Hlavní navigace

Názory k článku Úvěr v zahraničí snadno získejte, bez sankcí zrušte

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 10. 6. 2008 7:29

    anonymní
    dokud budou registry budou existovat lichváři. až banka pochopí,že potíže může mít každý občan,dnes mám příjem zítra firma zkrachuje a příjem žádný nemám,přesto po mě chce splácet a nic ji nezajímá. tak na co nesmyslné dokládání všech dokladů potvrzení zaměstnavatele,výpisy z registru a podobné nesmyly,bud na úvěr mám nebo nebo,normální soudný člověk,nežádá o úvěr,pokud dopředu ví,že nemá z čeho splácet...
  • 10. 6. 2008 10:39

    Jarmila (neregistrovaný)
    Když nebudou prověřovat a zajišťovat, bude zakrátko 100% těch nesoudných. Ostatně: nutí Vás někdo si ten úvěr s prověřováním brát? Tak si vemte nebankovní úvěr, bez prověřování. Že to je jen s ručením nemovitostí a na 70 % p.a.? Ale bylo to do druhého dne a bez prověřování, že? Soudný člověk neví, že za rok dostane třeba rakovinu nebo se třeba jen nervově zhroutí. Stačí málo...
  • 10. 6. 2008 11:17

    Patrik (neregistrovaný)
    Dovolím si nesouhlasit. Zkuste ve 20ti letech začít podnikat s nápadem, který má hodně velkou šanci na úspěch. Zjevně vůbec netušíte, že na rozjezd je dnes zapotřebí opravdu si ten úvěr vzít, anebo jste v generaci 50ti letých, kteří si bohužel prostě nepůjčí již jen z principu.
  • 10. 6. 2008 11:45

    Jarmila (neregistrovaný)
    Neměla jsem na mysli úvěr na podnikání, ale spotřebitelský úvěr. Pokud jsem četla úvodní článek dobře, týkal se také jen spotřebitelských úvěrů.
    Co dovede udělat podnikatelský úvěr a následný krach podnikání vím až moc dobře. Mám to v rodině. Skončí to totálním a doživotním ožebračením celé rodiny, kdy si tato rodina z majetku vlastně luxusně platí jeho rozprodej (správce konkurtsní podstaty) a daně. Na nic jiného výnos nebude, a to jde o majetek v hodnotě několika miĺiónů, bohužel s jištěním úvěru vlastní chalupou.
  • 10. 6. 2008 12:45

    Pan D. (neregistrovaný)
    Nevím, nakolik se vyznáte v ekonomice bank a především v risk managementu, ale můj osobní tip je, že je to pro vás španělská vesnice.

    Jen pro upřesnění: Zájmem bank je vypůjčené peníze získat zpět s co možná nejnižšími náklady a současně s co možná nejvyšším ziskem. Toho lze dosáhnout především tak, že se maximálně eliminují rizika spojená především s podvodným jejdnáním, ale současně také s jednáním, které sice nesplňuje znaky podvodu, ale jde o jednání nezodpovědné. Pokud jste dostatečně soudný, tak musíte uznat, že tak vstřícné, jako jsou nyní, nebyly při poskytování jinak nezajištěných spotřebitelských úvěrů banky nikdy v minulosti. A jsou to právě ty vámi zatracované registry, které na tom mají jeden z největších podílů. Banky mohou totiž na základě takto získaných informací více diferencovat výši rizikových nákladů na jednotlivé úvěrové obchody a nemusejí se je jednak rozkládat na všechny ostatní klienty, potažmo i přitvrzovat své požadavky na bonitu jednotlivých klientů a současně mohou zvyšovat své limity pro poskytování obchodů bez zajištění.

    Pokud se však někdo dostane do potíží se splácením třeba právě kvůli ztrátě zaměstnání a nikoli proto, že si toho nabral tolik, že už to prostě není schopen utáhnout ani ze dvou paltů současně, všechny banky jsou mnohem více nakloněny jednání a také oboustranně přijatelnému řešení, když dotyčný přijde hned po tom, co taková situace nastane a nesnaží se půl roku hrát mrtvého brouka a doufat, že nějak dopadne. Ono to dopadne, ale špatně.
    A jak jsem zmínil na počátku, banky chtějí půjčené peníze zpět s co nejmenšími náklady. A to rozhodně není situace, kdy to dospěje až k exekučnímu vymáhání. To je drahý špás jak pro klienta, tak pro banku (nevím, co vám říká pojem "opravné položky"), takže většina jiných řešení, jejichž důsledkem je sice ne úplně řádné, ale přesto alespoň opožděné splacení bankovní pohledávky, je pro banky zajímavější (samozřejmě splacení stotisícového úvěru v horizontu dvaceti let není to pravé ořechové).
  • 10. 6. 2008 20:34

    jezevec (neregistrovaný)
    brečíte dobře. ještě nám vysvětlete - proč teda banky počítají pouze se zdaněným příjmem za minulá období namísto aby počítaly kolaterální příjmy. proč u podnikatelů neumí od výnosů odečíst splacené leasingy a úvěry a daňovou optimalizaci.
  • 11. 6. 2008 9:19

    Pan D. (neregistrovaný)
    Kde vidíte jaký pláč?

