Pravda, jsem jeden z mála lidí kolem mě, co nemá žádnou hypotéku (a to jsem přitom v nadstandardní příjmové skupině). Prostě bych za ty peníze, co dám bance na poplatcích a úrocích, do toho nešel. A je pravda, že znám už docela dost lidí, co nemůžou klidně spát, např. mladou rodinu s malým dítětem, která si vzala hypotéku na 5,5 milionu v době, kdy se dařilo, on byl manažer a měl opravdu vysoký příjem, ona při rodičovské pracovala z domova. Jenže teď jsou horší časy, jí už nikdo nechce, protože se firmy zbavovaly nejdřív podobných pracovníků, on je sice stále manažer, ovšem příjmy se mu snížily, poněvadž se firmě nedaří. Teď se klepou, aby to aspoň takhle vydrželo, protože budou splácet ještě 22 let. No a kdyby měli smůlu, mají problém, protože ten dům je za ty prachy v dané lokalitě prostě neprodejný.... Hypotéky nejsou ani pro chudé, ani pro středně příjmové bez dalšího zajištění....
Klasická demagogie anti-hypotékářů.
Kromě bydlení u rodičů nebo pod mostem se dá bydlet víceméně:
1) V nájmu
2) V družstevním
3) Ve vlastním na hypo
Když to zjednoduším tak jak v bodu 1, tak 2 tak 3 musím někomu mesíčně platit 1-nájem, 2-anuitu, 3-hypo a u všech 3 bodu poplatky (služby).
Když nebudu mít našetřeno a vyletím z práce a nebudu platit, vyhodí mě na ulici jak v bodu 1 tak 2 tak 3.
Takže proč bych se měl jako hypotékář bát víc jak nájemník? Naopak, u hypo je po letech placení aspoň šance, že po nuceném prodeji zbyde do kapsy nějaká částku z rozdílu (prodejní cena - zbývající dluh).
Tedy jestli se nějací hypotékáři bojí o práci (víc než nájemníci) tak za to můžou přesně takoví šiřitelé poplašných zpráv jako zde "Milan Stoklasa".
Mimochodem rád bych se dozvěděl ty varianty "jde to i bez ní", nemyslím ironicky ale naprosto vážně. Mě zatím napadají jen
a) rodiče/příbuzní = děs
b) most
Další mě nenapadají.
Hezky argumentujete, ovšem mé zkušenosti s "o práci a o zdraví strachujícími hypotékáři" mluví jasnou řečí. Ale proč se přít, každý to nějak řeší. Já jsem 15 let bydlel v nájmu v malém bytě a ten nájem byl relativně nízký (čistý nájem se tam nyní pohybuje kolem 8000). Za energie a další služby člověk stejně platí. Nemusel jsem vůbec starat o investice a opravy, byla to věc majitele. Mohl jsem kdykoli odejít jinam. Dvacet let jsem z měsíčních příjmů odkládal částky mezi 10000 (zpočátku) až 50000 (později) Kč a ty jsem spořil. Po dvaceti letech, když už jsem na to měl svoje peníze, jsem si koupil vlastní bydlení. Ne že bych měl nějaký problém s nájemním bydlením, naopak, dnes už je dokonce nabídka taková, že je z čeho vybírat a za dobré peníze. Mimochodem, ještě mi dobrých pár set tisíc zbylo... A budu samozřejmě spořit i nadále. Problém je, že dnes každý chce všechno hned a nemá na to. Banky nejsou charitaticní organizace a každou korunu jim draze zaplatíte. Já volil jinou cestu, nejdřív jsem žil skromně a až když jsem si ušetřil, šel jsem do investic. Je to každého věc, jak to udělá. Mně se ta má cesta jeví jako o dost bezpečnější. Já bych dnes do mnohamilionové hypotéky nešel...
