Hlavní navigace

Vkladním knížkám odzvonilo. A tak přišel mimoburzovní akciový tunel 90. let

20. 4. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: pixabay.com
Vkladním knížkám odzvonilo, chtějte akcie, zaznělo v 90. letech. Po čtyřicet let se ukládalo jen na vkladní knížky, investovat bylo stěží možné. A s investicemi přišly příležitosti k podvodům.

Burza, akcie, dluhopisy, portfolio, investovaný kapitál, spekulace na vzestup nebo pokles, cosi takového nebylo v komunistickém Československu možné.

Dobu převratných 90. let připomíná část knihy „Hlási sa burza“ z pera Petera Rivala. Jde o knihu slovenského autora, který v dobách komunismu emigroval do západního Německa. Vyšla v Bratislavě v roce 1991 v nakladatelství Nezávislosť. Poselství bylo jasné, budoucnost bude patřit burzovním investicím. Rival na základě svých zkušeností z kapitalistické ciziny zvěstoval, že už nebude efektivní spořit odkládáním na vkladní knížky. Bude to chtít investovat.

Burza, cenné papíry a inflace

Jako novinář si už kdysi Rival uvědomil význam cenných papírů. Mělo to být na základě tříhodinového rozhovoru s burzovním guru: André Kostolany (1906–1999), spekulant, který své živobytí našel na burze. Původem maďarské národnosti, ochomýtl se okolo parketů burz ve více západoevropských městech. Zakotvil v USA, na Wall Street, tedy na ulici v New Yorku, kde sídlí burza cenných papírů a důležité banky.

Zapnutý mikrofon, slova moudrého člověka, popisuje setkání s Kostolanym Rival. Hovořil bez emocí, rozvážně. O svém životě, burze, obchodech, státnících i drobných lidech. A také o tom, jak lze na burze vydělávat. Právě zde si měl v 80. letech Rival uvědomit, že by měl více psát o burze a cenných papírech.

Jedni cenné papíry nabízejí a prodávají, další je hledají a poptávají. Nakupující jsou „honosně“ označováni jako investoři. Jsou to zájemci, kteří „míní své peníze uložit třebas do hodnotných akcií přetrvávajících zlé časy a inflaci“. V citované knize je inflace zmiňována opakovaně. Kupříkladu je zmíněno, že brzy dosáhne 20 procent a není záruky, že se zastaví při této číslici.

Inflace je „strašidlo s těžce vypočitatelnými důsledky“, vznáší se nad všemi zeměmi bývalého reálného socialismu, psal Rival. O tom, že transformující se ekonomika, změna odbytišť a poměrů na trzích je nutně doprovázena inflací, se ale více nerozepisoval. Pohledem Rivala měla inflace lidem v 90. letech, v důsledku nedostatečných úrokových sazeb bank, znepříjemňovat život. A právě v tomto měla pomoci osvěta o kapitálových trzích a jejich roli na poli investování a poskytování financování.

Čo sú akcie obligácie?

Na 21. straně knihy „Hlási sa burza“ Peter Rival vysvětluje, že cennými papíry rozumí akcie a obligace. Obligace jsou dlužními úpisy státu, podniku nebo banky. Jsou určeny konzervativním investorům, které v ten nebo jiný den počítají s pevnými úroky a poslední den s vyplacením nasazeného kapitálu. Mluvíme o obligacích, dluhopisech, tedy cenných papírech, na které se půjčka dlužníkovi rozkládá a které jsou nositelem vzniklých závazků.

Splatnost obligací je třebas tři, pět, nebo deset let. Ti, kdo dluhopisy vydávají, jejich prodejem získávají cizí kapitál a zdroj financování. Co se týká rizik týkajících se investic do dluhopisů, zmínil Rival bonitu dlužníků.

