No ony se ty děti postupně přestávají platit už dřív. Já jsem 65 ročník, děti mám dvě. Přesto rozdíl odchodu dělá jen tři měsíce - kdybych děti neměla. :-( Ano, ty dřívější odchody byly spravedlivé - dáme tomuto státu další daňové poplatníky. Narozdíl od těch, kteří dají přednost kariéře máme víc starostí, nervů, peněz, nemůžeme si moc vybírat zaměstnání. O pořádném odpočinku si můžeme nechat zdát. Dřív to bylo ohodnoceno těmi odečty. Dnes ? Udělají na vás akorát dlouhý nos. A ten co děti neměl je v pohodě. Udělal si kariéru, užil si život, našetřil si na důchod.
No, popravdě, nechtěla bych, jako on zůstat bez dětí :-), ale nespravedlivé to je. Já mám pokračovatele, kteří budou odevzdávat daně a platit tomuhle zřízení nejspíš dokud je nevynesou nohama napřed, jestli to takhle půjde dál. Bohužel. Důchodový fond se tzv." rozpustil" (rozkradl) a doplatíme na to všichni. Šetřit si ? Celá léta nebylo z čeho a za těch deset let toho už člověk moc nestihne. A i pokud si našetříte, tak vám to sežere inflace. :-(
Myslím, že to poprvé pustil do oběhu nějaký "bolševický plátek" (tuším Haló noviny - bez záruky). A dál už si to žije vlastním životem.
Jinak, důchodové fondy opravdu byly, a byly "rozkradeny"! Ovšem v r. 1953, s tím, že o ty plátce, kteří si za první republiky a za války a po ní "platili na důchod" (třeba můj děda) se stát o všechny řádně postará...
V devadesátých letech (tuším 1992) byl pak vytvořen tzv. důchodový účet, sloužící ovšem pouze ke sledování salda mezi příjmy a výdaji z nově zavedeného (!) důchodového pojistného. Předtím se odvody na sociální zabezpečení samostatně nesledovaly, byly "neevidovanou součástí" podnikových daní. Nicméně platí, že odvody i pro důchodové účely byly od toho roku 1953 příjmem státního rozpočtu a nikdy se neukládaly do nějakého zvláštního fondu, či na nějaký zvláštní "bankovní účet". Podrobnosti o tom, jak se "saldoúčet" od devadesátých let vyvíjel se pak celkem snadno nechají najít ve veřejných zdrojích, stejně jako fakt, že přebytek vybraného pojistného v některých letech nikdy nedosáhl schodků v letech jiných, kdy byly důchody dorovnány z jiných zdrojů státního rozpočtu.
No, já se naopak obávám, že ViR má pravdu. Důchodový účet nebyl veden zvlášť, ale byl součástí státního rozpočtu. Stát vlastnil fabriky, ty odváděly odvody (dneska dividendy) a z toho byly m.j. financovány i důchody. A protože jsme všechny fabriky pozavírali nebo rozdali/rozprodali doslova za hubičku, protože prý stejně za nic nestály a stát je špatný hospodář, tak výnosy z fabrik skončily v Karibiku (třeba u Piráta z Prahy) a dneska to jsou miliardy, které přilepšují důchodcům v úplně jiných zemích. Myslím, že velká privatizace tak, jak byla provedena, byla tak akorát velká rozkrádačka v rozsahu, o jakém se nesnilo ani komunistům v 50.letech. Jo, byly firmy, co jsme mohli zavřít a nic moc by se asi nestalo, ale byly firmy, o jejichž zavření Západ stál, protože mu zmizela konkurence. Zajímavé bylo, že jako první jsme zavřeli fabriky, které byly nově postavené - masokombinát v Písnici, fabriku na zpracování krevní plazmy (tu prý nebudeme potřebovat a potřebnou plazmu dovezeme z ciziny -na kolik nás pak vyšla arbitráž se Šťávou? Nějakou tu miliardičku to už hodilo), mlékárnu ve Znojmě, cukrovary atd.. Havel byl politický idealista, který se obklopil přátelíčky, co mu sice plácali po ramenou, ale za zády sledovali vlastní ekonomický prospěch. A aby mu zavřeli hubu, tak ho navezli taky do restitucí. Myslím, že na konci života poznal, co vlastně způsobil a že to takto zrovna být nemuselo, ale to už bylo pozdě, džin už byl z láhve vypuštěný.
My jsme měli řadu fabrik restrukturalizovat, řada z nich zoufale potřebovala nové investice, ale v řadě případů jsme taky vyráběli výrobky, které se vyvážely i na ten opěvovaný Západ (textilie, Tatrovky, průmyslové celky jako pivovary, lihovary, elektrárny), námořní plavba taky nebyla ztrátová, minerální prameny jsme taky nemuseli nacpat Rusákům a kdejakým dobrodruhům - to všechno mohlo existovat, být v majetku českého státu a vydělávat na důchodový účet. Měli jsme tu taky šikovnou a relativně vzdělanou pracovní sílu, za kterou jsme se nemuseli stydět - to jsme museli učňovské školství zlikvidovat do dnešní podoby? Jenže ono se to snadno likviduje, ale horko těžko potom znovu buduje, když už není na co navázat. A makáče do montoven tento stát zrovna nepotřebuje.