Vlákno názorů k článku "Vrať nám celý dluh zpět, a to hned". I vás to může potkat u banky od Milan Stoklasa - Jednu totalitu jsme opustili a už jsme v...

Jednu totalitu jsme opustili a už jsme v jiné.

Spousta hypotékářů se boji v práci něco říct, jen aby nevyletěli. Člověk s hypotékou je ideální zaměstnanec.

Nenechte se navézt do módní hypotéky. Jde to i bez ní.

Pravda, jsem jeden z mála lidí kolem mě, co nemá žádnou hypotéku (a to jsem přitom v nadstandardní příjmové skupině). Prostě bych za ty peníze, co dám bance na poplatcích a úrocích, do toho nešel. A je pravda, že znám už docela dost lidí, co nemůžou klidně spát, např. mladou rodinu s malým dítětem, která si vzala hypotéku na 5,5 milionu v době, kdy se dařilo, on byl manažer a měl opravdu vysoký příjem, ona při rodičovské pracovala z domova. Jenže teď jsou horší časy, jí už nikdo nechce, protože se firmy zbavovaly nejdřív podobných pracovníků, on je sice stále manažer, ovšem příjmy se mu snížily, poněvadž se firmě nedaří. Teď se klepou, aby to aspoň takhle vydrželo, protože budou splácet ještě 22 let. No a kdyby měli smůlu, mají problém, protože ten dům je za ty prachy v dané lokalitě prostě neprodejný.... Hypotéky nejsou ani pro chudé, ani pro středně příjmové bez dalšího zajištění....

Klasická demagogie anti-hypotékářů.

Kromě bydlení u rodičů nebo pod mostem se dá bydlet víceméně:

1) V nájmu
2) V družstevním
3) Ve vlastním na hypo

Když to zjednoduším tak jak v bodu 1, tak 2 tak 3 musím někomu mesíčně platit 1-nájem, 2-anuitu, 3-hypo a u všech 3 bodu poplatky (služby).

Když nebudu mít našetřeno a vyletím z práce a nebudu platit, vyhodí mě na ulici jak v bodu 1 tak 2 tak 3.

Takže proč bych se měl jako hypotékář bát víc jak nájemník? Naopak, u hypo je po letech placení aspoň šance, že po nuceném prodeji zbyde do kapsy nějaká částku z rozdílu (prodejní cena - zbývající dluh).

Tedy jestli se nějací hypotékáři bojí o práci (víc než nájemníci) tak za to můžou přesně takoví šiřitelé poplašných zpráv jako zde "Milan Stoklasa".

Mimochodem rád bych se dozvěděl ty varianty "jde to i bez ní", nemyslím ironicky ale naprosto vážně. Mě zatím napadají jen

a) rodiče/příbuzní = děs
b) most

Další mě nenapadají.

Hezky argumentujete, ovšem mé zkušenosti s "o práci a o zdraví strachujícími hypotékáři" mluví jasnou řečí. Ale proč se přít, každý to nějak řeší. Já jsem 15 let bydlel v nájmu v malém bytě a ten nájem byl relativně nízký (čistý nájem se tam nyní pohybuje kolem 8000). Za energie a další služby člověk stejně platí. Nemusel jsem vůbec starat o investice a opravy, byla to věc majitele. Mohl jsem kdykoli odejít jinam. Dvacet let jsem z měsíčních příjmů odkládal částky mezi 10000 (zpočátku) až 50000 (později) Kč a ty jsem spořil. Po dvaceti letech, když už jsem na to měl svoje peníze, jsem si koupil vlastní bydlení. Ne že bych měl nějaký problém s nájemním bydlením, naopak, dnes už je dokonce nabídka taková, že je z čeho vybírat a za dobré peníze. Mimochodem, ještě mi dobrých pár set tisíc zbylo... A budu samozřejmě spořit i nadále. Problém je, že dnes každý chce všechno hned a nemá na to. Banky nejsou charitaticní organizace a každou korunu jim draze zaplatíte. Já volil jinou cestu, nejdřív jsem žil skromně a až když jsem si ušetřil, šel jsem do investic. Je to každého věc, jak to udělá. Mně se ta má cesta jeví jako o dost bezpečnější. Já bych dnes do mnohamilionové hypotéky nešel...