Váš postup je asi ten nejlepší možný, ale pouze pro vysokopříjmovou skupinu. Člověk, který nebere měsíčně ani průměrnou mzdu a má děti, těžko ušetří takovou částku, aby si mohl dříve než v důchodu nebo vůbec, koupit vlastní bydlení. Obzvlášť když je neustále "vysáván" dnešními reformními kroky, zvyšováním cen počínaje a penzijním připojištěním konče. Pak každý zvažuje, jesli je lepší vzít si hypotéku, koupit byt a měsíčně platit (jako v našem případě cca 11.000 - nájem+energie+hypotéka) nebo se nastěhovat do podnájmu a za stejně velký byt platit naprosto srovnatelnou částku. V konečném důsledku na tom bude ten, který investoval do vlastního bydlení lépe než ten, který celá léta platil za podnájem. Samozřejmě každá půjčka je riziko, ale jak už zde jeden z diskutujících trefně napsal, že pokud bude muset zakoupený byt prodat, aby mohl splatit zbytek hypotéky, nějaké peníze mu po umoření dluhu bance zbydou a neskončí na ulici. Ale ten, který je v nájmu, bude bez náhrady vystěhován a nebude mít nic. Takže co je lepší? Pro nás jednoznačně vychází líp přiměřená hypotéka (třeba na starší byt) a pokud se nám ji podaří zdárně splatit, bude mít naše dítě jednou co zdědit. Za to riziko to stojí, ne?
Vaše cesta byla tedy možná nejbezpečnější, ale co byste poradil nám, kteří nedosahujeme takovýchto příjmů a nemůžeme si je vlastním úsilím zvýšit, protože už teď dřeme do úmoru za mizerné peníze, ale jsme rádi, že při dnešní nezaměstnanosti nějakou práci vůbec máme.
dovolim si oponovat, nejsem vyhranen ani jedne variante a vzdy zalezi na individualnich podminkach a jejich objektivnim (kritickem) posouzeni. Nesouhlasim, ze ten kdo investoval do vlastniho bydleni bude v konecnem dusledku na tom lepe.. Ono se muze stat a ted i stalo, ze klesnou ceny nemovitosti o 10-30%, stoupne neprodejnost atd. Navic pujcka 2mil je po zapocteni uroceni ~3mil, takze zaplatite po x letech x100kkc a porad jste po prodeji x100kkc v minusu a na dlazbe....
Jestli ta "jiná možnost" má znamenat bydlet v nájmu a šetřit tak to je pěkná blbost. Ale pojďme na konkrétní matematiku:
Byt 2+kk, panelák, Praha. Cena 1,7M, nájem cca 12 tisíc se vším. Nejobvyklejší varianta hypo 20 let, 4,2%, měsíčně 10500 + 3000 poplatky = 13500 tedy o fous víc jak nájem.
A teď ty teorie "bydlím v nájmu a šetřím".
Varianta A (bohatá rodina):
Dejmetomu že můžu použít čistého 30 tisíc. To beru jako docela silný nadprůměr.
12 dám za nájem, 18 zbyde. Na podobný byt našetřím za 7,9 roku.
Ale nebo taky - mám 30 tisíc, koupím si ho na hypo o výši 27 (odečítám ty 3 tisíce poplatky) tisíc měsíčně - AHA! délka hypo vyjde 6 let!!
Varianta B: (chudší rodina):
Můžu použít čistého 18 tisíc.
12 dám za nájem, 6 zbyde. Na podobný byt našetřím za 23 let.
Ale nebo taky - mám 18 tisíc, koupím ho na hypo o výši 15 (odečítám ty 3 tisíce na poplatky tisíc měsíčně - AHA! délka hypo vyjde 12 let!!! A to už je sakra rozdíl proti 23 letům, víceméně POLOVINA!!
Tedy ať to beru zepředu i zezadu, možnost bydlet v nájmu a šetřit na bydlení mi přijde jako pěkná hovadina. Čím menší částka měšíčně zbývá nad zaplacený nájem tím propastněji vychází výhoda hypo. A naopak pokud někomu zbývá měsíčně desítky tisíc tak na hypo byt splatí za pár let..
