Než bych dělala kejkle se zřizováním účtů v podílových fondech, kejkle s převodem peněz nejprve na účet fondu (abych ušetřila, tak v hotovosti? Asi těžko, takže nejlépe opět z nějakého bankovního účtu) a pak fondu jinam, tak si rovnou najdu levný účet, který peníze rozpráší na patřičná místa, a přebytek dám na spořící účet nebo do nějakého fondu.
No, a vzhledem k tomu, že spousta lidí neřeší ani tak spoření jako splácení hypoték, tak bych se nedivila, kdyby případně přebytky syslili na spořících účtech a v době fixace splatili část dluhu.
Článek teoreticky možná zajímavý, ale prakticky k prdu. Jediný, kdo se v něm dokonale uplatní, je poradce.
Výnos za poislední tři roky je nižší než ve spořících účtech a podmínky fondů jsou naprosto neadekvátní vzhledem k jejich výkonosti. Není to pojištěné, poplatky při vstupu, peníze nejsou okamžitě k dispozici, navíc sledovat kurzy, umět se rozhodnout, kdy utéct a to všechno za vejvar 2% ročně – děkuji nechci.
Jsem rád, že článek vzbudil odezvu. Rád bych v kostce odpovědět na dotazy a námitky komentátorů:
- Proč tak složitě? Je to stejně složité jako nastavení trvalých nebo jednorázových příkazů v bance. Ale hlavně, nejde o popis standardního fungování fondů, jde o popis vlastnosti fondů, která se dá využít i jinak, než je obvyklé.
- Moc velké riziko, malý výnos: článek není o výnosech ale netradičně o úsporách díky fondům. Ale jmenuje nejlepší fondy peněžního trhu (nejvyšší výnosy, stabilita, nulové poplatky). Fondy peněžního trhu mají nejmenší riziko i přirozeně nízké výnosy (ale průměrně vyšší než mnohé účty). Pokud chcete v delším horizontu vyšší výnos, není problém: stačí si vybrat dluhopisové nebo akciové fondy. To je ale už jiný příběh
- výnos spořicích účtů je předem známý: Velký omyl. Sazby spořicích účtů jsou tzv. vyhlašované sazby. A ty se mohou kdykoliv změnit. Výnos spořicího účtu nemůžete s jistotou určit ani měsíc dopředu, protože nemůžete vyloučit změnu sazeb.
- všem bych doporučil dozvědět se více o principech fungování podílových fondů. Viz námitky ohledně rizika, nepojištění, slibů fondu a podobně. To je ale bohužel hodně nad rámec tohoto fóra. Stručně: hlavním rizikem fondů není jejich „nepojištěnost“, jak se mnohý laik mylně domnívá. Tato chybná představa odvádí – ke škodě investora – pozornost od skutečného rizika, které je s fondy spojeno: tímto rizikem je kolísavost finančních trhů. O té má smysl se bavit. A v článku se bavíme speciálně o tzv. fondech peněžního trhu, u kterých je kolísání (a tedy i riziko) nejmenší.
Navržené řešení úspory transakčních bankovních poplatků se používá, ale obecně o něm veřejnost mnoho neví. I když teď už snad trochu ano.:-) Kdo ho chce použít, tak ho použije. Kdo je konzervativní a nechce návyky měnit, zůstane tam, kde je. Určitě to nebude nikdy masová záležitost. S tím s vámi absolutně souhlasím.
Přece jen bych si dovolil místy nesouhlasit :
Výnos spořících účtů je předem známý. V okamžiku uložení peněz vím, jak je účet úročen, ale s vědomím, že úročení může být kdokoliv změněno. Tato změna se vyhlašuje předem. Že oznámění o změně úrokových sazeb klienti nečtou, je už jiná kapitola. Úročení může být jakékoliv, ale vždy větší než nula.
U fondu peněžního trhu je kolísání i riziko nejmenší, s tím souhlasím, ale nelze nevidět, že tu přesto je. Zhodnocení může nabývat i záporných hodnot – stačí se podívat např. průběh výnosnosti Sporoinvestu v posledních dvou letech. 2 roky. Jinými slovy – úspora na poplatcích může být draze vykoupena ztrátou ve fondu.
A pokud už někdo touží takto používat fondy, silně bych mu doporučil prostudovat portfolio fondu – aby věděl, v čem má vlastně své peníze uloženy.
Ale není těch požadavků na normálního bankovního klienta už docela dost ?