Zkuste reagovat na konkrétní věc...

Když nebudu mít našetřeno a vyletím z práce a nebudu platit, vyhodí mě na ulici jak v bodu 1 tak 2 tak 3....

V případě nájmu si ale mohu (bez větších bolestí a rizik) najít bydlení, na které mám a přestěhovat se tam.
V případě hypotéky mohu skončit ještě s pěkným dluhem. A aktivní vymáhání toho dluhu ze strany banky mi zabrání si najít jiný nájem a slušnou práci.

Váš postup je asi ten nejlepší možný, ale pouze pro vysokopříjmovou skupinu. Člověk, který nebere měsíčně ani průměrnou mzdu a má děti, těžko ušetří takovou částku, aby si mohl dříve než v důchodu nebo vůbec, koupit vlastní bydlení. Obzvlášť když je neustále "vysáván" dnešními reformními kroky, zvyšováním cen počínaje a penzijním připojištěním konče. Pak každý zvažuje, jesli je lepší vzít si hypotéku, koupit byt a měsíčně platit (jako v našem případě cca 11.000 - nájem+energie+hy­potéka) nebo se nastěhovat do podnájmu a za stejně velký byt platit naprosto srovnatelnou částku. V konečném důsledku na tom bude ten, který investoval do vlastního bydlení lépe než ten, který celá léta platil za podnájem. Samozřejmě každá půjčka je riziko, ale jak už zde jeden z diskutujících trefně napsal, že pokud bude muset zakoupený byt prodat, aby mohl splatit zbytek hypotéky, nějaké peníze mu po umoření dluhu bance zbydou a neskončí na ulici. Ale ten, který je v nájmu, bude bez náhrady vystěhován a nebude mít nic. Takže co je lepší? Pro nás jednoznačně vychází líp přiměřená hypotéka (třeba na starší byt) a pokud se nám ji podaří zdárně splatit, bude mít naše dítě jednou co zdědit. Za to riziko to stojí, ne?
Vaše cesta byla tedy možná nejbezpečnější, ale co byste poradil nám, kteří nedosahujeme takovýchto příjmů a nemůžeme si je vlastním úsilím zvýšit, protože už teď dřeme do úmoru za mizerné peníze, ale jsme rádi, že při dnešní nezaměstnanosti nějakou práci vůbec máme.

dovolim si oponovat, nejsem vyhranen ani jedne variante a vzdy zalezi na individualnich podminkach a jejich objektivnim (kritickem) posouzeni. Nesouhlasim, ze ten kdo investoval do vlastniho bydleni bude v konecnem dusledku na tom lepe.. Ono se muze stat a ted i stalo, ze klesnou ceny nemovitosti o 10-30%, stoupne neprodejnost atd. Navic pujcka 2mil je po zapocteni uroceni ~3mil, takze zaplatite po x letech x100kkc a porad jste po prodeji x100kkc v minusu a na dlazbe....

Jestli ta "jiná možnost" má znamenat bydlet v nájmu a šetřit tak to je pěkná blbost. Ale pojďme na konkrétní matematiku:

Byt 2+kk, panelák, Praha. Cena 1,7M, nájem cca 12 tisíc se vším. Nejobvyklejší varianta hypo 20 let, 4,2%, měsíčně 10500 + 3000 poplatky = 13500 tedy o fous víc jak nájem.

A teď ty teorie "bydlím v nájmu a šetřím".

Varianta A (bohatá rodina):

Dejmetomu že můžu použít čistého 30 tisíc. To beru jako docela silný nadprůměr.

12 dám za nájem, 18 zbyde. Na podobný byt našetřím za 7,9 roku.

Ale nebo taky - mám 30 tisíc, koupím si ho na hypo o výši 27 (odečítám ty 3 tisíce poplatky) tisíc měsíčně - AHA! délka hypo vyjde 6 let!!

Varianta B: (chudší rodina):

Můžu použít čistého 18 tisíc.

12 dám za nájem, 6 zbyde. Na podobný byt našetřím za 23 let.