To je samozřejmě čistá spekulace s minimální pravděpodobností úspěchu. Jak jsem spočítal (zdůrazňuji v DNEŠNÍCH cenách!!) tak hypoška může byt zaplatit i za polovinu času. Chcete tvrdit, že třeba za 10 let budou byty stát v absolutních číslech POLOVINU co dneska?? NESMYSL! Ceny půjdou dolů jen mírně a inflace zase nahoru, takže hodně hrubým odhadem mohou ceny za 10 let být v absolutních číslech obdobné jako dneska. Tedy můj výpočet by tedy platil přesně, protože počítal v dnešních cenách.
Tedy ono to šetření při nájmu by se mohlo vyplatit možná kdyby za 10 let byly platy dvojnásobné a ceny nemovitostí absolutně poloviční. A takový blázen kdo by toto tvrdil snad neexistuje..
Racionální příspěvek, pokusím se racionálně argumentovat, proč by se hypotékáři měli více bát, než nehypotékáři.
Podotýkám, že sám nejsem antihypotékář a hypotéku nemám jenom proto, že v mém konkrétním případě vyšel úvěr na stavebko výhodněji.
Pokud se někomu silně sníží příjem v domácnosti a on tak přestane zvládat platit bydlení, tak
- pokud je v nájmu, tak může (relativně) snadno ten nájem zrušit a přestěhovat se jinam, kde bude platit nájem menší. Třeba do menšího, dál od centra, dál od města, do domu s víc Ukrajinci (národnost s velkým U) a víc rusama (živočišný druh s malým r). V extrémním případě třeba i s rodinou do garsonky rodičů.
- pokud platí hypotéku, tak má s bytem v zásadě dvě možnosti - pronajmout ho a sám se nastěhovat jinam (viz výše), nebo ho prodat. Pronájem je dost nejistá věc a celé náklady na byt dneska zdaleka nepokryje - takže by člověk musel pořád něco doplácet. A na to možná mít bude, možná ne
A pak je tu prodej - prodej bytu s hypotékou je komplikace. Není to zásadní a neřešitelná komplikace, ale některé kupce to odradí u druhých to sníží cenu, co jsou ochotni zaplatit. A třetí budou souhlasit a od skoro podepsané smlouvy vám utečou, že jim banka hypotéku neschválila (i když se předem zdálo, že u nich nebude problém).
Prodej může dopadnout dobře - a můžete i vydělat. Anebo můžete celkově dost prodělat (pokud jste kupovali krátce před prasknutím realitní bubliny, tak proděláte tutově), ale to je pořád legrace, protože jste prodali sami, to je pořád šťastný konec.
A může se stát, že neprodáte - protože si problémy přiznáte pozdě a začnete to pozdě řešit a dlouho odmítáte uznat, že tržní cena vašeho bytu je tak nízká - a bác - případ převezme banka.
A ta dům tutově prodá hodně pod cenou. Možná jsou pravdivé urban legendy, jak si to bankéři prodávají mezi sebou, možná jsou banky jenom neschopné na realitním poli - to je úplně jedno - podstatné je, že to banka prodá levně a vám se může snadno stát, že ta cena nepokryje celý váš dluh. V tom případě jste v pytli, protože zbytek bance dlužíte a banka ho chce a nevím, jestli je reálné se domluvit na rozumných splátkách - v každém případě nemáte kde bydlet, nemáte ani korunu a máte ještě dluh. A to je situace, která v nájemním bydlení nehrozí.
Hypotéka je prostě investice, která když se povede, tak je dost výhodná - a když se nepovede, tak nese velká rizika. Možná stačilo jenom napsat, že hypotéky mají podstatně horší "nejhorších varianty". :-)
Já bych si třeba hned z fleku vzal americkou hypotéku - platím dokud mám a když nemám, tak si banka nechá dům (a to tak, že mne z něj vyhodí hodně rychle - dům je fakticky banky) a já nemám ani korunu dluhu. A je problém banky, jestli ten dům má, nebo nemá dostatečnou hodnotu na pokrytí mého dluhu. Ale to tady snad ani legislativně nejde. Ale rád se nechám poučit.
