovat v zákoně, a tím způsobovat jeho nepřehlednost. Pokud nějaký zákon ale je hromadně porušován, měl by se zrušit, změnit, začít alespoň trestat, popř. by se měla změnit situace, aby porušování nebylo potřeba.”
Neporušuji ani nenavádím porušovat zákon. Naopak. Jak píšu jednou porušené předpisy se výrazně snadněji porušují, psychologicky. Nicméně je značně demotivující dodržovat zákon, pokud např. dopravní značení neumožňuje ani zákon dodržet. Cyklostezka vedoucí do zákazu vjezdu všech vozidel. Cyklostezka na níž je značkou zákaz odbočení zakázáno a současně přikázáno jet. (Pro jistotu: cyklista je povinen jet po cyklostezce, ale současně pro něj platí všechny značky.) Př. Telč, Brno. Všechno souvisí se vším. Jak mám vysvětlovat dětem, že takto se člověk nechová, i když se to děje hromadně? Nebo i u dospělého, už jsem se několikrát díval do zákonů, jestli se nezměnil předpis, protože jsem ho mnohkrát viděl porušen. Nemluvě o tom, že se výrazně líp dodržují zákony, které se každou chvíli připomínají tím, že je ostatní dodržují.

Opravdu si myslíte, že každé porušení zákona má být trestáno prostředky správního nebo trestního práva, a že zákon, který není těmito prostředky vymáhán, nestojí za to, aby vůbec existoval?

Stupnice jednání z pohledu zákona je totiž následující:

(1) jednání zákonem povzbuzované/pod­porované (např. dobročinnost - daňové odpočty),
(2) jednání zákonem aprobované, ať výslovně nebo mlčky (co není zákonem zakázáno, je dovoleno), a tedy požívající právní ochrany,
(3) jednání zákonem zakázané a tedy nepožívající právní ochrany (i to je svého druhu sankce),
(4) jednání zákonem zakázané a vytýkané (domluva, napomenutí),
(5) jednání zákonem zakázané a trestané prostředky správního práva (přestupky, správní delikty),
(6) jednání zákonem zakázané a trestané prostředky trestního práva.

Skutečnost, že není žádoucí nějaké jednání trestat, ať prostředky práva správního nebo trestního (třeba proto, že takové trestání je příliš nákladné, nebo proto, že je ochranu lepší ponechat na soukromé iniciativě poškozené strany, nebo proto, že postačí, když právo sankcionuje teprve určité následky zavrženíhodného jednání), přece neznamená, že takové jednání má být automaticky dovoleno. Velmi pěkný příklad je nevěra: zákon nevěru zakazuje, ale nijak ji netrestá. Pokud ale nevěra vede k rozpadu rodiny, dostaví se právní sankce při řízení o rozvodu manželství a v oblasti následné vyživovací povinnosti.

Mimochodem, pokud bych ve svém okolí potkal rozpornou kombinaci dopravních značek, tak na to samozřejmě příslušný orgán upozorním.

Od konce: Logik odpověděl za mě ;) Dodám, že asi jsou ostatní asi slepí či já příliš si všímám ;)
OK, chápu váš pohled. Nicméně lišíme se v názoru na masivnost. Trvám na tom, že zákon, který se masivně porušuje, policisté jsou vůči němu slepí – tedy chodí kolem něj v rámci běžné pochůzky a nereagují, přitom jeho dokazovatelnost je vysoká, si nezaslouží existenci. K nevěře si dovolím doplnit: zákon nevěru zakazuje v manželství. Kde tedy nevěra není na první pohled patrná, tam chápu, že i když masivně porušovaný, tento zákon má/může mít své opodstatnění. Navíc jeho absence by takové chování postavila na roveň normálu.
Tolerování porušování zákonů, především těch zjevně porušovaných a zjevně snadno dokazatelných, snižuje respekt před zákonem i jeho sankcemi. Tedy v mém případě je lepší, aby takový zákon neexistoval a nepodrýval tak autoritu zákonů, které je opravdu třeba dodržovat, nebo se důsledně sankcionoval.

Možná máte pravdu, ale efekt je to velmi malý.
Mnohem důležitější je, že u nás chybí jakákoli společenská ostrakizace lidí, kteří zákon porušují. Ve Skandinávii s Vámi spousta lidí přestane mluvit, pokud řeknete, že šidíte na daních. U nás jste málem za hrdinu.