Ale nebo taky - mám 18 tisíc, koupím ho na hypo o výši 15 (odečítám ty 3 tisíce na poplatky tisíc měsíčně - AHA! délka hypo vyjde 12 let!!! A to už je sakra rozdíl proti 23 letům, víceméně POLOVINA!!

Tedy ať to beru zepředu i zezadu, možnost bydlet v nájmu a šetřit na bydlení mi přijde jako pěkná hovadina. Čím menší částka měšíčně zbývá nad zaplacený nájem tím propastněji vychází výhoda hypo. A naopak pokud někomu zbývá měsíčně desítky tisíc tak na hypo byt splatí za pár let..

Ovšem zapomínáte, že tohle platilo v okamžiku, kdy ceny nemovitostí rostly.

Teď když klesají o stovky tisíc, je varianta "šetřím a nájem" úplně racionální.

Protože ačkoliv vyhazuju peníze za nájem, cena bytu mi jde naproti.

Budu parafrázovat klasika: "Zkuste to v nájmu, pane Marconi". Samozřejmě odpovídajícím vašim novým možnostem.

Racionální příspěvek, pokusím se racionálně argumentovat, proč by se hypotékáři měli více bát, než nehypotékáři.
Podotýkám, že sám nejsem antihypotékář a hypotéku nemám jenom proto, že v mém konkrétním případě vyšel úvěr na stavebko výhodněji.

Pokud se někomu silně sníží příjem v domácnosti a on tak přestane zvládat platit bydlení, tak
- pokud je v nájmu, tak může (relativně) snadno ten nájem zrušit a přestěhovat se jinam, kde bude platit nájem menší. Třeba do menšího, dál od centra, dál od města, do domu s víc Ukrajinci (národnost s velkým U) a víc rusama (živočišný druh s malým r). V extrémním případě třeba i s rodinou do garsonky rodičů.
- pokud platí hypotéku, tak má s bytem v zásadě dvě možnosti - pronajmout ho a sám se nastěhovat jinam (viz výše), nebo ho prodat. Pronájem je dost nejistá věc a celé náklady na byt dneska zdaleka nepokryje - takže by člověk musel pořád něco doplácet. A na to možná mít bude, možná ne
A pak je tu prodej - prodej bytu s hypotékou je komplikace. Není to zásadní a neřešitelná komplikace, ale některé kupce to odradí u druhých to sníží cenu, co jsou ochotni zaplatit. A třetí budou souhlasit a od skoro podepsané smlouvy vám utečou, že jim banka hypotéku neschválila (i když se předem zdálo, že u nich nebude problém).
Prodej může dopadnout dobře - a můžete i vydělat. Anebo můžete celkově dost prodělat (pokud jste kupovali krátce před prasknutím realitní bubliny, tak proděláte tutově), ale to je pořád legrace, protože jste prodali sami, to je pořád šťastný konec.
A může se stát, že neprodáte - protože si problémy přiznáte pozdě a začnete to pozdě řešit a dlouho odmítáte uznat, že tržní cena vašeho bytu je tak nízká - a bác - případ převezme banka.
A ta dům tutově prodá hodně pod cenou. Možná jsou pravdivé urban legendy, jak si to bankéři prodávají mezi sebou, možná jsou banky jenom neschopné na realitním poli - to je úplně jedno - podstatné je, že to banka prodá levně a vám se může snadno stát, že ta cena nepokryje celý váš dluh. V tom případě jste v pytli, protože zbytek bance dlužíte a banka ho chce a nevím, jestli je reálné se domluvit na rozumných splátkách - v každém případě nemáte kde bydlet, nemáte ani korunu a máte ještě dluh. A to je situace, která v nájemním bydlení nehrozí.
Hypotéka je prostě investice, která když se povede, tak je dost výhodná - a když se nepovede, tak nese velká rizika. Možná stačilo jenom napsat, že hypotéky mají podstatně horší "nejhorších varianty". :-)

Já bych si třeba hned z fleku vzal americkou hypotéku - platím dokud mám a když nemám, tak si banka nechá dům (a to tak, že mne z něj vyhodí hodně rychle - dům je fakticky banky) a já nemám ani korunu dluhu. A je problém banky, jestli ten dům má, nebo nemá dostatečnou hodnotu na pokrytí mého dluhu. Ale to tady snad ani legislativně nejde. Ale rád se nechám poučit.