Vy popisujete možné následky. Problém ale tví v příčinách, které k těmto následkům vedou.
Podobně jako si spousta lidí nechá vnutit bankovní a pojišťovací služby, které z velké části nepotřebují, protože dané problematice nerozumí, tak podobně nerozvážně se často vrhnou do hypotéky, kde jsou možné následky nesrovnatelně větší.
Jde o to, že i hypotéka může být pro toho, kdo zná její výhody i rizika vcelku bezproblémový produkt. Jde především o to si na jejím začátku realisticky dát dohromady dlouhodobé možnosti splácení a vytvoření si rezervy pro případ , že se něco stane. Kolik lidí už v tomto prvním kroku udělá tu chybu, že si to spočítají na doraz dle aktuální situace, bez rezerv, bez pomyšlení na to, že se může cokoliv stát?
A když se pak skutečně objeví v životě takové naprosto výjimečné a neočekávané situace, jako je nezaměstnanost, hůře placená práce, delší nemoc, nebo dokonce taková úplná rarita a extrém, jako je těhotenství,tak pak logicky vyvstávají problémy, prootže tam, kde se jelo na nebo skoro na krev, prostě není z čeho brát. Ano, takoví lidé jsou pak ti ideální, vyklepaní zaměstnanci.
Když ale naopak už na začátku své možnosti vyhodnotím realisticky, nezapočítám mimořádné a nepravidelné příjmy, zakalkuluji potřebné rezervy, tak můžu spát naprosto v klidu. Pokud mám rezervy na x let (osobně považuji 2 roky jako minimum), tak v případě výpadku příjmů (určitě nikdy nevypadnou všechny rodinné příjmy najednou) mám možnost toto období z těchto rezerv překlenout, resp. pokud není šance na zlepšení situace (např. úmrtí v rodině, zdravotní stav apod.), tak mám dostattek času tuto situaci co nejlépe a bez časového tlaku vyřešit.
Rezervy mam na mysli finance nutne na pokryti nezbytne nutnych plateb, ne na veskere vydaje, z nichz spoustu jsem v pripade nouzeschopen vyrazne snizit, casto i na nulu.
Setrit a koupit za hotove? Kdysi jsem mel podobne nutkani a dodnes jsem rad, ze jsem tak (ke dnesku uz v pripade nemovitosti 2x) neudelal. A to z jednoho prosteho duvodu. Misto toho, abych velkou cast penez vrazil do bydleni, tak jsem si na to proste levne pujcil a svoje usetrene penize si tocim a prubezne zhodnocuji nasobne vice a mam je kdykoliv k dispozici.
Mluví se o rezervě, ale ty rezervy by měly být dvě:
1) peníze na spořicím účtě, které mi vystačí na několik měsíců výdajů, pokud o své příjmy přijdu úplně, ale také
2) část prostředků, které i při splácení hypotéky budu schopen odložit stranou, abych, pokud přijdu o práci, mohl přijmout jinou, hůře placenou.
Čím menší je druhá rezerva, tím větší musí být první.
Problém je, pokud má hypotekář první rezervu malou a druhou nemají vůbec, takže v případě ztráty zaměstnání jsou v neřešitelné situaci: nemůže čekat, než najde stejně dobrou práci, ale horší práce, kterou by našel rychleji, jeho situaci nevyřeší.
Hypotéka ale zase znamená přirozený hedging proti inflaci, protože nemovitosti se inflace nedotkne, ale dluh se sníží.
Problém je, že každá taková rezerva je drahá - prostředky, které mám jako rezervu, nemůžu použít na umoření dluhu, o to je ten dluh vyšší a o to víc platím na úrocích. Vzhledem k tomu, že na úrocích se podle délky hypotéky celkové zaplatí přes 50% a někdy i přes 100% jistiny, je volba správné rezervy dost kritická.