S lecčím mohu souhlasit, s tímto: "Pokud minimální mzda a sociální dávky způsobují, že se nevyplatí většině obyvatel si najímat síly na úklid, vymalování, nebo dokonce i stavbu, ztrácí tím celá společnost:"
ale určitě nesouhlasím. Většina obyvatel si na výše zmíněné činnosti nenajímá síly proto, že to nechce (nemají na to vůbec peníze, nechce se jim platit cokoliv za něco, co si mohou udělat sami, bojí se špatně odvedené práce, krádeže, narušení soukromí apod.). S minimální mzdou to nemá v podstatě nic společného, protože úklid nebo vymalování obvykle provádí živnostníci a těch se zaprvé min. mzda netýká a za druhé většinou nevystavují doklad, takže i kdyby došlo ke zrušení min. mzdy, v tomto by se zřejmě nic nezměnilo.

Děkuji za upřesnění. Částečně máte určitě pravdu. Ale vystavení bez dokladu znamená pro živnostníka riziko, že ho někdo nabonzuje, tedy osobně bych v takovém případě nešel nízko, stejně jako když nesu jiná legální rizika. A zpětně dodaní i to, co nedostal.
Min. mzda nepřímo navyšuje i očekávání všude jinde. Já mám přece "právo" aspoň na výdělek odpovídající min. mzdě.
Ale máte samozřejmě pravdu v tom, že jsou tu i ty další důvody. Děkuji za příspěvek.

Nevystavení dokladu představuje určité riziko, to je jisté. Je otázkou, jak velké riziko je a jak toto riziko vnímají živnostníci.

Moje zkušenost je taková, že bez papíru je služba vždy levnější. Někteří přímo řeknou, že s papírem to bude o 15% nebo 21% dražší, protože budou muset účtovat DPH. Kdyby nevstupovalo do hry riziko, byla by možná "sleva" ještě větší, protože nevystavením dokladu mohou někteří ušetřit i na soc., zdrav. pojištění a dani z příjmu. I když tohle se nedá zobecnit, mnoho živnostníků se stejně dostane na nejnižší možný odvod, takže vystavením několika dokladů navíc se jim provedená práce prodražuje jen o DPH.

Také je třeba brát v úvahu to, že i když živnostníkovi na nevystavený doklad někdo přijde, neznamená to ještě, že bude muset dodaňovat. Na základě jednoho nevystaveného dokladu by to podle mě FÚ neobhájil. Dlouhodobé sledování malých živnostníků nejspíš vůbec nepobíhá, tedy nikdy jsem se s tím nesetkal.

Každopádně řemeslníci se nevyfakturované práce nebojí, taková je nejen má zkušenost. Stejně jako se nebojí lidi ani firmy spolupráce na švarc systém. Myslím, že všichni co jsme tady známe někoho, kdo pracuje na švarc systém a někoho, kdo na vykonanou práci nevystavuje účtenky.

Češi jsou mistři v obcházení zákonů a nařízení (podle mě je to díky historickému vývoji, vždy jsme museli kličkovat, abychom si zachránili krk). Vyhýbání se dani je v podstatě národní sport.

Min. mzda je podle mě u nás tak nízká, že za ní většina lidí nemůže vyžít. Podle mě většinu lidí, kteří pobírají min. mzdu někdo živí (rodiče, děti, manžel/ka, druh/družka), nebo mají nárok na nějakou sociální dávku nebo kradou a nebo dostávají část mzdy "bokem" (někteří podnikatelé to dělají tak, že dají do smlouvy trochu vyšší mzdu než je minimální a zbytek dávají bokem...tímto postupem pravděpodobně snižují riziko kontroly).
Nechtěl bych, aby se očekávání lidí snížilo pod minimální mzdu. Na druhou stranu zvyšování min. mzdy až na 10 nebo ještě víc tisíc považuji za ještě větší zlo než zrušení min. mzdy.

Dodatek. Nenamlouvejme si, že min. mzda zásadně znemožňuje začátek kariéry méně kvalifikovaným pracovníkům. Lidé, kteří jsou ochotni nastoupit za min. mzdu, se většinou na výrazně vyšší ohodnocení nikdy nedotanou. Pokud by nastoupili třeba za 4,5 tis./měs. a ne za 8,5 tis./měs., tak by se na těch 8,5 tis./měs. nedostali možná ani na vrcholu kariéry. A to nevím, jestli by byl vývoj správným směrem.

Já bych byl spíš proto, aby se očekávání lidí a jejich mzdové požadavky zvýšily. Již několik let u nás klesá reálná mzda a důsledek je ten, že lidé víc šetří, firmy mají méně zakázek, mohou a nebo musí propouštět, nezaměstnanost se zvyšuje a to vede k dalšímu poklesu poptávky.

Někteří již rezignovali na snahu o zvýšení domácí spotřeby a začali hlásat, že nás spasí export. Tak to ale podle mě nebude. Nebude totiž trvat dlouho a i další země zavedou obdobu "Buy America".