Domívám se, že ano. Jsou přece jenom rizikové faktory, které jsou výraznější než jiné. Také jsou faktory, které klient ovlivnit můža a faktory, které se ovlivňují těžko. Dědičné vlivy ovlivníte těžko, když ale kouříte, tak se zamyslete nad tím, jestli je zcela v pořádku, že na péči o kuřáka přispívají částečně nekuřáci (zatímco nekuřáci na kuřáky ne) - hovořím zde o průměru. Dokonce i přesto, že jsou nuceni kouř na veřejnosti vdechovat, nechtějí-li se příliš omezovat.
Jinak cílem článku bylo spíše poukázat na skutečnost, že si lze podle svých zvyklostí pořídit pojištění, které je výhodnější, než pojištění jiné. A to právě z toho důvodu, že je de facto dotované jinou skupinou účastníků pojištění.
No, jsem přesvědčen, že spotřební daň z prodeje tabákových výrobků pokryje náklady na případnou zvýšenou péči o kuřáky více než dobře (proč by jinak nebyl nikdy schválen zákaz reklamy na tabákové výrobky) - a pokud ne, tak ji zvyšme. Tak je to přímé, adresné a přesné. S každou zakoupenou a vykouřenou cigaretou, která zvyšuje riziko nemocí atd. současně platím i na případnou péči, kterou bych jinak nepotřeboval. Proč bych měl platit vlastně dvakrát za stejnou věc? Že s těmito prostředky stát hospodaří jinak, za to až tak nemohu.
Má to několik nedostatků:
1/ spotřební daň zvýšené náklady nepokryje. Zvýšit ji dobře nelze, protože by došlo ke zvýšení daňových úniků (mj. se bude zvyšovat se vstupem do EU).
2/ na případnou péči se sice přispívá, ale nikoli soukromým pojišťovnám, které nabízejí životní pojištění. A zde dotují nekuřáci kuřáky.
Že stát s vybranými prostředky ze spotřební daně nakládá neúčelově, to je bohužel smutná pravda.