A není pravda, že ty peníze lze točit výhodně jinde - výhodně lze točit jen prostředky nelikvidní, ale rezerva musí být likvidní, tedy nanejvýš na spořícím účtu.
Podle mne to vidíte zbytečně černě.
Pokud máte rizikové povolání a budete mít velkou likvidní rezervu (třeba roční výdaje), tak je na zvážení offsetová hypotéka, kde se to vše vynettuje.
A rozdíl mezi sazbami běžných hypoték a spořicích účtů už není velký. Uznávám, že mám asi lepší kontakty, než běžný klient, takže to je asi extrém, ale mně se dokonce před nedávnem podařilo srazit nabídku hypotéky od dvou bank pod 3%, zatímco na Wüstenrot spořicím účtu A získám 3% (sice s roční fixací, ale ta fixace mne k ničemu nezavazuje, pouze při výběru ztratím 0,4% z úroku - a nemělo by docházet k tomu, že to budu vybírat každý rok). Pokud úroky z hypotéky odečtu z daní, tak jsem dokonce nepatrně v plusu ("černá nula").
Samozřejmě, kalkuly o tom, že sám dokážu zhodnotit peníze líp, než kolik platím na hypotéce, jsou nanejvýš hazardní.
Je tam ale jedna výjimka: pokud mám firmu, která by se financovala výrazně dráž, než je sazba mojí hypotéky, tak je samozřejmě výhodnější dlužit na hypotéce a vrážet peníze do firmy. Ovšem financování OSVČ a SOHO je úplně jiná kapitola.
Americká hypotéka je opravdu v Česku používaný termín, kdy dám do zástavy nemovitost a půjčené peníze si utratím, jak chci. To jsem nemyslel.
Měl jsem na mysli "takovou hypotéku, jako jsou v Americe".
Lhal bych, kdybych tvrdil, že znám hypoteční systém v USA dokonale. Opravdu nevím, jestli "walk away" je federální, nebo státní věc. Pokud je státní, tak rozhodně platí ve většině států. Podmínky, které musíte splnit se určitě na státní úrovni liší, ale obecně jsou ty podmínky dosažitelné.
A dokonce to ani neznamená až tak kritický zásek do úvěrové historie toho člověka (záleží pochopitelně na mnoha okolnostech).
Že to tady nikdo nenabízí, to dobře vím :-) Spíše by mne zajímalo, jestli to naše legislativa v principu vylučuje, nebo jaký je důvod, že to tu neexistuje.
Non-recourse mortgage (s možností "walk away") vystavuje věřitele většímu riziku. Dlouhodobá zkušenost je, že zastavená nemovitost v ČR se i v době relativní konjunktury v letech 2000-2005 zastavená nemovitost nuceně prodávala tak za 60-65% původní odhadní ceny (je tam spousta faktorů, které to ovlivňují). Pokud nemá věřitel možnost vymáhat i přímo po dlužníkovi, tak by měl problém poskytovat hypotéky na větší LTV.
Navíc tato nutnost doplácer zodíl působí motivačně i na dlužníka. V USA lze v režimu non-recourse mortgage nemovitost, která je "underwater", bez další ztráty opustit, takže dlužník není v takové situaci motivovaný dál platit.
V ČR ale vždycky byl konkurenční boj mimo jiné ve vyšším LTV - standardní hypotéky se postupně posouvaly na 80, 85 či 90% a "stovkové" se v extrémních případech dostaly až na 120%.
Poskytovat takové produkty v režimu non-recourse mortgage je ale šílené - hypotéka na 120% by fakticky byla zajištěná jen cca z poloviny.
Pokud se do toho nikdo nepustil v roce 2008, tak teď už se do toho nepustí určitě.
Ano - banky se při prodeji nemovitosti nedovedou ani přiblížit tržní ceně nemovitosti. To je problém sám o sobě a asi by to stálo za analýzu, proč to tak je a dojít k nějaké nápravě, protože tohle je pro dlužníka velká past.
