Hlavní navigace

Svět financí? Jen zvrhlost a dekadence

Autor: Depositphotos
Radovan Novotný

Základy opírající se o iluze. Příznačný optimismus. Líbivé a uhlazené prezentace. Zastírání reality. Kdo měl nějaké iluze o finančních trzích, lehce je ztratí.

Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Kromě běžné terminologie a definic pojmů ze světa peněz a finančních trhů čekají na čtenáře knihy Finanční trhy a investování od univerzitního profesora Josefa Jílka překvapivá sdělení. Pokud si myslíte, že na burze lze zbohatnout, tato kniha vás postaví zpět nohama na zem.

Má to být výhodné? Prověřujte! Nerozumíte? Nepodepisujte! Sliby? Nevěřte!

Finanční dravci, ztráta času a peněz, aneb pokud nějaká finanční instituce s humbukem nabízí nějaký finanční produkt, nemusí být pro klienta až tak výhodný: Finanční instituce vymýšlejí složité finanční produkty, aby se v nich jejich klienti neorientovali, tj. aby klienti sjednávali pro sebe nevýhodné finanční produkty, píše doslova Josef Jílek ve své knize.

Další Jílkovo sdělení o složitosti finančních produktů tvrdí, že finanční instituce vymýšlejí složité finanční produkty, aby se v nich jejich klienti neorientovali, tj. aby klienti sjednávali pro sebe nevýhodné finanční produkty.

A praktická rada? Pokud někdo do detailu podstatě kontraktu nerozumí, potom by neměl takový kontrakt sjednávat.

Na finančním trhu platí zásada, že nikdy nelze slepě věřit. Řada finančních poradců, finančních zprostředkovatelů, pojišťovacích agentů, manažerů rizik, daňových poradců, auditorů, právníků, konzultantů a dalších osob maximalizuje svůj zisk a přesvědčuje o výhodnosti různých finančních produktů.

Dluhy? Dvakrát měřte, jednou řežte! Bez jistoty příjmů? Žádné dluhy!

Kdo dluží komu. Problém hromadících se dluhů. Josef Jílek si v odkazované knize rovněž povšimnul přístupu k zadlužování. V 90. letech ještě platilo, že nejprve se spořilo a teprve poté utrácelo. Nyní je tomu naopak, nejprve koupit a teprve potom dluh nějak řešit. Disciplína týkající se splácení je chabá, lidé jsou na dluzích závislí.

Zadlužený zaměstnanec, kterého tíží hypotéka, je více závislý na svém zaměstnavateli. Pravděpodobně bude loajální, ochotný pracovat do strhání, leccos zkousne. Zdá se, že děti a hypoteční úvěr představují dva předpoklady pro povýšení. Na straně druhé zoufalý dlužník v zoufalé situaci dělá zoufalé věci.

Ve vyspělých zemích je naprostá většina domácností chudá. Chudý je pak z pohledu finančního trhu ten, jehož finanční majetek je záporný. Patří sem příznačně zadlužené domácnosti.

A proč že vlastně dochází k dobrovolnému zadlužování? Jílek vidí důvod v přehnaném optimismu, víře, že dluhy bude možné z budoucích příjmů splatit. Druhým důvodem má být předpoklad, že dlužník předpokládá, že dluhy nikdy nesplatí. Je to sice nekalý úmysl, ale ten se nikdy nepodaří prokázat.

Dluhoví nepoctivci? Tunelují, nesplácejí! Veřejné dluhy? Na ně neprší! Šikovně rolované nebolí!

Dluhy se vždy nesplatí, na pozadí stojí podvody i rolování. Tak třeba manžel, podnikatel, si vezme podnikatelský úvěr, peníze odkloní na účty do zahraničí a poté s podnikáním skončí – bez majetku a s obrovskými dluhy. Věřitelé ovšem ostrouhají, protože si manželé dopředu rozdělili majetek a veškerý majetek připadl manželce. Takové schéma je prý podle Jílka možné třebas proto, že se politici brání majetkovým přiznáním fyzických osob.

V knize nechybí ani úvaha, jak se která jednotka či subjekt může zadlužit. V případě veřejných institucí objem úvěrů není omezen jejím majetkem a budoucí příjmy jsou potenciálně nekonečné. A to je vlastně i důvod, proč se veřejné instituce stále více zadlužují. V případě států se stalo běžným rolování dluhu. Splatné dluhopisy jsou spláceny dluhopisy nově emitovanými a novými úvěry.

U jednotlivců je život omezen a omezeno je i úvěrování, respektive rolování dluhu. Půjčí-li věřitelé více, kvůli smrti dlužníka pak musí často část poskytnutých úvěrů odepsat. Rolování dluhu a vytloukání klínu klínem zde není docela dobře možné, předlužený jednotlivec stěží dostane úvěr, který by mohl dlouhodobě rolovat a splácet půjčkami nově přijímanými. V případě podniků pak není životnost podniku jako dlužníka omezena a objem úvěrů není nutně omezen majetkem.

Finanční trh? Iluze! Finanční investice? Pozor na iracionální nevázanost!

Stranou pozornosti nestojí ani růst na dluh, úvěrová expanze a související bubliny. Aby mohla některá domácnost finančně zbohatnout, musí někdo jiný finančně zchudnout: finanční bohatství jedněch konečných vlastníků se rovná finanční chudobě jiných konečných vlastníků.

