Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Tahanice kolem rodičovské: vláda si „vyjídá“ hozenou zpátečku od Martin Luther - Co takhle zredukovat vyplácení rodičovského příspěvku z až...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 21. 3. 2019 21:05

    Martin Luther (neregistrovaný) 193.165.97.---

    Co takhle zredukovat vyplácení rodičovského příspěvku z až 4 let na rok? Jsme první na celém světě. Pěkně jako ve Státech. Za pár týdnu po slehnutí pěkně do rachoty. Jinak jsem pro zásluhovost v penzích. Dost už bylo rovnostářství. Kolik kdo přispěl do systému, tak z něj také má dostat vyplaceno.

  • 21. 3. 2019 23:15

    m (neregistrovaný) ---.rwe-services.cz

    Asi nemáte děti (nebo jste je měl za Husáka), jinak byste takovou hloupost nemohl napsat. Zajímalo by mě, kam by to půlroční nebo roční dítě žena dala, když dnes Vám mnohde do školky nevezmou ani tříleté dítě? O dostupných jeslích nemluvě, ty až na pár výjimek neexistují vůbec. A navíc matky s malými dětmi jsou na trhu práce skutečně velmi žádané "zboží"... Až stát vytvoří pro matky podmínky, jako byly v 70. letech (nebo které jsou teď v zemích jako Německo, Francie, Rakousko, Švédsko, Dánsko - ty je totiž od nás převzaly a my je zase v 90. letech s velkou pompou zrušili), tak se můžou ženy vracet klidně po 6 týdnech od porodu. Otázkou je, zda je to pro to dítě dobré, ale to už je jiná debata...

  • 22. 3. 2019 15:07

    Jarmila (neregistrovaný) 93.91.51.---

    Tak za prvé: "kam by to dítě ŽENA dala - to dítě je jen ženy, ono nemá otce? Já měla dojem, že ideálem je úplná rodina, nebo otce máme pouze na výrobu těch dětí a dál se mají starat jen matky? To potom jo, to by vysvětlovalo vysoký počet matek-samoživitelek.

    Kam dávají děti ve Francii, v USA, Rakousku, Švédskku nebo v Dánsku, popř. v jiných státech, kde mají podstatně kratší mateřskou a rodičovskou asi vůbec neznají? Jesle nebyly dostupné ani před r. 1989, byly jen ve velkých městech typu okresních. Já jsem třeba vyrostla na vesnici, kde byla aspoň ta školka, ale děti z menších vesnic, kde ani ta školka nebyla, nikdy do žádných školek nechodily a šly rovnou do 1.třídy. Matky s nimi tehdy byly doma až do 6 let věku, a zadarmo, kdyby Vás to zajímalo. Jak to, že to naši rodiče dokázali a my s tím najednou máme problém?

  • 22. 3. 2019 23:50

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Tak tady jsem se nevyjádřil úplně správně, mělo tam samozřejmě být slovo RODIČE, nikoli jen matka. Nicméně tak daleko od reality zase nejsem, protože aktuálně s dětmi zůstává na rodičovské dovolené z 98 % matka (viz https://www.mpsv.cz/cs/10543), čili ona je poté znevýhodněna na trhu práce a ona má problém se skloubením rodinného a profesního života. Vůbec mi nešlo o samoživitelky, to za prvé.

    Za druhé: děti ve výše uvedených zemích jsou z velké většiny právě v předškolních zařízeních už od nízkého věku (např. v Německu je už velmi dlouhou dobu povinnost přijmout do školky každé dítě starší 2 let, pokud o to rodiče požádají) případně tam fungují soukromá zařízení tohoto typu (která jsou však vzhledem k tamním příjmům široce dostupná - na rozdíl od ČR) nebo malé dětské skupiny. Navíc zde jsou velmi rozšířené částečné pracovní úvazky, různé dohody, možnosti práce z domova apod. - opět na rozdíl od ČR, kde toto vůbec nefunguje. Plus k tomu musíme přidat velmi štědrý systém dávek, příspěvků a slev na dani pro rodiče pracujících dětí (opět příklad Německa, kde mají poměrně vysoké přídavky na děti všichni bez ohledu na výši příjmu), což ale není ten hlavní faktor, mnohem důležitější je právě ta možnost skloubení rodinného a profesního života.

    Za třetí: Nemáte pravdu, že jesle nebyly dostupné. Ano, nebyly v úplně každé vesnici pod 1000 obyvatel - to je samozřejmě naprostý nesmysl, ale v každé tzv. střediskové obci (tj. ve všech obcích s počtem obyvatel asi nad 1500 obyvatel a mnohde i méně) rozhodně ano. To, že Vás rodiče nevozili do nejbližší větší obce s dostupnými jeslemi a školkou ovšem neznamená, že jesle nebyly dostupné. Právě že naopak a právě tento systém státní předškolní péče od nás v průběhu 80. let mnohé západní státy převzaly.

