Za ta léta po která sleduji dění na naši politické scéně a nechuti u koaličních politiků (a určitě nejméně i části politiků opozičních) přijímat skutečná protikorupční opatření (zrušení náhubkového zákona, umožnění odposlechů (trestný čin uplácení nepatří dnes mezi krajně nebezpečné a tudíž není možné při jejich šetření nasadit odposlech), absence majetkových přiznání běžných například v Rakousku či Německu umožňující zásadně danit majetek získaný z příjmů mimo daňové přiznání, vyloučení akciových společností s akciemi na jméno z veřejných soutěží atd. jsem už dávno došel k názoru že nejde o náhodu ale o pečlivě naplánovaný a dlouhodobě budovaný systém jak bez rizika postihu privatizovat nejen veřejný majetek ale i příjmy veřejných institucí. Tento vývoj nejde zastavit v rámci soutěže politických stran ve volbách, ti které neplánují se hojit z veřejných zdrojů (viz dluhy ODS či ČSSD) nemohou investovat do volební kampaně prostředky potřebné k oslovení typického českého voliče. Násilný převrat či fyzická likvidace špiček oligarchie se pravděpodobně nesetká s pochopením ani EU ani zahraničních investorů sdružených v NATO. Vidím jedině cestu působení EU včetně těch krajních, případně zánik ČR a připojení území k Rakousku.
Dovolím si Vám oponovat. Ono prohlášení se spíše týče snahy udržet Rakousko pohromadě jako garanta svobod vývoje a malých národů. Na rozdíl od Mladočechů, kteří byli zastánci revolučního řešení, zastávali Staročeši umírněnější postoje, především z obavy, že jednotlivé malé státy by se staly snadnou kořistí některého z velkých sousedů.