Kreditní riziko emitenta vystihuje rating – Čím více písmen A, tím lépe. AAA, „triple A“, odráží nejvyšší bonitu. Dlužník nižší bonity je rizikovější a bude nucen platit vyšší úroky: „Čím menej spoľahlivá je obligácia, tým vyššie sú ponúkané úroky i riziko,“ představil autor citované knihy druh rizika, kdy dlužník nedostojí svým závazkům. Na inflační riziko a znehodnocování půjčené sumy inflací už v knize nezůstalo místo. Zaznívá ale, že s dluhopisy se obchoduje a jejich cena, kurz, kolísá. Když se dlužníkovi nebude dařit, tržní hodnota obligací podstatně klesne.

To v případě akcií se majitel akcií stává akcionářem a spoluúčastníkem podniku, jehož akcie získal. Pokud akciová společnost v primární emisi akcie prodá, získává vlastní zdroj financování. Akcie lze koupit i z druhé ruky. Pak peníze za nákup akcií skončí u toho, kdo akcie prodal.

Jeden akciový tunel devadesátých let

Už v roce 1990 se ve slovenském i českém tisku vyskytovaly informace o vydávaných akciích a obligacích. Na možnost získat financování, kapitál, reagovaly podniky a banky vcelku rychle. TOS Kuřim vydal obligace – „Desať miliónov korún vo forme predaných obligácií je veľký peniaz a može zohrať doležitú úlohu při inovácii podniku.“

Dluhopisy bank v té době nabízely 6 až 8 %. To bylo ovšem pohledem Rivala vzhledem k očekávané inflaci a kreditnímu riziku málo. „Inflace bude v nejbližších letech podstatně vyšší a investor prodělá,“ zaznělo v knize.

Zaznělo zde i varování před akciemi společnosti Ameriguide, a.s.. Tyto začaly být prodávány v Českých Budějovicích v srpnu roku 1990. Američan českého původu chtěl investovat do turistického ruchu v Jihočeském kraji, sliboval 10% dividendu. Jak píše Rival, informační agentura ČSTK informovala, že sesterská společnost Ameriguide ovládá 1800 cestovních kanceláří na světě.

Přísliby vysokých výnosů mohou zhořknout, kdo je moc chamtivý, není informovaný, ve výsledku prodělá. Československá akciovka nakonec byla vytunelována, akcionáři splakali nad výdělkem.

Příběh popsal Vladimír Majer v článku „Učili a ‚dojili‘ – I., Ameriguide a. s.“ psaném pro českobudějovický Deník.cz.

Čechoameričan Karel Pesel, který vystupoval jako prezident Ameriguide Inc., v dobách porevolučních hledal akcionáře. Hlásal, že mrtvé peníze ve spořitelnách a bankách ztrácí hodnotu, je nutné je dát do oběhu. „Společnost Ameriguide a. s. založená 6. června 1990 s akciovým kapitálem 100 000 korun (75 tisícikorunových akcií pro Karla Pesela),“ zaznívá v Majerově článku.

Špatné hospodaření a krach, nebo výborné výsledky a prosperita?

Majerův článek o českobudějovické akciovce pokračuje výčtem předmětu podnikání společnosti, která rozprodávala své akcie. Kromě vydávání tiskovin se měla společnost věnovat nákupu, prodeji, zprostředkování a aktivitám „k uspokojování zájmu čs. turistů“. V realitě záměrem celého podniku možná už od počátku bylo prodat akcie a podnik tunelovat. Prodej akcií byl úspěšný, společnost prodejem akcií získala podle Majera v roce 1992 celkem tehdejších 20,1 mil. Kč.

Hospodaření ovšem končilo ve ztrátách. V roce v roce 1993 prodělek téměř pět milionů. O rok později už 11 milionů. Americký sen jménem Ameriguide skončil trestním stíhání ve věci podezření podvodu. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Firma zkrachovala a akcie byly bezcennými kusy papíru. Čechoameričan a prezident Ameriguide Inc. se vypařil, nejspíš i s penězi akcionářů.

V Rivalově knize zaznívá i motivační příklad. Šlo o zapojení širokých vrstev do investic na kapitálovém trhu v poválečné Německé spolkové republice. Západoněmecký hospodářský zázrak automobilky Volkswagenwerk byl spjatý s tím, že si každý dospělý občan mohl za nominální hodnotu koupit omezený počet akcií.