Vy popisujete možné následky. Problém ale tví v příčinách, které k těmto následkům vedou.

Podobně jako si spousta lidí nechá vnutit bankovní a pojišťovací služby, které z velké části nepotřebují, protože dané problematice nerozumí, tak podobně nerozvážně se často vrhnou do hypotéky, kde jsou možné následky nesrovnatelně větší.

Jde o to, že i hypotéka může být pro toho, kdo zná její výhody i rizika vcelku bezproblémový produkt. Jde především o to si na jejím začátku realisticky dát dohromady dlouhodobé možnosti splácení a vytvoření si rezervy pro případ , že se něco stane. Kolik lidí už v tomto prvním kroku udělá tu chybu, že si to spočítají na doraz dle aktuální situace, bez rezerv, bez pomyšlení na to, že se může cokoliv stát?

A když se pak skutečně objeví v životě takové naprosto výjimečné a neočekávané situace, jako je nezaměstnanost, hůře placená práce, delší nemoc, nebo dokonce taková úplná rarita a extrém, jako je těhotenství,tak pak logicky vyvstávají problémy, prootže tam, kde se jelo na nebo skoro na krev, prostě není z čeho brát. Ano, takoví lidé jsou pak ti ideální, vyklepaní zaměstnanci.

Když ale naopak už na začátku své možnosti vyhodnotím realisticky, nezapočítám mimořádné a nepravidelné příjmy, zakalkuluji potřebné rezervy, tak můžu spát naprosto v klidu. Pokud mám rezervy na x let (osobně považuji 2 roky jako minimum), tak v případě výpadku příjmů (určitě nikdy nevypadnou všechny rodinné příjmy najednou) mám možnost toto období z těchto rezerv překlenout, resp. pokud není šance na zlepšení situace (např. úmrtí v rodině, zdravotní stav apod.), tak mám dostattek času tuto situaci co nejlépe a bez časového tlaku vyřešit.

No, teorie to je hezká, ale rezerva na dva roky, to je polovina ceny bytu. Banka dá hypotéku tak na 70% hodnoty, to znamená že 80% hodnoty bytu musíte mít našetřeno, abyste šel do hypotéky. Proč si radši ještě chvíli nespořit a koupit to za hotové?

Americká hypotéka znamená peníze na cokoliv. Ale systém, který popisujete existuje v jen některých státech USA, kdy za určitých podmínek bance můžete vrátit spolu s klíči i dluh. U nás tohle, ale neexistuje.

Americká hypotéka je opravdu v Česku používaný termín, kdy dám do zástavy nemovitost a půjčené peníze si utratím, jak chci. To jsem nemyslel.
Měl jsem na mysli "takovou hypotéku, jako jsou v Americe".

Lhal bych, kdybych tvrdil, že znám hypoteční systém v USA dokonale. Opravdu nevím, jestli "walk away" je federální, nebo státní věc. Pokud je státní, tak rozhodně platí ve většině států. Podmínky, které musíte splnit se určitě na státní úrovni liší, ale obecně jsou ty podmínky dosažitelné.
A dokonce to ani neznamená až tak kritický zásek do úvěrové historie toho člověka (záleží pochopitelně na mnoha okolnostech).

Že to tady nikdo nenabízí, to dobře vím :-) Spíše by mne zajímalo, jestli to naše legislativa v principu vylučuje, nebo jaký je důvod, že to tu neexistuje.

„hypotéku nemám jenom proto, že v mém konkrétním případě vyšel úvěr na stavebko výhodněji“…pokud platí, že hypotéka je zástavní právo k nemovitosti, tak může být i u stavebka, nebo můj slovník je zastaralý a význam slova hypotéka se někam posunul?

V tomhle případku je slovem hypotéka myšlen úvěr... Jinak hypotéka = zástavní právo k nemovitosti, úvěr ze stavebního spoření - zástavní právo může být a nemusí, záleží na výši úvěru a na stavební spořitelně.

jsi gay:)