(při mých příjmech, potřebách a životním stylu) jestli bydlím v rekonstruovaném panelu, činžáku, domku či vile. ALE velice důležité je, KDE bydlím. Vůbec ne kvůli dobré adrese, ale kvůli způsobu života v okolí. Co je mi platný fantastický barák, když stojí na placce mezi dalšími haluznami, široko daleko ani obchod, ani hospoda a do města je to sice autem 15 minut, ale v provozu tam jedu tři hodiny. Pro mne má cenu miliónů nikoliv trendový architektonický skvost, ale panelák, kde je v okolí všechno (včetně zeleně) a za pár minut jsem metrem v centru. To není bolševické myšlení, to je čistý pragmatismus.
A kdo si podle Vás vybírá bydlení podle architektonického řešení? Tak jako Vy přemýšlí každej. Taky je důležitý, s kým sdílíte adresu. Až budete potřebovat opravit něco na domě, zkuste si z důchodců vyždímat nějakou tu korunu navíc do fondu oprav.
Jeste horsi je sdilet adresu s nekym, kdo si mysli ze pro penize se musi udelat uplne vsechno. Mimochodem jsou zeme, a neni to tak daleko, kde kdyz ve meste prijedu na kole do obchodu, postavim ho pred nej (nezamcene) a jdu nakoupit, jej tam v tom samem stavu zase najdu. Pritom je zajimave, ze tam lide maji daleko vyssi platy a tytez veci stoji daleko mene nez u nas. Vse souvisi se vsim, ze ...
Jestli to taky nebude tím, že na Islandu se s ukradeným kolem netratíte, Islanďanů je tak málo, že se všichni navzájem znají.
Když přijedete na kole před obchod v Bronxu, tak ho tam taky nenajdete, to je stejné jako v Chánově nebo v Litvínově-Janově, tam na kole před obchod ani nedojedete. Znáte přece ten vtip, jak říká Dežo Čonka Pavlíkovi: "Hele, víš co dostanu k Vánocům?" "Ne, co?" "Tvoje kolo".
Pravda pravdoucí. Bydlet ve vlastním má i svoje rizika. Riziko že složím zálohu a developer zkrachuje (aktuální) , riziko že přijdu o prái či onemocním a tudíž nebudu moci uhradit splátku, riziko že s ve společenství vlastníků najde kretén, který vše blokuje včetně nutných oprav, riziko že jeden z Vašich sousedů pronajme byt 12 Vietnamcům s cílem maximalizovat svoji investici...Bydlím v domě u majitele v klidné zóně Vršovic a za 2+kk platím 9 +2 za služby. Srovnatelný byt by stál 3,6 milionu, při 5,5% na 25 let by mě to stálo měsíčně 22 tisíc + 2,5 do fondu oprav +2 za služby, Suma sumárum 26,5 klacků Z těch 22 dělá splátka jistiny v prvních 5 letech v průměru 6 tisíc zbylých 16 jde do chřtánu bance. Když dám stejných 6 tisíc bokem k nájmu 11, tak mě to stojí 17. 17 tisíc vs. 26, v obou případech uspořím stejných 6. Majitel se o dům stará, žádní Vietnamci, žádný bordel na chodbě, žádné schůze. A slavní analytici nedávno říkali že vlastní bydlení je "vždycky" výhodnější než nájemní. Analytici nevěděli nebo nechtěli vědět, že jednoho dne trh najde nový rovnovážný bod. Ceny vyrostly, nájmy stagnují, úroky jdou nahoru. Problém spočívá v tom že nás tzv. analytici vodí za nos na objednávku velkých bank a developerů. Nenechte se lidi napálit, s koupí čekejte až trh najde nový rovnovážný stav. Ceny musí padnout dolů.
něco na tom je, ale nadruhou stranu, když jsem uvažoval, jestli nájem, nebo hypotéka, tak např u nás v Pardubicích je to víceméně 1:1. Buď strkám peníze navíc bance a na konci mě čeká vlastní byt, nebo strkám peníze navíc domácímu (možná menší),ale ve finále nemám nic. Z osobního pohledu celkem fuk, ale co děti? Co když rovnovážný bod přijde až za deset let, nebo nikdy? Hypotéku už vám v padesáti nikdo nedá a syn/dcera vám poděkuje, že si může užít stejně nejistou budoucnost, jakou jste zvolil vy.... I když je fakt, že záleží na přístupu k životu. Já jsem zvolil cestu neužívat si tolik sám a zkusit zařídit budoucí generaci jakous takous finanční nezávislost, protože mě osobně štvalo, že jsme měli vždycky ho**o a nechci, aby takový život měly moje děti taky. Mimochodem dítě i hypotéku (pěkný byt 3+1) už mám, navíc mi zbyl 1+1 po babičce, takže zatím vše vychází podle plánu a to nejsem žádný vatař (mzda těsně pod průměrem). Dá se, je to asi o prioritách...