Pokud je v londýnském City povolání bankéře jedním z nejprestižnějších - pak v česku je bankéř jedním z nejneoblíbenějších povolání, možná oblíbených z pozice toho co by člověk chtěl dělat, ale rozhodně ve společnosti mající stigma přeplacených nedovzdělaných darmožroutů, jejichž pravomoce končí u vyplňování tabulek dodaných zahraničním chlebodárcem.
Nedivím se, pokud londýnský bankéř jde ve čtyřiceti do důchodu, aby ve dvaačtyřiceti nezemřel na infarkt a celkové vyčerpání organismu - zatímco český bankéř se na svém místě drží zuby-nehty (někdy už jenom nehty).
No rady od bolševického promineta jsou opravdu k smíchu, zaplat pánbůh, že na volnem trhu se vše ukážou opravdové shopnosti, což v případě autora se jasně ukázalo, když deset let nemůže sehnat práci a v posledním práci ho vyrazili na hodinu, zlý jazykové tvrdí, že prý trochu bumbá, ale to je určitě sprostá pomluva .....