Úvěry a půjčky podporují vyšší spotřebu, a tedy i hospodářský růst. Jenže co je hnací silou dneška, bude zátěží zítřka. Bohatství někoho se může zvyšovat do nebes. Alespoň na papíře. Finanční aktiva (rozuměj pohledávky za nějakou jinou jednotkou) totiž umožňují poskytovat iluzi bohatství. To, že většina bohatých nehromadí hmotný majetek, ale finanční aktiva, přispívá ke zdánlivé rovnováze a udržitelnosti – dokud se dluhy rolují a dluhová služba či splátky hradí, zdá se vše funkční.

Celosvětový finanční trh je totiž dost velká bublina. Řada z těch, co drží finanční aktiva, se pouze domnívá, že mají určitou hodnotu danou trhem. Avšak trh bývá zcela mimo a reálná hodnota řady finančních aktiv bývá fundamentálně podstatně nižší. Takto nějak popisuje svět peněz a finančních trhů Josef Jílek.

Josef Jílek spletitosti nezastírá a svým čtenářům nalévá čistého vína. Tak třebas: …každodenní praxe na finančním trhu ukazuje, že finanční trh je iracionální, a tudíž neefektivní. Finanční svět je prý neviditelný svět, ve kterém dochází k silnému přerozdělování bohatství a chudoby mezi lidmi.

Hodnota finančních aktiv? Důvěra, iluze!

Nesplatitelnost všech finančních závazků a iluze bohatství. Někdo vydělá a někdo jiný ztratí. Někdo investoval špatně, má ztrátu a musí více pracovat, aby ztrátu nahradil. Naopak někdo investoval dobře a má zisk. Finanční trh prohlubuje rozdíly mezi chudými a bohatými. Josef Jílek věc okomentoval takto: Některé domácnosti, nefinanční podniky, finanční a veřejné instituce jsou chudé a peníze si půjčují (tj. spotřebu z budoucnosti přesunují na současnost) a jiné domácnosti, nefinanční podniky, finanční a veřejné instituce jsou naopak bohaté a peníze půjčují (tj. spotřebu přesunují ze současnosti do budoucnosti).

Matematika je ale neúprosná, suma dluhových finančních aktiv se musí rovnat sumě dluhových finančních závazků. A protože všechny finanční závazky nejsou splatitelné, existuje iluze či efekt bohatství. Mnozí lidé a firmy se díky tomu cítí bohatší, než ve skutečnosti jsou.

Vlastní finanční majetky (aktiva) a domnívají se, že tato mají svou hodnotu. Kdyby se ale všechno zúčtovalo a všechny závazky vypořádaly, ukázalo by se, že král je nahý. Ne, takto doslova to profesor Jílek nepopisuje, ale servítky si nebere.

Finanční aktiva jedněch? Finanční závazky druhých! Ručení za dluh? Jednou nohou v průšvihu!

Nesplatitelné dluhy a budoucí krize. Jílek své čtenáře vede k pochopení toho, že bez zadlužení a finančních závazků jedněch prostě nemohou existovat finanční aktiva (majetek) jiných. A když ti, kteří se zadlužují, se předluží; hodnota finančního majetku se může snadno rozplynout.

Nesplacené úvěry a dluhy ovšem nakonec někdo pocítí: Při zadlužení jedinců nad určitou hranici hodnota dluhů těchto jedinců (tj. pohledávky jiných jednotek) za nimi silně klesá, neboť je evidentní, že takový dluh nebude nikdy splacen.

Růst zadlužení domácností musí nakonec způsobit hospodářskou krizi. Hypoteční úvěry představují ve vyspělých zemích časované bomby. Úvěrové krize (včetně hypotečních krizí) v budoucnosti určitě udeří. S ohledem na otázky dluhu a zadlužování Jílekvyslovuje doporučení týkající se ručení a ručitelů: Domácnosti by v zásadě neměly nikomu ručit na úvěr. V žádném případě by si neměli ručit příbuzní či známí.

Finanční aktiva? Krytá dluhem! Dluhy? Budiž odpuštěny! Peněžní závazky? Měnová reforma to jistí!

Kdo dluží komu. Úvahy, zda a nakolik jsou existující dluhy vůbec splatitelné. Na pozadí fungování finančních trhů stojí hloubaní o tom, kolik vlastně existuje finančních aktiv a kolik finančních závazků. Pokud závazky nějaké jednotky silně převyšují aktiva, jsou v nich černé díry: Nafukování aktiv a ponižování závazků (tj. účetní podvody) je u nefinančních podniků i finančních institucí vyspělých zemí běžné.

Když je někdo chudý jak kostelní myš, stěží bude schopný splácet. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Pokud by byla sečtena všechna vykázaná aktiva a závazky jednotek, pak by finanční aktiva převažovala nad finančními závazky.

Odpusť nám naše dluhy, jakož i my odpouštíme našim dlužníkům. Zadlužení je neřešitelný problém, dlužníci splácet nemohou, a to bez ohledu na jejich vůli splácet. Dluhy ohrožují existenci samotné lidské společnosti. Ve starém Izraeli podle Bible radikální řešení v podobě promíjení dluhů umožňovalo chod společnosti.

 dan_z_prijmu

Pokud se za uplynulé dekády nahromadil obrovský objem dluhů, možná by se moderní společnost měla inspirovat tímto biblickým vzorem. Těmito pohledy a úvahami se Jílek loučí s těmi, kdo knihu dočetli až do konce, anebo si alespoň závěr cíleně nalistovali. To, že napříč historií byly dluhy opakovaně smazány inflací a měnovými reformami, se už na 648 stran citované knihy nevešlo.

Reference: JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. Praha: Grada, 2009, 648 s. : il. ISBN 978–80–247–1653–4. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).