    Za čtvrté: Důvod, jak to Vaši rodiče dokázali je velmi prostý. Do 31. 12. 1992 totiž existoval daňový model, který zabezpečoval rodinám zohlednění cca 50 % nákladů na výchovu a obživu dětí (konkrétně v roce 1992 stát zohlednil rodinám 53 % nákladů). Tento model však padl s prosazením tzv. Klausova úsporného balíčku (možná pamatujete na slavné Klausovo "utažení opasků", abychom do 15 let dohnali Rakousko :-) ), konkrétně zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, platného od 1. 1. 1993. Ten znamenal mimo jiné jednu podstatnou věc, a to že pokud budou mít rodiče mzdu na úrovni mediánu, tak se při druhém dítěti v rodině propadnete hluboko do příjmového podprůměru (často hluboko pod životní úroveň průměrného důchodce), protože stát jim zohlední nikoliv polovinu nákladů na výchovu dětí v rodině, ale pouhou osminu! Aktuálně je to 16,5 %.

    Takže tady je několik odpovědí na Vaši otázku, proč to dříve šlo a dnes ne. Nelze totiž srovnávat nesrovnatelné. Samozřejmě se zde uplatňují i jiné důvody, jako je např. stále vyšší prvoplánová bezdětnost žen, upřednostňování kariéry a užívání si života před rodičovstvím, nestabilní vztahy a neochota starat se o někoho jiného než o sebe a brát na sebe zodpovědnost. To vše určitě hraje roli, ale problém je v tom, že ti (mám na mysli hlavně ekonomicky aktivní část populace), co by ještě chtěli mít děti a jsou zodpovědní, tak z výše uvedených důvodů se do toho příliš nehrnou, což se jim opravdu nemůžeme divit, zvlášť když k tomu přidáme ještě stále se zvyšující nedostupnost bydlení pro lidi s průměrnými a podprůměrnými příjmy vlivem rychlého růstu cen nemovitostí, omezování dostupností úvěrů na bydlení ze strany ČNB a vlivem absolutně nedostatečné a stále se snižující bytové výstavby (to by mohlo být klidně za páté).

  • 23. 3. 2019 9:18

    L. (neregistrovaný) 91.219.246.---

    > Do 31. 12. 1992 totiž existoval daňový model, který zabezpečoval rodinám zohlednění cca 50 % nákladů na výchovu a obživu dětí (konkrétně v roce 1992 stát zohlednil rodinám 53 % nákladů).

    Zdroj?

  • 24. 3. 2019 1:03

    m (neregistrovaný) ---.nat.epc.tmcz.cz

    Přesně tak, povídala mi to Jaruna z protější pavlače včetně citování přesného znění zákona a výpočtu výše zohledněných nákladů spojených s výchovou dětí :-)

  • 23. 3. 2019 21:45

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Zdroj: M. Hiršl, Příspěvky Českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, časopis Demografie 2004, 46 (str. 166-176). Publikace ve formátu PDF ke stažení zde: https://www.czso.cz/csu/czso/demografie-revue-pro-vyzkum-populacniho-vyvoje-3-ctvrtleti-6qyazblago

    Poznámka: Pro zohlednění nákladů na výchovu dětí za rok 2017 jsem provedl vlastní výpočet stejnou metodou uvedenou v článku.

  • 25. 3. 2019 12:04

    m (neregistrovaný) ---.rwe-services.cz

    Také děkuji za korektní diskuzi!

    Ona opravdu není náhoda, že úroveň porodnosti tak rapidně klesla zrovna od r. 1994-5 (viz tabulka níže). A paradoxně právě v době, kdy do věku vstupovaly početně velmi silné generace žen ze 70. let (ještě početnější byly poválečné ročníky). A rozhodně se nejednalo pouze o odklad dětí do pozdějšího věku matek (jak se někdy mylně interpretuje v médiích), protože žádný baby boom nenastal ani po r. 2000. Byla to absolutní změna reprodukčního chování. Velká část žen z této generace má pouze jedno dítě a podíl bezdětných žen se také významně zvýšil. Počet žen se třemi a více dětmi klesl nevýrazněji. Tuto změnu reprodukčního chování měla na svědomí právě výše zmíněná změna daňového modelu, která nejcitelněji dolehla na rodiny s dětmi. Samozřejmě s dalšími negativními faktory jako byl dramatický růst nezaměstnanosti, výrazný růst inflace a s tím související pokles reálných mezd, horší dostupnost bydlení atd.