Už krátce po vydání cena akcií vzrostla. Ti, kdo akcie drželi, každoročně profitovali z dividendy, obdrželi podíl na zisku. Dividendy, možnost akcie kdykoli prodat a do 48 hodin získat peníze, nabídly zkušenosti s investováním. Díky tomu se mnozí investoři v NSR podle Rivala začali zajímat o burzu.

Spekulanti, nebo investoři?

Burza je podle Rivala jedním z pilířů tržní ekonomiky. Bez burzy se větší akciové společnosti stěží mohou rozvíjet. Organizovaným prodejem akcií získávají vlastní kapitál, zdroj financování a rozšiřování svého podnikání. Firmy poptávají kapitál a burza je tržištěm, místem, kde se s kapitálem obchoduje.

„Kolísavý kurz akcií a niekedy značné výkyvy sú živnou podou rozličných úvah i špekulacií,“ psal v citované knize Rival. Kniha byla výbornou osvětou, nicméně autor na akciové investice nahlížel spíše spekulačním než investičním pohledem. V Rivalem použitém ilustračním příkladu vystupující pan Novák spekuloval na růst cen akcií, po půl roce se ziskem prodal a mohl vystrojit dceři svatbu.

Ano, slovenský Novák by mohl akcie koupit, pokud by už na Slovensku existovala burza. To, že by třebas koupil akcie německé automobilky na některé z německých burz, bylo nepředstavitelné a vzhledem k nekonvertibilitě československé koruny stěží možné. A tak fiktivní Novák v uvedeném ilustračním příkladu kupoval na imaginární slovenské burze akcie za 10 československých tisícovek. Když v denním tisku vysledoval, že kurz jeho akcií vyskočil, zavolal do banky a dal prodejní příkaz. Druhý den měl peníze na svém účtu a s potěšením mohl i díky třítisícikorunovému výnosu vystrojit dceři veselku.

Česko-Slovensko si mělo zasloužit dvě i tři burzy

To, že investor by měl investovat do více akcií z různých sektorů, diverzifikovat, zamýšlet se nad fundamenty společností, na to v osvětě 90. letech nebyl čas a prostor. Stejně tak nebyl prostor na vysvětlování, že je nutné počítat i s kurzovými propady a že investiční horizont u akciových investic je dlouhý.

Cíl osvěty byl jiný, vysvětlit, co to burza je. Jaký má smysl a význam. Rival se ohlíží napříč historií burz různých evropských měst. S přesností si hlavu neláme, ale opakuje, že burza je pilířem tržní ekonomiky. Pro federativně uspořádané Česko-Slovensko by měla podle jeho představ vzniknout burza jak v Praze, tak Bratislavě. A když už, klidně měla vzniknout i burza v Brně.

Psala se devadesátá léta, měnil se ekonomický systém. Česko-Slovensko se od listopadu 1989 hlásilo k zemím, kde bude fungovat tržní ekonomika. Rival předvídal, že „burza bude brzy patřit k pilířům finančního života země“. Nemělo jít ovšem o burzy, tak jak byly vnímány pohledem marxistických ekonomů v socialistickém Československu.

Očerňující definice burz socialistických slovníků měli lidé zapomenout. Třebas definici burzy uvedené v Encyklopedii Slovenska ve vydání z roku 1977: „Burzy jsou místem největších spekulací, podvodů, korupce a prohlubování anarchie kapitalistické výroby.“

dan_z_prijmu

Podle Rivala se tato definice spíše hodila na vystižení prohlubování krize socialistické výroby, která končila za průvodních jevů spekulace, podvodů a korupce. Burza a burzovní obchodování se naopak mělo stát součástí finančního systému nového ekonomického režimu.

REFERENCE: RIVAL, Peter. Hlásí sa burza. Bratislava: Nezávislosť, 1991. Knižnička Slobodného piatka. ISBN 80–85217–10–4.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).