Hlavní navigace

Názor k článku Úvěr v zahraničí snadno získejte, bez sankcí zrušte od Pan D. - Nevím, nakolik se vyznáte v ekonomice bank a...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 10. 6. 2008 12:45

    Pan D. (neregistrovaný)
    Nevím, nakolik se vyznáte v ekonomice bank a především v risk managementu, ale můj osobní tip je, že je to pro vás španělská vesnice.

    Jen pro upřesnění: Zájmem bank je vypůjčené peníze získat zpět s co možná nejnižšími náklady a současně s co možná nejvyšším ziskem. Toho lze dosáhnout především tak, že se maximálně eliminují rizika spojená především s podvodným jejdnáním, ale současně také s jednáním, které sice nesplňuje znaky podvodu, ale jde o jednání nezodpovědné. Pokud jste dostatečně soudný, tak musíte uznat, že tak vstřícné, jako jsou nyní, nebyly při poskytování jinak nezajištěných spotřebitelských úvěrů banky nikdy v minulosti. A jsou to právě ty vámi zatracované registry, které na tom mají jeden z největších podílů. Banky mohou totiž na základě takto získaných informací více diferencovat výši rizikových nákladů na jednotlivé úvěrové obchody a nemusejí se je jednak rozkládat na všechny ostatní klienty, potažmo i přitvrzovat své požadavky na bonitu jednotlivých klientů a současně mohou zvyšovat své limity pro poskytování obchodů bez zajištění.

    Pokud se však někdo dostane do potíží se splácením třeba právě kvůli ztrátě zaměstnání a nikoli proto, že si toho nabral tolik, že už to prostě není schopen utáhnout ani ze dvou paltů současně, všechny banky jsou mnohem více nakloněny jednání a také oboustranně přijatelnému řešení, když dotyčný přijde hned po tom, co taková situace nastane a nesnaží se půl roku hrát mrtvého brouka a doufat, že nějak dopadne. Ono to dopadne, ale špatně.
    A jak jsem zmínil na počátku, banky chtějí půjčené peníze zpět s co nejmenšími náklady. A to rozhodně není situace, kdy to dospěje až k exekučnímu vymáhání. To je drahý špás jak pro klienta, tak pro banku (nevím, co vám říká pojem "opravné položky"), takže většina jiných řešení, jejichž důsledkem je sice ne úplně řádné, ale přesto alespoň opožděné splacení bankovní pohledávky, je pro banky zajímavější (samozřejmě splacení stotisícového úvěru v horizontu dvaceti let není to pravé ořechové).