    Mimochodem v r. 1993 došlo také ke zrušení novomanželských půjček (Opatření č. 14/1973 Sb. Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o poskytování půjček se státním příspěvkem mladým manželům, resp. později Nařízení vlády č. 44/1987 Sb. Nařízení vlády Československé socialistické republiky o úpravě podmínek pro poskytování půjček se státním příspěvkem mladým manželům). Každopádně důvody takto výrazného poklesu úrovně porodnosti byly veskrze ekonomické, nikoli sociologické (zjednodušeně změna pohledu na rodinu a děti), jak se rovněž často a mylně uvádí.

    To je pohled do historie, nicméně od té doby se ČR v podpoře rodin s dětmi příliš neposunula, spíš naopak. A zdejší diskuze jen potvrzuje, jak moc je podpora rodin veřejností bagatelizována a marginalizována. Bere se to jako něco špatného a "komunistického" s tím, že na Západě to vůbec neexistuje a rodiny se tam starají samy o sebe. Jenomže pravda je přesně opačná, akorát ta podpora je v jiné a efektivnější formě (podpora skloubení práce a rodiny a brzkého návratu matek/otců do zaměstnání), ačkoli i ta finanční podpora je mnohem vyšší (i relativně) než v ČR.

    Rok Počet živě narozených dětí Úhrnná plodnost (počet dětí na 1 ženu)
    1990 130 564 1,89
    1991 129 354 1,86
    1992 121 705 1,71
    1993 121 025 1,67
    1994 106 579 1,44
    1995 96 097 1,28
    1996 90 446 1,19
    1997 90 657 1,17
    1998 90 535 1,16
    1999 89 471 1,13
    2000 90 910 1,14
    2001 90 715 1,15
    2002 92 786 1,17
    2003 93 685 1,18
    2004 97 664 1,23
    2005 102 211 1,28

  • 25. 3. 2019 13:30

    L. (neregistrovaný) 91.219.246.---

    Nicméně nesouhlasím s tím, že důvody poklesu byly primárně ekonomické. Ať už to beru mezi národy, nebo i v rámci sociálních vrstev, statisticky mají chudší lidé více dětí. A osobně neznám nikoho, kdo by chtěl (další) dítě a nepořídil si ho čistě kvůli penězům. Samozřejmě, lidé to často říkají, ale je to ve většině případů spíše společensky přijatelná výmluva, nebo jen jeden z mnoha faktorů.

    A "malý baby boom" nastal právě v období, kterým vaše tabulka končí; ostatně ve vašem posledním řádku je plodnost stejná, jako v roce 1994. Takže odložení mateřství také hraje svoji roli (stačí se podívat na statistiku věku prvorodiček).

    Podpora rodin s dětmi se zlepšit může, to je pravda. Mohou částečně omezit dopad jedné z příčin poklesu porodnosti - přechod žen z domácnosti na (závislou) práci mimo domov. Nicméně primární příčinou poklesu porodnosti je znárodnění sociální funkce rodiny a to žádná podpora nevyřeší.

  • 25. 3. 2019 18:27

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Bohužel o baby boom (ani o malý) se skutečně nejednalo. Kulminace úrovně porodnosti pro generaci žen narozených v 70. letech byla dosažena v r. 2008, kdy úhrnná plodnost činila 1,5 dítěte na jednu ženu ve fertilním věku. Vím, že se v médiích často hovořilo o baby boomu, ale z demografického hlediska šlo jen o posun z úrovně extrémně nízké porodnosti na nízkou. Připomínám, že záchovná míra pro udržení stabilní populace (tzn. kdy je zabezpečena víceméně stagnace počtu obyvatel přirozenou měnou) činí 2,1 dítěte na 1 ženu. Čili o baby boomu nemůže být ani řeč.

    Samozřejmě odkládání mateřství do vyššího věku hrálo svoji roli, ale mnohem méně významnou, než se prezentuje. Průměrný věk matek při narození 1. dítěte byl v r. 2005 26,6 let, oproti r. 1990, kdy činil 22,5. Mnohem důležitější je fakt, že se významně snížily počty dětí 2. pořadí, tzn. že generace těchto žen měly ve větší míře jen jedno dítě (+ významně větší část žen zůstala ve větší míře bezdětná). A tady hrály významnou roli právě ekonomické důvody, kdy se rodiče rozhodují, zda si pořídí 2. dítě či ne. A právě v tomto okamžiku se v rodinách častěji rozhoduje na základě ekonomických důvodů, než je to u dětí 1. pořadí. Z výše citované studie M. Hiršla právě jednoznačně vyplývá, že nejvýraznější propad příjmů rodiny docházel u dvou dětí v rodině.