V ČR se banky opravdu předháněly v LTV. Ale nikdo neříká, že by hypotéka s walk-away doložkou měla být nad 100%.
Podle mne je to v podmínkách ČR životaschopné do 60%. A vytvářet takový produkt se podle mne žádné bance nevyplatí.
Důvody, proč se bankám nedaří ani přiblížit tržní ceně podle původního odhadu (pozor, tržní cena podle původního odhadu není totéž jako aktuální tržní cena):
1) prodej ve veřejné dražbě omezuje počet kupujících, a to zejména
1.1) je to časově omezené, takže se méně kupujících vůbec dozví
1.2) nakupovat mohou v podstatě jen lidé s hotovostí, případně s jinou nemovitostí vhodnou k zástavě
1.3) specifický problém jsou různé obstrukce na straně dražebníků/exekutorů (dražba nemovitosti v Praze probíhá od 8:00 ve Vimperku, dražební jistota ve výši 90% vyvolávací ceny a podobně)
2) nemovitosti prodávané nuceně mají zpravidla objektivně nižší hodnotu
2.1) protože dlužník, který nemá na splátky, zpravidla také zanedbá údržbu
2.2) protože cena nemovitosti se vyvíjela špatně - kdyby se vyvíjela dobře, mohl ji dlužník se ziskem prodat, takže by k nucenému prodeji vůbec nedošlo, případně by byl více motivován si ji udržet
2.4) pak je spousta speciálních případů typu hypotéka na koupi a pak rekonstrukce z vlastních zdrojů, která se nedodělala, protože došly peníze - a dlužník teď má rozhrabanou nemovitost, která nemá ani hodnotu, kterou měla před začátkem rekonstrukce.
Prostě v dražbě se neprodávají perfektní nemovitosti, ale spíš ty problematické.
3) pokud dlužník nemovitost nezpřístupní pro prohlídku zájemci, tak tito kupují do jisté míry zajíce v pytli, a to samozřejmě zase cenu sráží. Všimněte si, jak často ve veřejných dražbách zjistíte hlášky typu "nemovitost nebyla odhadci zpřístupněna".
Takže určitě prostor pro zlepšení je v oblasti bodu 1, kde by mohlo dojít k elektronizaci a ztransparentnění dražeb a vyřešení postupu, jak financovat koupi v dražbě tím, že zastavím kupovanou nemovitost.
Problémy z bodu 2 ale stále zůstanou.
Problém z bodu 3 je dost komplikovaný, protože se tam střetává otázka výnosu s otázkou ochrany soukromí a bydlení.
Slovo hypotéka má dva významy.
1. obecný (v tomto významu nelze většinu úvěrů na ss stavět do protikladu)
2. označení konkrétního produktu, které banky nabízejí (v tomto významu lze úvěry na ss stavět do protikladu)
Já to použil v tom druhém významu - kdy má smysl rozlišovat hypotéku a úvěr na ss.
Nepsal jsem, že by lidé s úvěrem na ss měli mít nějaké lepší spaní, než lidé s hypotékou (produktem označovaným jako hypotéka). To jste si odvodil mylně.
Pointou té věty bylo, že
- nejsem antihypotékář
- mám produkt takového typu
Navíc tam byla informace, že v mém konkrétním případě to není hypotéka, ale úvěr na ss.Ta informace, který z těch dvou typů produktů mám je pochopitelně irelevantní a psát jsem si tam nemusel. Psal jsem to tam proto, aby mne někdo třeba nechytal za slovíčko, že vlastně hypotéku ve významu 2 nemám. Nečekal jsem, že mne někdo bude chytat za slovíčko, že hypotéku ve významu 1 mám :-D
Takže citát:“ pokusím se racionálně argumentovat, proč by se hypotékáři měli více bát, než nehypotékáři.“. Jak se podle vás odlišují hypotéky od nehypoték? Z toho co jste napsal, je rozdíl v poskytovateli úvěru (tedy věřiteli), hypotéky poskytují banky, nehypotéky stavební spořitelny. Proč by se tedy dlužníci bank měli více bát než dlužníci SS?
