Vlákno názorů k článku Věčný student chtěl po otci vyšší výživné, místo toho nedostane žádné od thr - Asi spíš na autora - nález ÚS je...

Asi spíš na autora - nález ÚS je celkem jasný, ale není mi zcela jasná časová posloupnost...
Nesporně to kolečko mezi soudy nějakou dobu trvalo, odhaduji, že už jen cesta běžnými soudy musela být víc než rok i bez nějakých nestandardních průtahů, další čas to jistě leželo na ÚS.

Docela by mne proto zajímalo, v jakém věku se vlastně začali soudit - těch 23 let věku dítěte byl věk na začátku sporu, nebo na konci? Přijde mi to docela podstatné, pokud začal syn studovat "pseudoškolu" někdy v 22 letech a víc, tak je skutečně na pováženou, že to nezohlednily již "normální soudy" a muselo to doputovat až k ÚS. Na druhé straně pokud by otec začal výživné na studium odmítat prakticky okamžitě po dosažení zletilosti syna, tak by mohlo být prvotní zamítavé stanovisko o poznání pochopitelnější.

Autor cituje spisovou značku, takže není problém si to dohledat.
stěžovatel (otec) J. F. je narozen 1961
vedlejší účastník (syn) J. F. je narozen 1991
rozsudek okresního soudu v Opavě je datován 23. října 2013
rozsudek krajského soudu v Ostravě je datován 27. března 2014

Podle toho, co se dočítám, tak syn byl v době podání odvolání (tj. na přelomu října a listopadu 2013; věk 22 let) ve 3. ročníku, což by naznačovalo, že údajnou "pseudoškolu" zřejmě začal studovat v 19-20 letech.

Problém, na který narážíte, je podle mne dán tím, že to byl syn, kdo žaloval, a to na zvýšení výživného. Obecné soudy tedy mohly (a) nárok nárok na zvýšení přiznat zcela, (b) nárok na zvýšení přiznat zčásti, jak učinily, nebo (c) nárok na zvýšení zcela zamítnout. Nemohly ale rozhodnout o tom, že už vyživovací povinnost netrvá, protože to by rozhodovaly mimo rámec žaloby. A základní omezení soudcovské moci je, že mohou (až na výjimky) rozhodovat jen v rámci návrhu stran - to je důležitá obrana právního státu před "soudcokracií".

Ústavní soud sice píše "Je proto úkolem Krajského soudu v Ostravě po kasaci provedené tímto nálezem Ústavního soudu, aby pečlivě vyhodnotil, zda je v tomto konkrétním případě a s ohledem na argumentaci a důkazní návrhy uplatněné stěžovatelem samotná vyživovací povinnost stěžovatele vůči vedlejšímu účastníkovi skutečně důvodná", ale fakt nevím, jak si představuje, že to KS udělá.

Podle mne, pokud už otec na nezdárného synka nechce platit (a v tom ho plně chápu a podporuju), měl zažalovat on. Doufám, že jeho advokát je natolik chytrý, že to nyní udělá.