Jednoznacne nejbezpecnejsi a v zasade i nejlevnejsi je vazany, nekde nazyvany jistotni ucet v bance. Neni pravda ze je vzdy na nekoho, lze ho zalozit jako trojstrannou smlouvu banka, prodavajici, kupujici,, kde penize jsou uvolneny po splneni konkretnich podminek, napr zapis do katastru. Ucet podleha pojisteni vkladu.
Už o tom bylo napsáno hodně článků, dokonce i na portálu mesec.cz
Všude ve světě je běžné, že převod nemovitostí se řeší u notáře - ten poskytne službu komplexně - kupní smlouva je sepsána notářským zápisem - tedy jako veřejná listina. Za případné pochybení notáře při sepisování veřejné listiny ručí stát. Notářská úschova je minimálně stejně bezpečná jako vázaný účet v bance, navíc kryta pojištěním notáře. Smluvní vztahy bývají mnohdy složité a notář má určitě větší zkušenosti než úředník banky. Českou specialitou je, že lidi raději brouzdají po internetu, hledají vzory jak napsat kupní smlouvu a k tomu nějaký zaručený recept jak levně ošetřit zaplacení kupní ceny. Realitky si běžně berou provizi 4% kupní ceny. Daň z nabytí nemovitých věcí činí rovněž 4 %. Kompletní právní servis u notáře s cenou nemovitosti roste jen pozvolna, u rodinného domu to bude méně než 0,5 % kupní ceny.
Notář je super, akorát že není pokryto riziko zpronevěry - za tu neručí ani stát, ani se na to nevztahuje pojištění. Takže riziko u notáře je úplně stejné jako riziko advokáta. Klient je chráněn proti jejich pochybení, avšak nikoliv proti trestné činnosti... když peníze z úschovy notář či advokát prostě ukradne, nedostane klient od nikoho nic.
Znáte nějaký případ, kdy notář ukradnul peníze klienta ? Nebo myslíte, že v naší společnosti už kradou úplně všichni ? Notářský úřad je přeci jenom něco jiného než advokátní kancelář a to jak právně, tak i ekonomicky. Má na to vliv numerus clausus, dědický rozvrh i kontrolní mechanismy notářské komory a ministerstva spravedlnosti.