Tak to sice rozdíl je, ale ne až tak zásadní. V obou případech máte dluh, za který ručíte celým svým majetkem.
A v praxi v obou případech o tu nemovitost přijdete, pokud nebudete schopen ten dluh splácet.
Když není ten úvěr zajištěn nemovitostí, tak ve většině případů ten dlužník stejně nemá jiný (dost velký) majetek - mimo té nemovitosti, který by mu v exekuci sebrali, aby věřitel uspokojil svou pohledávku. Takže to bude ta nemovitost.
Pochopitelně jsou tam nějaké legislativní rozdíly, jinak dlouho to potrvá, jinak se proti tomu bránit a pochopitelně to tak nemusí být vždy. Tohle měl být obraz typické situace. To jenom pro případ, že by chtěl zase někdo trollovat.
Nehypotékáři v tomto smyslu byli lidé, kteří nemají žádný takový typ produktu.
V minulém příspěvku jsem vše vysvětlil a napsal, jsem že jsem nepsal, že by se lidé se stavebkem měli bát méně, než lidé s hypotékou (definice 2). A vysvětlil jsem, že jsem své stavebko zmínil ne jako něco odlišného od hypotéky (definice 2), ale jako něco v principu stejného.
A vy přesto pokládáte otázku, proč by se lidé s hypotékou (definice 2) měli bát více, než lidé s úvěrem na ss.
Takže musíte být troll.
Flasi, takže znovu, moje definice hypotéky (přesněji hypotéčního úvěru) – úvěr zajištěný nemovitostí. Podle vás (druhá definice) – „označení konkrétního produktu, které banky nabízejí“ já to chápu tak, že je-li ten produkt úvěr zajištěný nemovitostí, tak souhlasím, je to hypotéka, je-li to něco jiného, tak to není hypotéka. Chápu to dobře, nebo jste to myslel jinak? Napište jak? Shodneme-li se, tak váš výrok:“ hypotéku nemám jenom proto, že v mém konkrétním případě vyšel úvěr na stavebko výhodněji“ nechápu. Podle by mělo být:“ hypotéku nemám jenom proto, že v mém konkrétním případě úvěr není zajištěn nemovitostí“.
Pardon, že šlapu do diskuse, ale Lubiku, vy zapomínáte, že jazyk je věc živá a že víceznačné termíny jsou věc běžná, nikoliv výjimečná. Kolik asi významů má věta "Jedli nahoře bez holí."
K tématu - hypotéka jako obecný pojem znamená zástavu nemovitosti (a je jedno k jakému účelu). Ovšem hypotéka se také používá jako zjednodušený název pro hypotéční úvěr, což je konkrétní produkt banky a jeho obsah si definuje ta která banka jak chce, zástava nemovitosti je pouze jednou z jeho vlastností. A také existují jiné produkty, které se jmenují jinak, a které také vyžadují ručení nějakou zástavou, jako je třeba úvěr ze SS. Takže v jednom významu tohoto slova je úvěr ze SS hypotékou, a v druhém významu tohoto slova hypotékou není.
Musíte se prostě smířit s tím, že svět je pestrý, je množství existujících věcí a jevů mnohonásobně překračuje počet slov i toho nejbohatšího jazyka a že nejednoznačným výrazům se vyhnout nelze.
Ale s tím já souhlasím, nedávno jsem slyšel dívku s fotoaparátem v ruce, jak říká kamarádce:“večer ho budu muset promazat“. Moje babička by si ji představila s olejničkou v ruce. Ovšem nepochopil jsem pro co Flasi používá termín hypotéka. Z něčeho podle mne vyplývá, že se jedná o úvěr na byt (bez ohledu zda je zajištěn nemovitostí, nebo není), ale sám hypotéku nemá, protože má úvěr ze stavebního spoření a to vše v kontextu, že by se hypotékaři měli více bát než nehypotékaři. Prostě, kdyby nenapsal, že hypotéku nemá, tak bych to přešel.