    Ekonomické důvody prostě v tu dobu hrály mnohem významnější roli, než je často prezentováno, protože pouhá změna v myšlení a následně reprodukčnímu chování lidí přichází mnohem pozvolněji a postupně. Nikoli z roku na rok. Důkazem jsou právě státy západní a zejména severní Evropy (ukázkovým příkladem budiž Švédsko), kde tento jev (tzv. druhý demografický přechod, zdroj: Dirk J. VAN DE KAA, Europ´s Second Demographic Transition, Popullation Bulletin 42, 1987, s. 1-57.; zjednodušeně zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%BD_demografick%C3%BD_p%C5%99echod) probíhal velmi pozvolna od 60. let (spolu se zavedením moderních antikoncepčních metod) do první poloviny 80. let 20. století.

    Na základě těchto a jiných poznatků si dovoluji tvrdit, že pokud by ze strany české vlády nedošlo od r. 1993 k tak drastickému omezení podpory rodin s dětmi (jak už jsem několikrát psal, nejde jen o finanční transfery, ale i o výrazné omezování předškolní péče o děti), k takto hlubokému propadu v porodnosti by pravděpodobně nedošlo. Bezpochyby by úroveň porodnosti klesala, ale odhaduji někam k hodnotám úhrnné plodnosti 1,5-1,8, nikoli 1,1-1,3. Jsou to samozřejmě jen spekulace, nicméně velmi podobný průběh měla porodnost ve východních spolkových zemích Německa v 90. letech po znovusjednocení, kdy se úhrnná plodnost několika málo snížila až na hodnotu 0,77. A také bylo zejména z důvodů ekonomických (opět nárůst nezaměstnanosti, inflace, snižování mezd, omezování podpory rodin s dětmi), protože v západních zemích k ničemu takovému nedošlo, resp. došlo k pozvolnému a ne tak razantnímu poklesu úrovně porodnosti jako ve výše uvedeném Švédsku.

  • 25. 3. 2019 22:20

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Jinak samozřejmě platí, že se vzrůstajícím vzděláním matky a příjmem v rodině klesá počet narozených dětí. Nemůžeme to však brát takto dogmaticky. Jinak by úroveň porodnosti musela být v ČR výrazně vyšší než v jakékoli zemi na západ od nás, vzhledem k výši příjmů (podle parity kupní síly).

    A to, že neznáte nikoho takového osobně, neznamená, že to neexistuje. Opět zdůrazňuji, že se bavím o pracujících rodinách s mediánovou a nižší mzdou (mzdový medián ve 4. Q 2018 činil 29 247 Kč hrubého) a v této skupině si dovoluji tvrdit, že se lidé vážně rozhodují, zda si dítě pořídí (a hlavně, zda si pořídí druhé dítě). Nebavím se o skupině sociálně slabých a nepřizpůsobivých.

    V současnosti je už situace o něco lepší díky podstatnému růstu mezd, takže se již rodiny nemusí tolik spoléhat na stát, ale já jsem popisoval situaci v 90. letech, která byla výrazně horší. Když k tomu připočteme ještě náhlé podstatné omezení podpory rodin s dětmi včetně rušení předškolní péče o děti, pak se nemůžeme divit, že lidé byli v nejistotě, nevěděli, jak se zachovat a odkládali pořízení dítěte (někdo už natrvalo).

  • 25. 3. 2019 23:19

    L (neregistrovaný) 185.217.119.---

    Na jednu stranu ano, jsme "rozežraní" - na západě si o takto dlouhé mateřské můžou leda zdát.
    Na druhou stranu bych ale nechtěl, aby mi děti vychovával někdo cizí - ať už stát nebo soukromník a formoval jej místo mě.

  • 26. 3. 2019 10:46

    m (neregistrovaný) 89.250.103.---

    Na Vaši druhou větu platí to samé, co jsem již napsal výše:

    Je zajímavé, že tento striktní názor zaznívá většinou od mužů, kteří stále tvoří jen 1,8 % z celkového počtu osob pobírajících rodičovský příspěvek (viz https://www.mpsv.cz/cs/10543). A většinou to jsou muži starší 30-ti let, tedy ti kteří vyrostli právě v předškolních zařízeních, nikoli u matky! - ať už se jedná o politiky, "rádoby odborníky" nebo obyčejné občany. Potíž je v tom, že velká část žen-matek by se chtěla do práce vrátit dříve, alespoň na zkrácený úvazek nebo s možností práce z domova - viz např. https://www.novinky.cz/kariera/457291-cast-matek-se-chce-vratit-z-rodicovske-drive-a-na-polovicni-uvazek-ukazal-pruzkum.html.

