Před časem jsem četl o podobném případě (možná tady), kdy soud zbavil nutnosti platit výživné otce, jehož syn stále začínal studovat a žádnou školu nedokončil. protože to není řádná příprava na povolání. (A materiální zajištění rodiče pokud vím vůbec nebral v potaz - koneckonců to je pro rozhodování o EXISTENCI povinnosti platit výživné snad zcela irelevantní a nechápu, proč o tom ÚS vůbec ztratil jedinné slovo.)
Kolikrát ještě musí vyšší až nejvyšší soudy konstatovat, že v podobných případech nárok na výživné není, než to pochopí i ta soudní spodina?
Já jsem četl (asi tady) něco o nějakém asi 17 letém klukovi, co byl ještě na střední, ale dost to tam flákal, přecházel ze školy na školu a nějakou dobu dokonce nedělal nic. Jeho matka, nakonec s výživným také ostrouhala, i když klukovi ještě nebylo 18 a v době soudu zrovna chodil do školy.
Přesně tohle mě napadlo. Máme u nás na praxi klučinu, nějaký čtyřletý maturitní obor. Zemřel mu otec. Smutné, ale je to tak. Když jsem se ho ptal, co chce dělat po maturitě, tak bez zaváhání odpověděl, že chce začít studovat nějaký další obor na stejném učňáku. Na otázku, proč ne VŠ, odpověděl, že na výšku nemá a hned v prváku by ho stejně vyhodili a sirotčí důchod má tak vysoký, že se mu nevyplatí začít pracovat.
Přitom ten kluk je šikovný, chodí pravidelně. Jeden z nejlepších učňů.
To jeho otec musel být ministr, ne?
Pokud počítám, že by otec měl od roku 1986 do teďka příjmy v úrovni dnešního maximálního výpočtového základu, a odpracoval si 40 pojištěných let, tak by sirotčí důchod byl cca 10 000 Kč.
Sirotčí důchod je 9% průměrné mzdy + k tomu 40% procentní výměry důchodu, na kterou by měl zemřelý nárok v okamžiku smrti. Čili fakt nic extra.
Pokud bydlí zadarmo u matky či babičky a případně si navíc dokáže něco přivydělat "načerno", tak může být sirotčí důchod byť jen těch 10 tisíc ve věku cca 20 let docela atraktivní, to mi nijak nereálné nepřijde.
Nemá cenu řešit, zda to je hovadina a zda nebude zanedlouho litovat (spíš ano), reálná ta úvaha o umělém prodloužení studia nesporně je.
To že 10 000 čistého ve věku 20 let je atraktivní, to nerozporuju.
Já se jen podivoval nad tím, že jeho otec měl takové příjmy, aby to vyšlo.
Protože těch 10 000 čistého znamená, že otec musel mít (za předpokladu konstantních příjmů) něco jako 12 000 Kč měsíčně v roce 1986 a pak postupně rostoucí příjmy až ke 100 000 Kč měsíčně v posledním roce života. Nebo úplně ultra příjmy v době, kdy nebyly stropy na vyměřovací základ nebyly.
Tady je nějaký modelový případ a dotyčný má sirotčí důchod 6 400 Kč. Nepřipadá mi, že měl zesnulý otec v daném příkladu nějak astronomické příjmy podle výše důchodu.
http://www.finance.cz/duchody-a-davky/vse-o-duchodech/pozustalostni-duchody/sirotci-duchod/
Na částky jsem se neptal, nezajímalo mě to. Mám pocit, že jeho pracoval někde v cizině, ale ruku do ohně za to nedám. Žije s matkou a mladším sourozencem. Nebude mít na něj jeho matka nějakou slevu na dani, když studuje? Tohle asi taky počítal. Když začne pracovat, tak pozbude dotované jízdné studenta a patrně bude jezdit dál a dráž. Další nákladová položka. Navíc celé to je o tom, že nějakou práci vůbec mít bude na rozdíl od modelu studenta s důchodem.
Asi spíš na autora - nález ÚS je celkem jasný, ale není mi zcela jasná časová posloupnost...
Nesporně to kolečko mezi soudy nějakou dobu trvalo, odhaduji, že už jen cesta běžnými soudy musela být víc než rok i bez nějakých nestandardních průtahů, další čas to jistě leželo na ÚS.
Docela by mne proto zajímalo, v jakém věku se vlastně začali soudit - těch 23 let věku dítěte byl věk na začátku sporu, nebo na konci? Přijde mi to docela podstatné, pokud začal syn studovat "pseudoškolu" někdy v 22 letech a víc, tak je skutečně na pováženou, že to nezohlednily již "normální soudy" a muselo to doputovat až k ÚS. Na druhé straně pokud by otec začal výživné na studium odmítat prakticky okamžitě po dosažení zletilosti syna, tak by mohlo být prvotní zamítavé stanovisko o poznání pochopitelnější.
Autor cituje spisovou značku, takže není problém si to dohledat.
stěžovatel (otec) J. F. je narozen 1961
vedlejší účastník (syn) J. F. je narozen 1991
rozsudek okresního soudu v Opavě je datován 23. října 2013
rozsudek krajského soudu v Ostravě je datován 27. března 2014
Podle toho, co se dočítám, tak syn byl v době podání odvolání (tj. na přelomu října a listopadu 2013; věk 22 let) ve 3. ročníku, což by naznačovalo, že údajnou "pseudoškolu" zřejmě začal studovat v 19-20 letech.
Problém, na který narážíte, je podle mne dán tím, že to byl syn, kdo žaloval, a to na zvýšení výživného. Obecné soudy tedy mohly (a) nárok nárok na zvýšení přiznat zcela, (b) nárok na zvýšení přiznat zčásti, jak učinily, nebo (c) nárok na zvýšení zcela zamítnout. Nemohly ale rozhodnout o tom, že už vyživovací povinnost netrvá, protože to by rozhodovaly mimo rámec žaloby. A základní omezení soudcovské moci je, že mohou (až na výjimky) rozhodovat jen v rámci návrhu stran - to je důležitá obrana právního státu před "soudcokracií".
Ústavní soud sice píše "Je proto úkolem Krajského soudu v Ostravě po kasaci provedené tímto nálezem Ústavního soudu, aby pečlivě vyhodnotil, zda je v tomto konkrétním případě a s ohledem na argumentaci a důkazní návrhy uplatněné stěžovatelem samotná vyživovací povinnost stěžovatele vůči vedlejšímu účastníkovi skutečně důvodná", ale fakt nevím, jak si představuje, že to KS udělá.
Podle mne, pokud už otec na nezdárného synka nechce platit (a v tom ho plně chápu a podporuju), měl zažalovat on. Doufám, že jeho advokát je natolik chytrý, že to nyní udělá.
O pokracovani kauzy viz http://www.novinky.cz/domaci/363994-vecny-student-prisel-o-vyzivne-penize-bude-mozna-muset-otci-vratit.html
Okresní soud nejenze navrh na zvyseni vyzivneho zamitl, ale na zaklade otcova vzajemneho navrhu rovnez zrusil vyzivovaci povinnost a to se zpetnou ucinnosti. Je tedy pravdepodobne (paklize to odvolaci soud potvrdi), ze syn bude muset minimalne cast vyzivneho vracet.