Před časem jsem četl o podobném případě (možná tady), kdy soud zbavil nutnosti platit výživné otce, jehož syn stále začínal studovat a žádnou školu nedokončil. protože to není řádná příprava na povolání. (A materiální zajištění rodiče pokud vím vůbec nebral v potaz - koneckonců to je pro rozhodování o EXISTENCI povinnosti platit výživné snad zcela irelevantní a nechápu, proč o tom ÚS vůbec ztratil jedinné slovo.)
Kolikrát ještě musí vyšší až nejvyšší soudy konstatovat, že v podobných případech nárok na výživné není, než to pochopí i ta soudní spodina?
Já jsem četl (asi tady) něco o nějakém asi 17 letém klukovi, co byl ještě na střední, ale dost to tam flákal, přecházel ze školy na školu a nějakou dobu dokonce nedělal nic. Jeho matka, nakonec s výživným také ostrouhala, i když klukovi ještě nebylo 18 a v době soudu zrovna chodil do školy.