    Stále opakuji, že to nemá být povinnost pro všechny rodiče! Jde o to, že dnes nemá žena/otec možnost volby (samozřejmě s výjimkou případů, kdy má k dispozici na 100 % fungující babičky - nejlépe obě - nebo jejich partner (případně její rodiče) má nadstandardní příjmy, ale to není většinová část populace). Zdaleka ne všechny ženy chtějí zůstat doma s dítětem 3-4 roky a v případě dvou dětí brzy za sebou třeba 7 let. Obecně platí, že čím vyšší příjem má žena před nástupem na mateřskou/rodi­čovskou dovolenou, tím dříve se chce vrátit do pracovního procesu.

    Problém je v tom, že český systém jim toto příliš (nebo spíš vůbec) neumožňuje. Opět viz výše citovaný průzkum, kde se uvádí důvody nemožnosti návratu do práce:

    Nemám/neměla jsem kam umístit dítě (hlídání, jesle, školka) 28 %
    Nemám finanční prostředky na zajištění hlídání dítěte 18 %
    Nemohu najít adekvátní práci 11 %
    Zaměstnavatel mi nenabízí adekvátní podmínky 9 %
    Zaměstnavatel mi nedává dostatek flexibility 8 %
    Nemám dostatečnou podporu 6 %
    Manžel nechce/nechtěl, abych do práce nastoupila 3 %
    Nepřemýšlela jsem o tom, změnu nehledám 17 %

    Poznámka: je tam uveden i Váš případ, ale naštěstí jsou to jen 3 % (+- statistická chyba), mnohem závažnější je absence adekvátní předškolní péče o děti (28+18+6 = 52 %). Samozřejmě pokud se oba partneři na daném modelu shodnou, je to v pořádku, nicméně z okolí znám spoustu matek, které na začátku svorně říkaly, jak chtějí být s dítětem doma co nejdéle, ale minimálně po dvou letech doma skoro všechny obrátily a tvrdily, jak strašně rády by se co nejdříve vrátily do práce, alespoň na částečný úvazek.
    Na matky je zde totiž dost vyvíjen všeobecný veřejný tlak, že to tak musí být a že to je nejlepší - viz pasáž z rozhovoru s uznávanou personalistkou Janou Tikalovou: Je tu obrovský tlak okolí, mnohdy i od příbuzných či otce dítěte, že by žena měla zůstat doma s dítětem co nejdéle. Je to podle nich totiž pro dítě to nejlepší. Školka znamená řád a povinnosti a žena, která se chce i po dvou letech vrátit do práce, je zase kariéristka.
    Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/prace-by-nemela-nikoho-odrazovat-od-zalozeni-rodiny-fhy-/tema.aspx?c=A190221_135818_pozice-tema_lube

    O tom, zda a kdy se žena chce vrátit do práce, by tedy neměl rozhodovat její partner nebo kdokoliv jiný (v případě otců na rodičovské dovolené to samozřejmě platí také), nýbrž ona sama, ale k tomu musí mít již zmíněnou možnost volby, tedy takové podmínky od státu a zaměstnavatelů, aby se mohla svobodně rozhodnout. Ty ale dnes nemá, což od r. 1993 byla a stále je největší brzda k růstu úrovně porodnosti u ekonomicky aktivní části populace, nikoli výše rodičovského příspěvku (nebo třeba i porodného nebo příspěvků na děti, ale na ty dosáhnou jen rodiny pod 2,7 násobek životního minima).

    Je zajímavé, že ve státech západní a severní Evropy téměř všichni rodiče nechají své děti institucemi "prznit" (jak již bylo uvedeno někým výše) už od 1-2 let a nikomu to nevadí... Stejně tak generace dětí narozené do r. 1990 u nás byly "przněny" ve velkém (a zde se sluší říct, že tady opravdu k jistému "prznění" docházelo, na rozdíl od současné předškolní péče v západní a severní Evropě) a neřekl bych, že generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků byla nějak váženě duševně poznamenaná. Jistě najdou se výjimky, ale tyto sociální patologie pocházejí z 99 % z problematického rodinného zázemí, nikoli z institucí... Nicméně Váš názor Vám neberu a ještě jednou říkám, pokud se na tom, že žena/otec bude s dítětem 3-4 roky doma, s partnerem dohodne, ať se tak klidně zařídí (pokud na to mají), ale zároveň ať ostatní, kteří to takhle nechtějí, mají možnost volby.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).