    Kdybyste věděl o čem mluvíte, potom byste chápal, že banky přistupují rozdílně k osobnímu a firemnímu financování.
    Pokud jde o osobní financování, které tématem toho článku, tam banky přistupují ke klientům velice různě. Některé počítají jen s čistým ziskem po zdanění (má to svou logiku, pokud se na to díváte i z pohledu porovnávání s přístupem k zaměstnancům), některé banky jsou schopny modifikovat DP např. o započtené odpisy (i to má svou logiku, protože odpisy jsou z účetního hlediska prostředky, které podnikatel prokazatelně musel mít) a některé banky dokonce operují pouze s určitým procentem z příjmů a vůbec neberou (nebo jen okrajově) v potaz, jaký byla výše výdajů.
    Co je ale důležité, to je skutečnost, že tím, kdo stanoví pravidla, je daná banka a nikdo vás nemůže donutit, abyste si osobní úvěr bral právě u ní, ačkoliv parametry pro jeho poskytnutí jsou pro vás nepřijatelné. Také je ovšem pravda, že čím benevolentnější pravidla pro poskytování, s tím vyšším rizikem musí banka operovat a to se v drtivé většíně promítá také do nákladů klienta na půjčené prostředky.
  • 11. 6. 2008 8:22

    Jarmila (neregistrovaný)
    Banka je nesmírně vstřícná, to je pravda. Ale jen k zaměstnanci. Zkuste požádat o úvěr jako OSVČ, a nemusí to být na podnikání, ale třeba hypotéku nebo rekonstrukci ze stavebního spoření. Proces žádosti a dokladování kdečeho si nezadá s praktikami STB, kdy banka chce znát kompletně nejen všechny Vaše příjmy za 2 zdaňovací období dozadu, ale chce navíc taky vědět kde, kdy, s kým, proč a kolikrát. Na co je jí proboha údaj, že žadatel má VŠ, když jde o školu dneska naprosto neuplatnitelnou v praxi (v tomto případě šlo o bývalého politruka, dnes učitele na učňáku, který byl RSDr, tedy Rozhodnutím Strany Doktor? Podotýkám, že šlo o úvěr ve výši 30.000,- Kč, pánovi bylo 51 let).
  • 11. 6. 2008 9:45

    Pan D. (neregistrovaný)
    Musíte být konkrétní a jmenovat banku, která vyžaduje doložení dvou daňových období při poskytování spotřebitelského úvěru nebo hypotéky. Ujišťuji vás, že to není plošné.
    Valná část bank už je schopna poskytovat především hypotéky úplně bez doložení příjmů nebo jen z údajů o příjmech a nikoliv o výdajích. Jen je třeba počítat, že si to také náležitě ohodnotí (rozdíl je tak 1-2% nad sazbu pro detailně prozkoumaného klienta a to u hypotéky není rozhodně málo).

    Pokud jde o získávání údajů např. o vzdělání, je odůvodnění velice jednoduché. Každá společenská skupina se dá třídit podle určitých vzorců chování.Údaje o vzdělání, pozici v zaměstnání, věku, bydlení apod. tedy mohou klienta zařadit do určité "škatulky" - jasně, z každé té škatulky vyčuhuje hafo výjimek na všechny možné strany, ale bavíme-li se v řádech desetitisíců a ony výjimky tvoří maximálně stovky, jde ze statistického hlediska pořád o velmi přesná čísla.
    A právě toto škatulkování umožňuje bankám předvídat chování klienta při splácení a tudíž mohou kalkulovat s různými rizikovými náklady, které se k danému úvěru účtují. A pokud můžete srovnávat, zjistíte, že pro klienty se mohou rozdíly ve výši úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů lišit až o cca 15%.

    Každý z nás tady určitě může uvést několik příkladů například "úplně blbých vysokoškoláků", kterým byste nepůjčila ani korunu, protože by si určitě nebyli schopni spočítat, jestli vám ji někdy budou moct vrátit, ale věřte, že o výjimkách to opravdu není. A banky mají velmi dobře spočítáno (a s každým dalším klientem se ty podkladové údaje zpřesňují), že některé sociální skupiny jsou pro ni méně a jiné zase více rizikové.
    Bohužel, většina, která se do těch škatulek vejde, ta mlčí a ozývají se většinou jen ti, kteří na ty obecné vzorce moc nepasují, takže to vypadá, že banky to dělají blbě skoro pořád. Ale srovnání absolutních čísel říká úplně něco jiného.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).